Soupalka

Pokud nekdo sleduje serial se slovenskym ci jinym dabingem, prijde o to jedine co mi na nem prijde opravdu zajimave - Safak Pekdemir ma nadherny hlas a v podstate je asi herecky nejzajimavejsi postavou serialu. Slovensky dabing zlikviduje nejen ten krasny alt, ale i velkou cast jejiho jinak v originale pomerne kvalitniho hereckeho projevu. O ostatnich postavach neco podobneho opravdu rici nelze.

Docela povedená a překvapivá záležitost, která i v Turecku prošla bez většího povšimnutí. Asi proto, že do telenovely má daleko. Neokoukaná zápletka i postavy, řemeslně i herecky neošizené s pěknou kamerou. Chtělo by to možná prostříhat a na kvalitě seriálu by to asi neubralo, ale v podstatě nevadí. Koneckonců - je to seriál. Za mne se seriál povedl o dost více než třeba Muhtesem Ikili, který točil téměř stejný tým, ale právě ta kamera a jaksi uvěřitelnější emoce herců dělají Dno o dost zajímavější.

Na tento film jsem se těšila. Přišel mi opravdu ale opravdu nezvládnutý a ztráta času. Méně je někdy více - kdyby tak bylo méně děje, méně technologické podpory, méně židovských otázek, do kterých je možná lepší se nepouštět.... Kdo chce historický velkofilm se spoustou efektů, zajímavých záběrů i akčních scén,žádné velké přemýšlení,... ten se asi pokochá. Kdo zvládl Troju zvládne asi i tohle, ale např. Království nebeské je tomuto výrobku na míle vzdálené.

Nestárnoucí záležitost ruské klasiky. Smutná i depresivní a zároveň skvělá obrazová záležitost. Právě, že je to ruské, tak nevadí ani patos, ani ty obyčejně vypadající mnohdy debutující holčiny které se postupně bojují nejen se svými vlastními problémy, ale také s nepřítelem. Jeden z filmů, kdy se člověk musí zamyslet nad tím, co vlastně je vlastenectví, co je vlast a kam se vlastenectví v dnešní době vlastně podělo.

Knihy Petera Carey jsou dosti složité a k jejich zfilmování je asi třeba dosti odvahy - tedy pokud se nepřebírá jen prostá dějová linka. Ve filmu není třeba hledat skutečné historické postavy a jejich věrné podchycení. Už kniha sama opouští pravděpodobnou reálnou historickou postavu v podobě známého australského grázla a jeho gangu a s tématem banditů v Austrálii v 19 stol. nakládá zcela po svém. I když je knižní příběh Neda Kellyho asi líbivější záležitost než třeba Oscar a Lucinda, co do filmové adaptace knihy tohoto autora je s tímto starším filmem zcela nesrovnatelný. Nejen proto, že je zcela odlišně pojatý. Na mne to nakonec bylo celé takové neukotvené a rádobyefektní a zároveň mi připadalo, že se postupně ve filmu jaksi vytratil jeden ze zásadních motivů knihy, tj. determinace člověka prostředím a okolnostmi.

"You are alive but you don't exist. How can someone endure this?" Mám ráda Onura Saylaka jako herce a byla jsem zvědavá na jeho režijní počin. Seriál byl mezinárodním publikem obecně dobře přijat i s neotřelou krminální zápletkou a zjevným sociologickým podtextem ve vazbě na dnešní Turecko a tak jsem se docela těšila. Nakonec mne moc neoslovil - snaha o jistou formu obrazového zpracování a zároveň nutnost se naprosto soustředit na každou scénu i dialog ve mne nakonec tak nějak ubila řadu jiných vyloženě pozitivních vjemů z výborné kriminálky. Rozhodně je to zajímavá záležitost nejen pro turecké publikum a velmi konkurence schopná na mezinárodní scéně. Je zde nejen dobrý a zajímavý příběh, ale i mnoho smutných a věrných momentů a neuvěřitelné množství hlášek, které by u anglosaského seriálu jistě dokázaly zlidovět.

Od hodnocení odpad mne odradila především úžasná výprava co do objemu a kreací dámského oblečení a také osvezujici a ryze slovansky sex symbol v podobě Edy Ece. Mozna take neuvěřitelně modré oči Onura Tuna. Kdo ví, jestli nenosí čočky. Ve třetí radě se prumerna romantická telenovela mění na podprumerny telenoveloidni thriller, ktery trochu zachranuje stale lepe vypadajici Baris Kilic. Vřele doporučuji především romanticky zalozenym švadlenám pro inspiraci.

Telenovela na hranici odpadu - černobílé postavy, průhledný scénář a dosti otravná hudba ve více jak dvouhodinových dílech. Na druhou stranu, některé charaktery i mnohé scény jsou dobře napsané, není to žádná emoční ždímačka a herci to nijak neflákají. Viděla jsem 14 dílů při práci a zcela stačilo.

Jihokorejské komedie mne většinou nezklamou a výborně si u nich lze odpočinout. Tahle k nim také patří - prima ujetý film s osvěžujícími gagy a uvolněnou atmosférou. Originál a zároveň jedno velké klišé.

Seriál příjemně vybočuje z obvyklých standardních schémat tureckých telenovel a kombinace zajímavě uchopené Zeynep i relativně silných vedlejších postav s kvalitními herci z něj dělá víc než jen koukatelnou kulisu k žehlení a vaření. Podle mne rozhodně jeden z nejlepších co Turci začali točit ve 2019/2020. Nejdříve jsem si myslela, že za to může inspirace skutečnými postavami (inspirováno knihou Gülseren Budayıcıoğlu - psychiatra který pracovává své případy do knižní podoby), ale jedná se opravdu jen o inspiraci a ve srovnání s např. Kurt Seyit ve Sura zřejmě jen o velmi omezenou adaptaci literární předlohy a tak to asi bude dobrý scénář... První díly byly takové až moc turecké a přitom rozpačité s pomalým rozjezdem, což není u tureckých telenovel až tak nezvyklé. Vyplatí se ale tuto fázi překonat a užít si konzistenci v nastavení postav (např matky Sakine) a až překvapivou integritu scénáře seriálu. Demet Ozdemir je na mne obecně moc tragická a možná by se měla držet hlavně tancování, ale roli rozervané hrdinky zvládá svým smutným a mračícím se obličejem zcela adekvátně. Ibrahim Celikkol zde konečně hraje relativně civilní roli a není odkázán jen na předvádění svalů a pružnost těla a rozhodně se mu daří, i když scénář s jeho postavou a pohnutkami pro její jednání zachází trochu nahodile. Asi nejvíce mne potěšilo obsazení Senan Kara do role druhé matky - považuji ji za skvělou vyzrálou herečku, která zvládá zahrát postavy různého věku a naturelu s naprostým přehledem, ale bohužel není až tak moc vidět. Úplně by stačilo skončit třeba už 11 dílem, ale seriál pokračuje a začíná to být skutečná telenovela o nestandardním životě jedné sebevědomé a ohleduplné mladé ženy. Další zlom přináši 37 díl. Žádná romantická komedie to není a turecké feministky seriálu asi dost tleskají. Některé díl jsou velmi nudné a vycpané plačícím příbuzenstvem, nekonečnými pohledy, modlením nebo rádoby hlubokými rozhovory, ale na seriál si lze vytvořit závislost právě kvůli ne zcela předvídatelnému scénáři a a silným vedlejším postavám.