romulos001

Česká pohádková tvorba jde po letech bídy ČT a Troškových pitvořících příšerností opět nahoru, a naštěstí Princezna a půl království je toho důkazem. Zejména první polovina je výborná, skvělá byla královská dvojice Kramár a Freimannová, stejně jako kupodivu doposud nevyužitý kontrast světa bohatých a chudých. Pohádka to je veskrze oddychová, nic neřešící, kvitovat můžeme i to, že se v ní nezpívalo. Parodie na dobu - no jakou vlastně, to si dosadí každý sám, mně to připomnělo roky předrevoluční - byla nenásilná a vytěžená tak akorát. Dvě postavy jsou zde zajímavé, vlastně ani nevím, zda se mi jejich herecký výkon líbil, či ne, ale určitě mě neurazil - Eben a Prachař. Oba přehrávali, ale myslím, že stále ještě na hraně vkusu a pohádkovosti. Prostě pohodová čtyřhvězdička.

Pro horory mám slabost, ale tak 90 % z nich jsou hloupé filmy. Věc je jeden z těch, o kterých to neplatí. Jeden ze špičkových hororů, ve kterém se snoubí napětí, hustá atmosféra s gore efekty v jedinečné symbióze. Všudypřítomná nedůvěra je výborně zachycena, strach z obrazovky dýchá a člověk si úplně představuje, co by dělal on na místě hrdinů filmu.

Na tenhle film se prostě dá dívat, má vše, co by měl mít film tohoto žánru. Oba hlavní hrdinové "hláškují", jak mají, no a koruu tomu dává Snoop Dog, který byl možná ze všech nejlepší (moc o něm nevím, ale docela si představuji, že takto i žije). Člověk neznalý by věřil, že film není jen stylizací 70. let, ale že byl v 70. letech i natočen.

Mně byl ten fil nesympatický celý můj život. Z některých filmů člověk vyroste, do některých doroste, některé se líbí celý život a některé se celý život nelíbí. A pro mě je právě The Bodyguard tím posledním případem. Písničky se mi nikdy nelíbily, herecké výkony obou hlavních představitelů také ne (i když Kostner o dva parníky lepší, ní se o hraní ani nedá mluvit). Ale pravdou je, že některé scény byly natočeny moc dobře - zejména ty "koncertní".

Ze Svěrákových filmů ten horší, i když co by mnoho autorů dalo za to, takový film natočit. Je to milý příběh, hezká kamera, krásné záběry, prostě vše, co Svěrák umí. Rovněž ono rozložení na epizody v čase je už vlastně pro něj klasické. Jenže tady to funguje mnohem méně, snad tím, že film je mnohem více sentimentální. Určitě to není na škodu, ale bohužel zde se epizody ztrácejí, některé jsou zařazeny zcela zbytečně, člověk čeká rozuzlení, proč tam jsou, ale ony tam jsou samostatně, snad jako vzpomínky (scéna, kdy kluci přemlouvají dívku, aby jim to ukázala, svlékání maminky, pohled maminky na Vlka...). Kladem jsou herecké výkony, dospělých i dětí, tedy až na maminku, která byla ztvárněna poněkud toporně (ve srovnání se Šafránkovou v Obecné škole).

Tragické dílo z dob nejhorší časů našich filmových pohádek. Herecké výkony až na Jana Krause tragické (suverénně nejhorší David Kraus, kterému zdatně svou trapností sekundovali Vondráčková a Kramár), absence příběhu (scénář by vystačil na 10 miinut i s titulky). Kamera ubohá, bez nápadu, dialogy o ničem, chybělo zlo, chybělo nadpřirozeno, zbyla jen pachuť. Jedna hvězdička za Krause a poněkud sexisticky za Issovou a Vondráčkovou, na které se prostě krásně kouká.

I tato pohádka ukazuje, že snad je pohádková tvorba z nejhoršího venku. Nejen oba Andělové Páně, ale i Sedmero Krkavců, Tři životy a i letošní O zakletém králi a odvážném Martinovi, ukazují, že se nám opět po hubených 90. letech a přelomu století pomalu vrací hezké pohádky. Nejlepší přítel se mi prostě líbil. Zejména oceňuji neotřelou a nápaditě vystavěnou zápletku, ale i další kladné aspekty - krásně originálně úřednicky ztvárněné peklo se skvělou trojicí hlavních čertů (Langmajer, Vydra, Němec), jemný, ale nepitvořivý humor, filmově hezká děvčata byla opravdu hezká (princezna i Marjánka) a výborný Lábus jako hrabě. Prostě milá pohádka, která snese i onen atribut "výpravná" bez znaků Troškovi stopy, která zohyzdila pohádkovou scénu minimálně po jedno desetiletí. Od páté hvězdičky mě odradil snad jen zbytečně sokolovatý Sokol a ne zcela povedený herecký výkon hlavního hrdiny.

Více než důstojný následovník, nebo chcete-li epigon Lásky nebeské. Film, který je vlastně postaven velmi obdobně (jen rámec příběhu je tvořen členy rodiny, jimž sekunduje černý policista). Minipříběhy každého hrdiny se postupně slévají jako říčky do jednoho proudu. Nutno říci, že ony minipříběhy jsou na jednu stranu vlastně nevěrohodné, na druhou si každý z diváků může nalézt svého hrdinu, svou polohu, svůj životní příběh. Konec je sice dle očekávání sladký, snad až moc (jako u Lásky nebeské), ale jinak je příběh nečekaně hořký, a to i ve chvílích, kdy si již myslíte, že bude vše zalito štěstím - rodinná večeře v domě se stává vlastně jakýmsi katalyzátorem frustrací a bolestí všech hrdinů. Svým hořkosladkým pojetím je film tak trochu příbuzným českých hořkosladkých filmů (Pelíšky, Kolja …), tak snad proto je mi tolik sympatický. A během Vánoc je to příjemné vyšlápnutí ze všech pohádek.

Pohádka, která si na nic nehrála a moc potěšila. Postavená na klasických pohádkových schématech, inspirována Pánem prstenů a Statečným kovářem, ale okořeněná o motiv slepce coby hlavního hrdiny, kterého skvěle ztvárnil Richard Autner. Vůbec herecké výkony bylo kladem pohádky, stejně jako skvělý scénář, ve kterém nechybělo i něco napětí a očekávání (s kým to vlastně mluví černokněžník v zrcadle, kdo je onen tajemný strážce brány, k čemuže bude kočka (což bylo pak vtipně vyřešeno tím, že tato cenná rada vlastně nebyla radou, ale sobeckým přáním skřítka)… Triků i humoru bylo v pohádce akorát. Prostě vše v pohádce fungovalo. Dal bych 5 hvězd, ale bohužel to podstatné, závěr, tvůrci příliš uspěchali - stačilo 5 minut navíc, zápletka, která by znesnadnila očekávaný dobrý konec. Ale jinak pochvala všem a otázka k ČT - to se nemohlo na tuto pohádku a Kouzelníka Žita podívat 10 lidí, protože i tento nereprezentativní vzorek by zjistil, jak propastný je rozdíl mezi oběma díly.