AppleCore

Původnim filmem z pětadevadesátýho jsem, ačkoli ho mé pětileté já má za sebou, nedotčen. Nepamatuju si o čem to bylo ani nic, na základě čeho bych měl šanci porovnávat. Co vim ale jistě je, že příběh Silvestrovo fláku asi nebyl z veliký bytovky. Proč je na Dredda tak násilně naroubovaná zápletka z Raidu je nepochopitelný, protože Dredd sám o sobě a svět kde se všechno odehrává je dost zajímavej na to, aby si vysloužil o něco lepší příběh, ale to vem čert (komiks jsem nečet, tak co já vim, jestli se tam něco podobnýho nedělo). Tohle béčko je zdárnej příklad filmu, kdy forma vítězí nad obsahem. Je to brutální, nekompromisní, stylový, zábavný a ač to neni tak dynamický jako zmíněná pecka od indonéských přátel, svůj účel to plní dokonale.

Ten typ filmu, u kterýho nechápete tak vysoký hodnocení a přesto tomu těch pět hvězd šlehnete taky!

Atmosférou nasáklá, osobnost ponižující, mistrně strachuplná, hudebně geniální, pointou šokující prasárna, která sere na dnešní hororový pravidlo, že všude musí bejt litry krve. Tohle je výjev ze starý školy, kterej nikdo (až do teď) kromě Jamese Wana, neni schopnej natočit. Je proto drama a současně potěšení, že někdo, kdo utvořil zkázu "den kdy se zastavila země" natočil něco v dnešní době tak jinýho a k tomu tak parádního (jednou, třeba za dvacet let, se stane tenhle film kultem a stejně jako my dnes uctíváme Osvícení, budou naši potomci uctívat právě tohle). Ostatně, ono už vymítání v Derricksonovo podání nebylo špatný.

Každá jednotlivá hláška (parodující ať už herce samotný nebo jejich předchozí filmový hity) je tak suše, nudně a bezvýznamně podaná, že spíš něž úsměv vzbudí v divákovi hněv. Když k tomu pak přepočtete naprostou nelogičnost celých scén a nudnou tupou akci, tak se v rámci akčního žánru jedná o hovno roku, kterýmu nepomáhá JCVD ani Chuck, dokonce ani cáry krve lnoucí se napříč obrazovkou. A třebaže nadsázka už mnohý filmy z kaše vytáhla, tady praskla nit už někdy po dvaceti minutách.

Uděláme si koktejl, dáme do něj krev, násilí a zdlouhavost po vzoru Tarantina, dějovou spletitost bratrů Coenů a špetku vizuálního orgasmu Tonyho Scotta. Jenomže až se toho napijete budete znechucený táhnoucí se chutí nudy, dějovou překombinovaností a v závěru přespříliš barvitou chutí hořkosti (?!). To máte tak, když se to bere moc vážně a zapomene se na nadsázku. Jinak řečeno: Je to prostě neskutečně iritující hovadina, která si hraje na něco, čím ani nemůže bejt.

Ale jo, nelze tomu upřít snahu. Jenomže se toho ve filmu děje trestuhodně málo a ve chvíli kdy by měl vrcholit vám zasadí ránu v podobě závěrečných titulků. Momenty kde lidi zoufale prosí o pomoc, řvou a brouci jim žerou vnitřnosti jsou sice působivý a spolehlivě vám navodí mrazení v zádech, ale nezanechají ve vás žádnej hlubší pocit, kterej by ve váš zůstal i po skončení filmu. Ona vůbec atmosféra tady moc nefunguje, a to i navzdory dobrýmu soundtracku a depresivnímu pojetí. Rozhodně to není něco, co by vás donutilo bát se vody, potažmo těch parazitů, jako vás jiný found footage horrory donutí bát se duchů, nebo zombíků. V rámci tohohle žánru je to prostě slušně odvedená rutina hodná shlédnutí, která se vám ale do druhýho dne vypaří z hlavy. Jenom mi neni jasný, proč měl Barry potřebu něco takovýho natočit.

Na koncept Nepřítele státu si naroubujte všechny sci-fi fláky od Blade Runnera po Minority Report a dostanete všechno, jenom ne Total Recall, aneb přeplácaná zhovadělost se svižnou akcí, slušnou atmosférou, ale i zákonitě debilnim závěrem, kterej jinak tříhvězdičkovej zážitek posílá o jednu hvězdu níž. Kdybych neznal původní film a nevěděl o jeho hlavních přednostech, asi bych remaku dal hodnocení vyšší, jenomže brutalita, nadsázka a nekompromisní jednání původního Total Recallu zde chybí úplně a já tak nemam důvod ani zájem se na film v budoucnu podívat znova. Zůstává tak jenom hezký pozlátko se skvělou hudbou, jehož obsah, byť jakkoli akční, postrádá všechno, co by mohlo diváka zaujmout. Jako byste si koupili oříškovou čokoládu a po rozbalení zjistili, že jsou tam ty oříšky, ale už ne ta čokoláda.

Pokus navodit v divákovi kalvárii selže ve chvíli, kdy si uvědomí, že veškerá ta bizarnost je strašně samoúčelná, že film nemá žádnou atmosféru a že tu smrt vlastně všem přeje.

Úvod v uvozovkách je spoiler, pakliže jste film neviděli, čtěte tam kde uvozovky končí: "Nejdříve nás stvořili a poté se nás pokusili zabít. Zasloužím si vědět proč!" Aneb nejgeniálnější náběh na zbrusu novou sérii, která ale asi nikdy nevznikne. Prometheus je pro mě dalším filmem, u kterého mi není jasný, proč se všichni vždy nechají strhnou většinou, aniž by si utvořili názor vlastní. U jinejch fláků je to ještě vcelku k pochopení, ale zde to prostě není náhoda (vážně bych chtěl vědět, jak by většina hodnotila, kdyby film místo smíšených recenzí disponoval samou chválou (a to i přes to, že by se jednalo o úplně stejný dílo) dal bych ruku do ohně za to, že by měl film cca 80%). Ono, na jednu stranu vážně film v jistý chvíli přestane dávat smysl (první polovina filmu se tváří filozoficky a zajímavě a vůbec úžasně, načež jí polovina druhá podrazí nohy zdánlivě nelogickým jednáním postav), na stranu druhou ovšem smyslů dává mnoho. Když připočtete perfektní atmosféru, skvělou hudbu, parádní efekty a v neposlední řadě několik zapamatování hodných momentů, nikdy vám z toho nemůže vzejít sračka o který tady básníte. Jde jen o to, kam až jste schopni zajít, abyste jste dostali odpovědi na své otázky. PS: zrod vetřelce neměl chybu! (Ačkoli dávám plnej počet, nebránil bych se extended cut verzi, která by měla alespoň o hodinu dýl)

Je to věc, která ztrácí význam, pakliže si jí pustíte ve dne. Pokud ovšem počkáte až padne tma, strachy se asi poserete.