Amonasr

Vynikající scénické zpracování Händelova oratoria v kouzelném prostředí otáčivého hlediště v parku českokrumlovského zámku, které Pilařova režie dokázala vytěžit na maximum. K tomu špičkové pěvecké výkony, nápaditá scéna i choreografie a krásné kostýmy, zkrátka perfektní zážitek. Vhodnější velikonoční program si ČT ani zvolit nemohla.

Zpočátku mě hodně dráždilo, že české reálie mají představovat Ukrajinu, i když chápu, že běžný americký divák Ukrajinu a Česko nerozlišuje. Postupně jsem se ale stále více soustředil na samotný příběh, který mě na konci i docela dojímal. Na režijní debut rozhodně dobrý počin.

Slušný rozjezd, postupně se to ale zacyklilo a začalo až nudit. Nezachránila to ani celá plejáda známých herců, naopak se tím ještě víc zdůraznil omyl v obsazení Michala Malátného do hlavní role, když vůbec hrát neumí. Tři hvězdičky jen s velkým přimhouřením oka za několik povedených gagů.

Tohle téma mě naprosto míjí a zpracování po všech stránkách jakbysmet. Ale uznávám, že proti gustu žádný dišputát.

Zajímavý námět, zpracování ale jen průměrné. Zpočátku to bylo dost utahané, až teprve ke konci to získalo patřičný švih, ovšem poněkud nedořečený závěr opět budil rozpaky. Zejména když to bylo podle skutečnosti, takže nebyl důvod v závěrečných titulcích nesdělit, že členové gangu byli odsouzeni každý k několikanásobnému doživotí.

Námět je zajímavý, ale provedení chybí větší emocionální náboj. Ve snaze zachytit co nejvíc útržkovitých situací a epizodek klouže film jen po povrchu a nezanechá v diváku hlubší prožitek. Výkon Pieczky je sice excelentní, ale ze snímku zároveň svou kvalitou oproti všemu ostatnímu dost vyčnívá.

Příjemná romantika s vtipným nadhledem.

Plejáda tehdejších hereckých hvězd mistrně zvládá i playback. Klasicky pojatá inscenace plná barevných výpravných kostýmů nabízí vše, co má kvalitní opereta mít  - včetně humorného nadhledu.

Jedna z mála opravdu inteligentně vtipných konverzaček, jejichž jinak mnohem slabšími verzemi jsou otravně zaplavena česká jeviště. Zejména Petr Nárožný doslova exceluje v roli, která jako by mu byla psána přímo na tělo. Ovšem i ostatní mu víc než zdatně sekundují. Snad jediná scéna, která se tomuto vysokému standardu vymyká, byla manželská hádka, při níž Nela Boudová cpe vzekle jednohubky do pusy Mojmíru Maděričovi, který je pak prská po sobě i všude okolo. Podobným dortovým scénám jsem se ale nikdy nesmál ani v groteskách, tím víc nechutné mi to přišlo tady. Tento primitivně pokleslý humor zkrátka není mým šálkem kávy. Proto jedna * dolů.

Typický produkt senzacechtivé bulvární žurnalistiky - spousta hypotéz, ale důkazy veškeré žádné. Mizivá informační hodnota, zato mlácení celých stohů prázdné slámy.