otík

Slaboučká komedie s protivným hlavním hrdinou, hezkou a milou Neve Campbell a zcela nespolečenskými Batesovou a DeVitem, kteří jako biologičtí rodičové postaví našemu hrdinovi život zcela na hlavu. On se s tím samozřejmě ke konci filmu vyrovná, ale musí do té doby projít několika výbuchy hněvu, aby ke konci opět našel svůj svatý božský klid. A i divák je rád, že tím skončí předlouhých 87 minut nezáživné komedie.

Vážný film o velkém přátelství, které stálo život dva výborné lyžaře. Velmi dobře udělaná rekonstrukce skutečného dobrodružství Bohumila Hanče a jeho přítele Václava Vrbaty, které nedopadlo zrovna podle hollywoodských scénářů, ale podle toho, jak to napsal život. Hudba: Jiří Šust

Mnoho nezapomenutelných scének především s ústřední trojicí Kaiser, Lábus Korn, ale také Wimmer, Černoch. Škoda jen těch písniček, které víceméně jen vyplňovaly onen zábavný a na svou dobu velmi originální program. To nejlepší z "Kouzelníka" a dalších Kaiserovsko-Lábusovských scének je k vidění na dvou DVD Možná přijde i .. Kaiser a Lábus 1,2 http://www.csfd.cz/film/303827-mozna-prijde-i-kaiser-a-labus/. Další výběr scének je k vidění ve střihovém pořadu Kouzelník ještě nepřišel http://www.csfd.cz/film/330061-kouzelnik-jeste-neprisel/. A existuje ještě další střihový pořad z roku 1993 vytvořený klasickým stylem bez jakéhokoliv komentáře - tedy jen čistě ty podařené scénky. Odkaz zde - http://www.ceskatelevize.cz/porady/896861-mozna-prijde-i-kouzelnik/29335717338-takhle-jsme-to-nemysleli/. V archívu ČT se našel také asi půl hodinový střihový pořad Od Folkloru k rokenrolu (http://www.ceskatelevize.cz/porady/896861-mozna-prijde-i-kouzelnik/28732044241-od-folkloru-k-rokenrolu/), kde jsou pouze pěvecké parodické scénky - Išiel Macek do Malacek s Kornem a Kaiserem, balet s Jaruš, opera o kůzlátkách Čejky a Semelky, píseň na hlavě Nadi Urbánkové, Lenka Filipová s kytarou s ucvakanými strunami, Nesvatba, Nálepková a Upír Krejčí parodují prvorepublikové písně, Kaiser si zatančí Abbu a nakonec dědci s babkou zpívají rock and roll. Celkově natočeno 17 dílů - seznam zde: 1 - Takhle jsme to nemysleli (1982, 60%), 2 - Tohle jsme nečekali (poprvé a pak už navždy se na konci zpívala tradiční závěrečná píseň "Tak jdeme do finále", 1983, 40%), 3 - To tady ještě nebylo… (1983, 60%), 4 - Dneska to konečně rozjedeme (poprvé zazněl studiový komentář jako na fotbale, 1984, 60%), 5 - Smršť (poprvé velmi výrazně zasáhla do hereckého ansáblu Jaruš, poprvé také vystoupili Jaroslav Čejka a Zdeněk Srstka, 1984, 40%), 6 - Pomeranč (poprvé bez Černocha, podruhé bez Wimmera, výrazně krátké, 1985, 40%), 7 - Silvestr 1985 (památná písničková scénka čtyř důchodců - Zich, Bobek, Laufer, Janda - a důchodkyně Petry Janů, dále skvělou scénku s Ivanem Mládkem, jeho němčinou a Kurtem Hüblem; jinak nápad se dvěma sály je trapný; opět bez Wimmera i Černocha, i když toho je vidět při závěrečném přípitku, 1985, 60%), 8 - Karneval v Riu v Táboře (památná scénka s Luďou a je to naprosto normální; opět vystoupili Wimmer s Černochem, 1986, 60%), 9 - Vánoce (vše situováno jako rodinné setkání rodiny Lábuse a Jaruš a jejich dětí Korna a Kaisera, jako hosté vystoupí většina pravidelných návštěvníků - Zich, Janda, Bobek, Wimmer, Černoch, Mládek a další, žádný velký zázrak, zásadnější scénka snad