curil

Doplnění  režiséra filmu: Gérard Frot-Coutaz

Předčasná zpráva, volně přeloženo, se nijak nevymyká z klišé filmové série Zpráva o školačkách o cca třinácti dílech. Naopak navazuje na obrovský divácký ohlas předchozích "zpráv" a také jejími tvůrci je producent Hartwig a režisér Hofbauer. Dokonce svým tématy je poněkud i závažnější a nutí k zamyšlení. Například epizoda s pedofilním přítelem matky je stále aktuální stejně asi jako polovina z deseti příběhů. Ale to nebrání autorům, aby se s ostatními příběhy nevypořádali i s humorem. Mladé Němky v sedmdesátkách byly vyvinuté až moc, i když herečky hrající nezletilá děvčata byla zajisté za hranicí plnoletosti. Třeba jen připomenout, že v některých uváděných kopiích filmu na netu je epizoda s pedofilem vynechána.

Shlédnuto na YouTube 16. ledna 2024 v originálním znění (moje matura z frániny). Režie a scénář filmu:  Dolorès Grassian

Ze všeho nejraději mám české (a slovenské) filmy. Málokdy ohodnotím český film takovou nízkou známkou jako v tomto případě. Snímek mě nezaujal, slabé jsou i herecké výkony hlavních představitelů a režie Magdaleny Pivoňkové.

První film slavného režiséra Clauda Goretty pro kina. Jaroslav Vízner je zde uveden v obsazení jako první, ale v hlavní roli exceluje Francois Simon jako Georges, český čerstvý emigrant hraje drobnou vedlejší roli. Viděno na YouTube dne 14. ledna 2024,

Záletník 2 Volné pokračování francouzské komedie "Záletník" (r. Y. Robert - 1976) bylo natočené o rok později. Škoda, že film nebyl uveden v české distribuci, i když původní příběh slavil v kinech úspěch a v televizi byl nejméně třikrát reprízován. Tehdejší Filmexport více filmy vyměňoval než nakupoval, devízy nebyly. Film rozvíjí motivy z původního Záletníka, čtyři přátelé se potýkají se svými soukromými problémy, ale stále drží při sobě a nedají na své přátelství dopustit. Étienne jako záletník žárlí na svou ženu kvůli fotografii, kde je zachycena v náručí jiného muže. Daniel se svými problémy gaye, Bouly a jeho vášeň pro ženy, a nakonec Simon závislý na panovačné matce, která naneštěstí zemře. Výborná komedie, jinak to Yves Robert ani neumí

Satira konzumní společnosti z prostředí   předměstí velkoměsta. Centrem romantické   komedie je pařížský příměstský komplex v   Aubergenville, který obývá novomanželský pár   Marléne a Bernard, stejně jako několik jejich   sousedů. Sdílejí podobné osudy a kvůli   tenkým stěnám nic pro ně není tajemstvím. Na   svou dobu realizace je příběh zábavný, dobře   se rozvíjí a je podpořen squadrou výborných   herců. K filmu patři i svižná hudba   sedmdesátých let.

Další z bláznivých komedií s Pierrem Richardem z doby zlatého věku francouzských veseloher. Příběh je u nás oproti ostatním komikovým filmům méně známý, i když byl vysílán v České televizi 3. 8. 1992 pod názvem "Kohoutí stopa". Bohužel není   reprízován. Vyprávění o nešťastném konduktérovi nočních lehátkových vozů na trati Paříž - Francouzská riviéra je zábavný. Potíže se zlomyslným kohoutem, kterého dostane Pierre darem a nemůže se ho zbavit, je plný bláznivých situací. Navíc má průvodčí potíže s láskou, když se se svou dívkou vidí jen při krátkých zastávkách na nádraží v Lyonu. Kohout je Richardovi naprosto vyrovnaným protivníkem a člověk neví, komu má fandit víc. Pěknou roli má Michel Galabru jako Albert, neztratí se ani další známí   francouzští herci Jean-Pierre Darras, Claude Piéplu, Claude Brosset, Michel Robin.

Naprostá klasika české   komedie, nezbývá mi než se   připojit k obdivovatelům   režiséra Oldřicha   Lipského. Jak je v jeho   filmech zvykem - perfektní   obsazení. Všichni   spolupracovníci pana   režiséra, kteří se   podílejí na filmu,   odvádějí vynikající   práci. Praha na začátku   století, výprava, kostýmy,   ne v poslední řadě hudba,   vše na nejlepší úrovni.   Pokaždé se rád podívám,   DVD mám, ale v televizi   nevynechám jedinou reprízu.

"Cesta do Fort Alama" Jeden ze čtyř prvních italských westernů vzniklých v roce 1964 jako odezva prvních filmů Haralda Reindla na motivy románů Karla Maye (Vinnetou - 1963). První filmy tohoto žánru odpálily v Itálii tsunami spaghetti westernů. Zároveň jde o první "špageťák" režiséra Mario Bavy, jinak klasika hororového žánru. Příběh se potýká se začátečnickými nedostatky, když indiánské bojovníky zabírá raději jen z dálky, pozadí je namalováno, obrovité kaktusy v popředí vyřezané z papundeklu atd. Autoři se netají inspirací u amerických režisérů (John Ford, Sam Peckinpah), originální je scéna, kdy Indiáni pouštějí papírové dolarovky po řece, aby vlákali vojáky do pasti. Takže s ohledem na dobu vzniku lepší průměr.