Rejže

Citlivý příběh o tvrdé pouti najít toho Pravého, tu Pravou v řečišti obyvatel velkoměsta, i když ten druhý žije tak blízko... kdyby film byl natáčen v Praze, bývala bych přidala fobii z cest v MHD, které jen a jen ještě více člověka zesmutňují :-( a vytvářejí ještě větší beznaděj... ve filmu platí - čím větší zakopávání o ty nepravé a větší zoufalství, tím větší šance na lásku. Konečně jeden film "neplzákovsky" se nepitvající ve vztazích, ale zdůrazňující hlubokou citovou romantiku jedinců, o kterých se mluví/točí tak málo. Je velice příjemné se podívat na poctivé romantické drama a chvílemi se pousmát, chvílemi se rozplakat, chvílemi si přát, aby ve filmu to skončilo špatně, tak jako v realitě nebo utnout to ve chvíli, kdy oba sedí naproti - každý v okně svého bytu, nevědíc o sobě, aby divák si mohl domyslet konec sám podle své fantazie. Největší plus přidávám úchvatným kamerových kolážím obrazů, které výtvarně prezentují Buenos Aires včetně úvodního výstižného monologu. Divák je pak obohacen dvakrát a to je, co ve filmu miluji. Ai ten Valdík potěší, když je námětem na celovečerní film. Kde je Valda?

Konečně skromný film zabývající se ,,něčím zajímavým", diváka nepovrchně nasycujícím ... Zpočátku se Here tvářil jako dokumentární film okořeněný osudovou láskou. Na to, že ale pomalé filmy mám ráda, občas už mi ubíjelo to dusno mezi hlavními hrdiny. Na druhou stranu je pravda, že v dokumentu by to vypadalo úplně stejně reálně :-) Klidně o půl hodiny kratší a mohlo být mistrovské dílo.

Myslím si, že tento poklidný a univerzálně generační film by mohl být analogický k francouzské produkci. Nejsem odpůrce blockbusterů, ale lidem dnes bohužel chybí pochopit úplně obyčejný lidský komorní příběh. Nemohu tvrdit, že je to špice zároveň, a 5hvězd je zase si myslím dost. 4,5 by bylo to správné. Ale jelikož se kdykoliv ráda podívám znovu a bude delší dobu v srdci, tak 5. Je to zkrátka ten nepovrchní úžasný žánr, který sděluje informaci o "něčem" - životopis trošku praštěné/veselé kuchařky a její obdivovatelky, která se jí snaží pochopit.

Kdyby tam nebyla ta propagace EU (naštěstí ne tolik), tak bych dala 5 hvězd. Samozřejmě film se objevil v hlavním vysílacím čase o Vánocích na ČT2 2009. Je to škoda, protože to běží především pohádky, i když já se na film těšila jako na vánoční dáreček a shlédla jej. Též Městská knihovna se snažila o projekt filmů pana O.M.Schmidta. Sv. Vojtěch je neuvěřitelná osobnost a světec české náboženské scény. I když hlavní představitel podle mého názoru vůbec neodpovídá vzhledu původního sv. Vojtěcha, přeci se snažili tvůrci do dokumentu vnést moderní pojetí, což vlastně ať už pro mladé diváky je vlastně plus. Co mne ale na sv. Vojtěchu nejvíce fascinuje je jeho tajuplnost a spousty nezjištěných záhad, které by mohly souviset s jeho povýšením na patrona podobně jako sv. Tadeáš. Nechci přímo prozrazovat, ale většinou se jedná o skromný úspěch (vzdělání) nebo přírodní jevy... Je to prostě světec, který pomáhá nevěřícím lidem uvěřit, aby měli jiný-lepší pohled na křesťanství. V srdci to byl dobrý člověk a to se podepsalo do jeho osudu.

Kde se to v Danovi Landovi bere a to je správné, ať ukáže příběh o lásce, o její marnosti, strachu z dalšího nového vztahu a nepovrchním snu o člověku, který by hrdince rozuměl a měl rád. DVD bohužel slouží pouze jako suvenýr, asi jako domácí video z představení a vysoce nelze srovnávat s atmosférou z představení. Maličká scéna Kalichu najednou rozpíná do všech stran a vtahuje do děje. Pro citlivé dívky i ženy vůbec velice silný zážitek. Tajemství není přímo fantasy, ale mysteriozní pouť, kdy láska vlastně léčí a zachraňuje před smrtí.... Naivní i reálné, překrásné a tajuplné, osudové i jednoduché, uvěřitelně neuvěřitelné 5 z 5! Soundtrack perfektní taktéž.

:-) jak to popsat. Asi takhle. Cinefilní spotřebiče potřebují občas dobít. A toto je ta pravá chemická továrna na dodání všech nezbytných vitamínů a minerálů pro tělo Cinefila.

Úzkost, bolest a strach. Hrdinka Sita utíká z domova před jejím bývalým přítelem, který ji nutí vydělávat peníze v karaoke baru. Nejprve zpívá smutné balady, to bohužel nestačí k tomu, aby zaplatila dluhy a proto je nucena k prostituci. Utíká z domu a úkryt nalézá u stařičkého introvertního fotografa, který v své duši ukrývá velice smutné tajemství. Aby u něho nežila zadarmo, nadšeně bude chtít se seznámit s prací v jeho ateliéru. Skvělá kamera, exotické prostředí Indonésie, smutný překvapivý nebo filozofický(?) závěr! Je v tom vše na zamyšlení... anotace nestačí....

Tento film je důkazem, že člověk nesmí vyjadřovat city pouze povrchně k autorům jakéhokoliv umění. Většinou se říkává ,,mám rád/a tohoto umělce" a pak se cit převede i na obdiv jeho děl a nebo to funguje naštěstí naopak, že dílo okouzlí a pak objevujeme teprve jednotlivé umělce celého díla. Zde jsme v rozporu a nemůžeme se ohlížet na skandální minulost pana Režiséra. Najednou nemůžeme říci, že ho nenávidíme za jeho činy a tím pádem i jeho celou tvorbu. Myslím to především z pohledu ženy. Vždy, tam, kde jsem obdivovala práci kamery u Shyamalana, tam desetkrát více budu obdivovat pohledy Polanského. A tento film i přes svoji krutost tématu, je důkazem, že je to poutavý a kreativně propracovaný film... Pianista bude vždy v našich srdcích jako film

Kam zařadit tento úžasný žánr, který má smysl natáčet. Ani dokument ani klasická hraná tvorba... všechny povídky tvoří tak jako puzzle celek úchvatného projektu!

Tři hvězdičky jsou pro atmosféru a příběh. Ale...ale: ,,Posádka vyslaná ze Země na své průzkumné misi objeví na Pandoře velmi cenný minerál, který by měl na Zemi nevyčíslitelnou hodnotu" - aneb spousty scén se tváří jako klasické 2D a není téměř potřeba speciálních brýlí. Ale přeci v pár případech lze nalézt poctivou mizanscénu, když nepočítám breberky poletující směrem k divákovi, ty jsou milé. Mé nadšení patří úplně obyčejné scéně ze života na té základně na Pandoře, začátek filmu. Propracovaná práce s herci v několika vrstvách obrazu a přesně tohle je pak smysl 3D. Herci působí sice velice virtuálně v tomto okamžiku, ale je tam to kouzlo 3D a prostorového vnímání. Budu ale hodná a dám nakonec tu 4tou hvězdu.