Jajar

Krásná romantická komedie o tom, že přátelství mezi mužem a ženou nemůže trvat věčně. Snímek má v podstatě primitivní dramatický oblouk, nečekejte nijak komplikovaný příběh, nejdůležitější je totiž konverzační část mezi Harrym a Sally. Vzájemné popichování, hádky, sexuální přitažlivost, zamilovanost. Asi každý se v tomhle filmu minimálně několikrát najde.

Rozpačitý pokus o směsici drama a komedie, která je nudnější (neskutečně přetažená stopáž!), než Zbouchnutá, nebo 40 let panic. Apatowovi se nedaří ukočírovat komplikovanou dějovou linii snímku, stejně jako složitou psychologii postav a přibližně od poloviny ten film netuší, kam má směřovat. Pár scén se sice povedlo a fakt sem se v nich nachechtal, ale jinak velké zklamání.

Třetí Mission: Impossible a zase naprosto jiná. J.J. Abrams vsadil na zlidštění Ethana Hunta, co největší realističnost v rámci žánru a především emocionální rovinu. Režisér se silně inspiroval u Paula Greengrasse a jeho Bourna, díky čemuž je Abramsova Mise z celé série nejtemnější, nejpsychologičtější a z hlediska hereckého výkonu Toma Cruise nejpřesvědčivější. Mission: Impossible III si díky špičkové akci i povedené zápletce dokáže po celou dobu udržovat laťku vysoko a napětí diváka na maximu.

Špatný scénář a film plný dějového balastu zachraňuje Woo svojí příkladnou režijní prácí i několika povedenými scénami. Romantická část nefunguje, budování příběhu, který stojí na hodně vetkých základech,  také ne. V polovině se ale rozbíhá velkolepá akce a v ní Woo kraluje. Jenže já radši vybuchující žvýkačky, než šarádu s maskami.

Povedený špionážní film postavený na hi-tech a technologických novinkách. Nejen díky tomu  první Mission: Impossible stárne (hlavně v akčních pasážích) víc, než by bylo zdrávo. Přesto se jedná o skvělý film. Zápletka je totiž správně zamotaná, klíčové scény se divákovi vryjí do paměti a Cruise je nakonec taky docela sympaťák. Nadčasový film? Ani náhodou. Dobrá zábava? Určitě ano.

Utrpení od začátku do konce. Tuna patetických žvástů se mísí s nechtěně směšnou akcí a mimózní Morriconeho hudbou v nesmyslně poskládané blbosti (poslední půlhodina je tak šíleně nabitá WTF momenty, že mě zůstával rozum stát). Trapný pokus De Palmy natočit svoji vlastní Vesmírnou Odysseu.

Ůchvatný Al Pacino a De Palma podruhé. Oproti Scarface daleko hlubší a sofistikovanější snímek, což však neubírá na jeho poutavosti. Carlitova cesta morálních zásad ulice v hořkosladkém filmu, který nepotřebuje další komentář.

Narozdíl od jiných filmů pojednávajících o válce ve Vietnamu (Apokalypsa, Četa, Olověná vesta) rozměrem spíš komorní snímek s poměrně jednoduchým příběhem, ze kterého jsem osobně nežral De Palmovi vůbec nic. Štvala mě za každou cenu kladná postava Michaela J. Foxe, štvala mě spousta dějové naivity a štval mě fakt, že přibližně od půlky to byla docela nuda, kterou nezachránily ani povedené herecké výkony.

Hrozně rozporuplný film. Z jednoho úhlu pohledu precizní řemeslná práce podepřená skvělými hereckými výkony (De Niro!) a několika legendárními scénami. Na druhou stranu příliš čitelná podívaná plná patetických keců. Pro mě asi obojí.

Jeden z nejlepších filmů o mafiánech vůbec, i když De Palmův režijní styl rozhodně nezkousne každý. Přestože to má skoro tři hodiny, jedná se o neskutečně přímočarý, drsný, místy až brutální film, ve kterém nejde o nějaké poselství světu, nebo ždímání emocí z diváka. Existují gangsterky, které mají větší hloubku, ale Scarface je tak skvěle napsaný, natočený a zahraný snímek, že mě ani na malý moment nenudil a klidně bych dal i víc, než těch 170 minut.