Amonasr

Z filmu čiší typická atmosféra čs. nové filmové vlny, která ji vynesla dokonce na světové výsluní, o jakém se současné české filmové tvorbě už nemůže ani zdát. Do jisté míry jsou ale zároveň některé filmové postupy tehdejších režisérů i vzájemně zaměnitelné, je vidět, že byly uměleckou reflexí doby nejen z podobných názorových, ale i formalnich pozic. Nedá se jim ale rozhodně upřít pravdivost, o jaké se většině současných českých filmů už také nemůže ani zdát. Ty zase naopak spojuje pozérství.

Mám rád staré francouzské kriminálky a Trintignant patří k mým nejoblíbenějším hercům. Atmosférou mě tento snímek rozhodně nezklamal, ovšem má v sobě i dost nelogičností, zejména způsob odhalení pachatele v závěru je hodně přitažený za vlasy. A také Trintignant se na několika místech podivně "ksichtí", takže tentokrát zůstanu, ač nerad, pouze u tří hvězdiček.

Zajímavý a jistě I potřebný pohled na složitou situaci v soužití dvou nepropojitelných kultur v Afghánistánu, přičemž ta západní tam není doma. Tragické důsledky všichni známe, jen málokdo je ale ochoten pojmenovat příčiny, které k těmto tragediím nejen v Afghánistánu vždy vedou. Nepochopení Američanů pro situaci a jejich arogantní přezíravost k jiným kulturám sice Pavlátová cudně naznačila, ostatní už je ale pouze na divácích. Osobní rovina příběhu je ale silná.

Filmu nelze upřít jistou obrazovou poetiku, ale i ta působí poněkud rozháraně a což teprve příběh - nepříběh. Snímek je jakýmsi podivným slepencem atomizovaných scén, který místy dokonce nudí a vyznívá až příliš pozérsky.

Přesvědčivá filmová obžaloba konkrétního zneužití policejní a soudní moci v Británii, motivovaného předsudky a vyššími politickými zájmy v době krvavých konfliktů mezi IRA a britskými úřady. Obecně lze říci, že sebedokonalejší demokratický právní systém není chráněn před podobnými selháními a jediný způsob, jak se jim bránit, je nemlčet o nich a  nezametat je pod koberec. I v tomto směru se jedná o velmi užitečný film, o to užitečnější, že i po umělecké stránce je velmi vydařený. Dokonce i český dabing tentokrát držel s úrovní snímku krok, zřejmě tehdy ještě nebyl v takové krizi, jako je dnes.

Standardní pacinovské krimi s poněkud předvídatelnou pointou a romantickým happyendem.

Nestandardní krimi - spíš hluboká psychologická anatomie zločinu, kdy se člověk dokáže vcítit do řady postav kolem a pochopit jejich motivaci, protože nikdo není vykreslen černobíle. Dokonce sama oběť není zcela bez viny. Málokterá kriminálka má takový potenciál přivést diváka k tak hlubokému zamyšlení, byť je to svým způsobem na úkor její atraktivnosti.

Niterný pohled na holocaust, který odhaluje jeho zrůdnost možná ještě silněji než různá drastická líčení. Film je poměrně civilní a vyhýbá se zbytečnému patosu, což mu slouží ke cti. Nutí tak diváka k niternějšímu přemýšlení o tom, kde se mohou rodit v lidech kořeny podobného zla a jak jim v zárodku pokud možno čelit. Přitom nejde zdaleka jen o holocaust, neboť jak známo, lidstvo je v podstatě nepoučitelné. Jako obvykle u současnějších filmů, laciný dabing snímku spíš škodí, než že by mu pomáhal. Kde jsou doby, kdy byl český dabing pojmem - možná by nebylo od věci ho jednou provždy opustit, když už ho pořádně neumíme. Na dnešních velkých obrazovkách se už titulky dají pohodlně číst a umělecký dojem i lepší srozumitelnost by tak zbytečně neutrpěly.

Kachyňa tyhle dětské romance ze starého Žižkova uměl, ale tady jako by se snažil recyklovat něco, co se úplně nespojilo v optimálně funkční tvar. Místy to podivně drhne - Lásky mezi kapkami deště to zkrátka nejsou...

Docela příjemný kostýmní film, kterému nelze upřít osobitou atmosféru.