La strada per Fort Alamo

"Cesta do Fort Alama" Jeden ze čtyř prvních italských westernů vzniklých v roce 1964 jako odezva prvních filmů Haralda Reindla na motivy románů Karla Maye (Vinnetou - 1963). První filmy tohoto žánru odpálily v Itálii tsunami spaghetti westernů. Zároveň jde o první "špageťák" režiséra Mario Bavy, jinak klasika hororového žánru. Příběh se potýká se začátečnickými nedostatky, když indiánské bojovníky zabírá raději jen z dálky, pozadí je namalováno, obrovité kaktusy v popředí vyřezané z papundeklu atd. Autoři se netají inspirací u amerických režisérů (John Ford, Sam Peckinpah), originální je scéna, kdy Indiáni pouštějí papírové dolarovky po řece, aby vlákali vojáky do pasti. Takže s ohledem na dobu vzniku lepší průměr. (07.01.2024)

Jednoduchá zápletka, ktorej sa dej v podstate nikam neposúva. Príbeh má fajn zasadenie a napríklad konské povozy tiahnuce sa púštnou krajinou pôsobia dostatočne stredozápadne. Ale to spolu so sympaťákom Kenom Clarkom nestačí. Záporaci sú slabí, ale ešte slabšie je vykreslenie indiánov a hlavne súbojov s nimi. Mimo nich sa tu striedajú akčnejšie dni s nudnými ukecanými večermi a takto dookola. (07.03.2017)

Zapomenutý western krále gialla Maria Bavy ( v titulcích jako John Old) bohužel nemá téměř nic, kvůli čemu by se zapomenutý mohlo změnit v alespoň zapamatovatelný. Byť western italské provenience, tak spíš klasického typu, bez krve, bez násilí, s naivními postavami i dějem, příšernými přestřelkami s Indiány, kdy sice všichni střílí, ale asi úplně nazdařbůh, občas tedy někdo patřičně teatrálně ( a všichni stejně se sepjatýma rukama na ráně:) padne, ale jinak je to k nedívání. Chvilka nadšení mne popadla hned ze začátku v saloonu, kdy se Bud pustí do křížku s místními lumpy, tam byl náznak něčeho chytlavějšího, brutálnějšího a syrovějšího, ale vydrželo to jen do přepadení banky, které bylo tím posledním, co se povedlo ( zastřelení nevinné stařenky bylo až šokujícím vybočením), protože pak se film propadá do šedi, ne-li černi, průměru až těžkého podprůměru a už z něj nevyleze. Váhám mezi jednou až dvěma hvězdami a nakonec pro odkryté lýtko Janet za dvě. (25.11.2013)

Mario Bava pre western evidentne nemal také nadanie, aké preukázal v hororovom žánri. Je zrejmé, že mal ambície s Road to Fort Alamo uspieť na americkom trhu, čomu nasvedčuje soundtrack podobný tým, ktoré odzneli v amerických westernoch 50. rokov, ako aj fakt, že hoci tu účinkovalo viacero domácich hercov a štáb tvorili takmer výlučne Taliani, v titulkoch sa neobjavuje žiadne románsky znejúce meno (mená talianskych hercov, členov štábu aj samotného režiséra totiž boli "poameričtené"). Ťažko povedať, či sa Bavovi týmto marketingovým ťahom podarilo oklamať zámorské publikom, film sám o sebe je však infantilná selanka, ktorá sotva niekoho zaujme. Vrcholom nevkusu sú dementne sa správajúci indiáni. Podobný indiánsky kostým a čelenku s farebnými pierkami som mal ako dieťa oblečené na maškarnom plese... (10.02.2018)

Tohle bylo lepší než jsem čekal. Bavu z toho skoro není cítit, ale je to jednoduché, zábavné, Ken Clark celkem ujde, Jany Clair byla kočka. Jen ty namalované skály pod úvodními titulky to hodně hyzdí. A ne, Mariine, Bava toto dílo nebral vůbec vážně, nechtěl se vyrovnat americké produkci, pseudonym mu vnutili producenti a sám by nejradši točil něco naprosto jiného pod svým jménem a ne s tak směšným pseudonymem. (18.04.2021)