jen Kaiser, Lábus, Alan Delon a kravička a hezké písně s Maruškou Rottrovou, 1986, 40 %), 10 - Svatba (Wimmer s Černochem opět v akci, hezké vystoupení Michala Tučného a Ivo Jahelky, 1987, 80%), 11 - Předávání Fanoušů (pořad provází průvodním slovem Miroslav Moravec, originální je příjezd hvězd do divadla v Táboře, slušné vystoupení taneční skupiny UNO, legendární scénka o Kubrtovi; Fanouše dostali: Ivan Mládek - opět výtečné vystoupení s německou překladatelkou, dále Světlana Nálepková a Ondřej Havelka, Šíp a Uhlíř a Petra Janů, Pavel Bobek, Jaroslava Hanušová, Oldřich Kaiser, Kroky Františka Janečka a Děti ráje, 1988, 80%), 12 - Večer plný překvapení (opět originální úvod s komentátorem, poprvé z Jablonce nad Nisou, Čejkova slepice, scénka Luďa s manželkou u doktora Mládka, bez Wimmera a Černocha, 1988, 60%), 13 - Každý má šanci (se zamčeným Kornem v šatně, opět z Jablonce nad Nisou, celkově velmi slabý díl, který drží nad vodou jen Wimmer s Černochem, 1989, 40%), 14 - Předávání Fanoušů za rok 1989 (Tentokrát opět z Tábora, těsně po revoluci. Předávají se Fanouši, tentokrát nominace nejsou z účinkujících v Kouzelníkovi, ale z různých vystoupení. Ceny uděleny: 1. písničkář Vladimír Merta, 2. Ivan Mládek za pohádku o Smolíčkovi, 3. nejmenovaný stranický představitel za výrok roku, 4. Jaruš za herecký výkon, 5. Petr Janda, 6. Kaiser. Dále na programu byla Wimmerova scénka, kdy čte projev jako Gustáv Husák a skvělá scénka Kaisera s Lábusem – zkoušení studentky o listopadových událostech, 1990, 60%), 15 - Otevíráme se světu... (pár trapných parodií na Korna, Kaisera, Luďka Sobotu a zpěváky včetně Karla Gotta, písnička Jaruš a Wimmera, parodie na čarování, lustrování skupiny UNO a houslový výstup maličkého Jakuba Třasáka. Díl spíše podprůměrný, 1990, 40%), 16 - Pražská šestka (jeden z nejlepších dílů, natočeno v divadle v Táboře, baletní výstup dobrý, skvělá scénka s Černochem a Wimmrem, legendární scénka s klíštětem, povedený výstup dvojice mluvící pozadu a nenudil ani Bartoška na večeři s vybraným divákem, 1991, 100%), 17 - Dražba (draží se scénky - Zničení poručíka Pivody, Těžký život tělocvikáře Jaška + spartakiáda, Tajemství proutěného košíku, Výběr parfému, Příchod Davida Caperfielda a jeho zajetí skautským sběratelem bobříků a na závěr liebesbrief Jaroslavy Hanušové. Díl mírně nadprůměrný, 1991, 80%). V roce 2000 se ještě natočil jeden speciál nazvaný Možná přijde i kouzelník aneb Setkání po letech (http://www.ceskatelevize.cz/porady/896861-mozna-prijde-i-kouzelnik/20036816350-mozna-prijde-i-kouzelnik-aneb-setkani-po-letech/). Všichni nám zestárli, ale zábava to byla pořád slušná, bohužel některé scénky byly přeci jen trapné (Srstka, Hron, Mládek).

Drobná blbůstka, která pravého agenta 007 nemůže urazit, ale bohužel jej ani nerozesměje. Psát více o této filmové jednohubce by byla ztráta času.

Docela nepovedená westernová hillovka - jako tradičně vystupuje ve svém tradičním oblečení, s tradičním bílým koněm, s úsměvem na rtech - bohužel málo co je na tomto filmu úsměvné, střílení téměř žádné, pěstní souboje tu nenajdeme a tak nám zbyde jen příběh nepříběh o několika přátelích, kteří se stále podvádějí, aby podvedli druhé. Hodně scén je téměř nepochopitelných a zcela podivných. Film zachraňuje pouze geniální Morriconeho hudba.

