otík

Tato kompletní pseudo-předělávka naší krásné Popelky s Libuškou Šafránkovou má tři nechutné excesy - jedním je ke konci políbení panošů, druhým Popelčina záchrana prince visícího za nohu nad propastí a třetím je tragický český dabing. Bohužel ten možná ještě to něco málo dobré hodil úplně do koše a muži jako panoši či stylista jsou v podání českých daberů přihřátí tupí omezenci. Princ je naprostý nýmand, který by zasloužil pár facek, jeho tata je líný středověký panovník, matinka je spíš mladá králova milenka, komoří je arabský Maur zřejmě nedávno osvobozený z otroctví a další služební jsou absolutně totálně nezajímavé postavy. Popelčina macecha je nejen vizuálně, ale také chováním spíše královna zloby Angeliny Jolie a Popelčina nevlastní sestra je asi jediná postava, jakou známe z české předlohy. Tohle byl pohádkový armageddon a ukázka dnešního absolutně trapného norského vidění světa.

Slabé, velmi slabé dobrodružné putování Hilla s drzým puberťákem, který vlastně až tak tolik drzý není a vlastně ani to dobrodružství až tak dobrodružné není. V paměti ulpí maximálně scéna s kýblem vody, lampou a střelci. Jinak vlastně ani pořádná bitka a když ke konci to mohlo skončit hromadnou bitkou, bylo z toho absolutně nic. Velké zklamání.

Moc hezký film, ve kterém kraluje Karel Höger v roli bratra Stelle Zázvorkové. Högerova postava se po mnoha letech rozhodne jít si svou cestou a oslovit svou dávnou lásku. Tato situace vede k mnoha vyhroceným situacím a k hereckému koncertu Högera a Zázvorkové.

Vizuálně začíná koncert netradičně – sledujeme účinkující včetně Gotta jak přicházejí do Lucerny. Mezitím hraje první pohodová písnička. Uvítání pojal Gotťák jako přivítání diváků na podzimní párty, na které se bude oslavovat příležitost koncertu. Pak už se rozjede koncert ve slušném tempu rychlých písniček. Čas přijde i na písničku pro děti a mládež, které poskakují po celém jevišti Lucerny. Sólo na svůj hudební nástroj dostane Felix Slováček, pro svůj hlas dostala prostor Jitka Zelenková. Poté se mistr převleče do oblečku alá Elwis Presley a vystřihne pár rock-n-rollových písniček, jejich vrcholem je neskutečná píseň za doprovodu šíleného hráče na harmoniku. Pak vystoupí komorní balet Pavla Šmoka s tanečním výstupem a následuje píseň Když milenky pláčou, kterou si Karel získá divačky zcela na svou stranu. O zábavu se postarají hosté Šíp s Uhlířem a jejich konkurz s Gottem pro výstup v pořadu Hitšaráda dnes už patří do zlatého fondu televizní zábavy. Na závěrečný poměrně dlouhý blok si Gott pozval zpěvačku Feliciu Weathers. Byl to podařený koncert s celou řadou populárních písní, které se rozhodně v Gotťákově podání musely líbit.

Strašná hovadina. Celou hodinu jsem čekal, co se z příběhu vyklube a nakonec to byla snad nejobyčejnější a nejméně překvapivá věc, jaká mohla být. Jako vzpomínka na Soňu Valentovou OK, jinak ale absolutní slátanina.

Film z doby, kdy Connery byl vysloužilým agentem 007 a ještě stále to byl štramák, a Richard Gere byl skoro akčním hrdinou, který máchal mečem jako kouzelným proutkem. Ano, místy je to absolutní pohádka, místy romantický kýč, ale třeba válečné scény i po tolika letech vůbec nejsou k smíchu. Hezká, místy ale taky trochu krvavá pohádka.

Nebýt toho, že jsem byl překvapen, jak dnes vypadá 70ti letá Petra Janů, byl by to parádní pořad. Když jsem si po čase na její vizáž zvykl, užil jsem si živý dokument plný energie nejen samotné zpěvačky, ale i jejích přátel. Výborný dokument, který zmapoval její mládí, střední věk naplněný velmi úspěšnou kariérou, a nakonec i stáří s jeho neduhy (např. že jí umřel manžel nebo že měla autonehodu). Filmem jsem byl velmi potěšen.

Z počátku snad až nudný příběh o poněkud podivné šlechtičně, která jednoho dne zmizí a Watson vybídne Holmese, aby ji našel. V druhé polovině se film přeci jen už trochu rozjede a jsme svědky snad až neobvyklých Holmesových chyb. Ano, tento díl je takovou temnější sondou do Holmesova sebevědomí. Slušné a místy i zábavné.

Slušné dráma o uvědomělé ženě, která zcela nepochopitelně upadne do spárů dacana využívající naivity a zamilovanosti ženy po přechodu. Dílo je samozřejmě umocněno tím, že sama autorka námětu trpěla pod tyranským manželem a nakonec zemřela na následky jeho týrání. Překvapí odvážná erotická scéna postarší Stašové s klasicky nesnesitelným Dulavou (myšleno jeho postavou, jinak herec je to výborný).

Vždycky jsem si myslel, že Petra Janů umí zpívat. Ale na tomto koncertě byla neskutečně umečená a uječená. Nevím, zda to bylo ozvučením nebo mi to dřív tak nepřišlo, ale její hlas je k neposlouchání. Písně s hosty dobré, ale samostatně hrůza. Sorry, Petro.