Bud Spencer jen jako mručící kapitán jedné z pirátských lodí a stojící proti Terenci Hillovi, který šermuje jak D´Artagnan a velí druhé pirátské lodi? Jak tohle asi tak mohlo dopadnout? No nijak oslnivě. Je to sice naprosto něco jiného než oba dva ve svých kariérách natočili, čili jde vlastně o jakousi raritu, ale také je pravda, že to příliš zajímavé není a chvílemi je to těžce nudné. Nebýt alespoň povedených šermířských soubojů, hezkých žen, originality prostředí pro mou oblíbenou dvojici a slušné atmosféry filmu, asi by to bylo i za méně než slušných 40 %. Hudba: Gino Peguri

Jedna určitě z těch lepších komedií se samostatným Budem Spencerem v roli bývalého výtečného hráče amerického fotbalu, který za záhadných okolností přerušil svou skvělou kariéru a odešel v ústraní a živí se jako rybář. Jednoho dne se však připlete do sporu italských mladíků s americkými vojáky a stane se nově vytvořeného italského týmu, který má za úkol získat proti vojenskému týmu alespoň jeden bod. Že mezi závěrečným zápasem a začátkem filmu bude hodně fackovacích bitek, je jasné. Jejich nápaditost a choreografie je vcelku zábavná, zábavnou hudbu s chytlavými písničkami opět obstarali tradiční bratři De Angelisové, Bud má výtečnou formu a když v zápase ukáže, že se umí i parádně pohybovat, není proč tuto vtipnou komedii neocenit vysokými čísly. PS: ve srovnání s Bomberem je Buldozer o třídu lepší a zábavnější.

Je jednoduché šmahem odsoudit tento nepovedený přepis super akční hry Max Payne na filmové plátno. Těžko může být akční film podařený, jestliže v něm jsou dvě akční scény, z toho pouze jedna opravdu dobrá. Těžko může být film dobrý, když hlavní herec nemá co pořádného hrát a jen se mračí a trpí. Ale přesto - atmosféra filmu je hodně dobrá, některé scény opravdu jakoby vypadli ze hry a i když chuť zahrát si hru není po dosledování filmu tak velká, přesto mě to aspoň maličko láká. Suma sumárum - pro ty, kdo hru znají a mají slitování s filmovým přepisem, lze doporučit. Kdo hru nezná, raději se nedívejte, mnohým scénám nebudete rozumět a hlavně se budete těžce nudit.

Jeden z naprosto nejhorších filmů Buda Spencera. Z roztomilé jedničky nezůstalo téměř nic, kromě minimum bitek s nudnou choreografií film nenabízí ani špetku humoru, za celý film jsem se téměř nezasmál. Zemi ohrožuje nějaká skupina mimozemšťanů, kteří lidem zcela vymažou mozky a udělají si z nich své nástroje moci. Jenže přijde na to hodný malý mimozemšťánek shodou okolností pod ochranou Buda Spencera a je jasné, že osud lidstva bude v rukou této mlátičky. Tohle si u mně tvůrci opravdu za rámeček nedají - takovou nudu je možné vidět jen jednou a rychle dát od této příšery ruce pryč.

Samostatné filmy Terence Hilla a speciálně Buda Specera jsou ve většině případů na to samé brdo. Jenže také jsou s láskou dělané a veskrze totálně pozitivní, takže i když jde o často o naprostou hloupost, člověk se u filmu usmívá a užívá si ho. Ne jinak je na tom i tahle sluníčkem prozářená komedie o šerifovi, který ve svém městečku nalezne kluka s neobyčejnými schopnostmi a hlavně mimozemským přístrojem, který chce získat "zlotřilý" armádní velitel. Jenže na šerifa si nepřijdou a jak jinak - odnesou si pořádnou nakládačku. Ve filmu se objeví řada známých bouchačů z Budových filmů a je radost pozorovat, jak si své role a roličky užili. Jednoduchý, prostý, ale laskavý film. A obzvlášť Budovi příznivce musí potěšit.