KatRi

Jen díky skvělé režii tento film vydržíte, i pokud jste notorický strašpytel jako já. Obzvášť pouští-li vám ho viditelně ve žlutých autobusech, takže na ně nemůžete nekoukat:-) - přestože scénář je velmi průměrný a očekávatelný.

Umře tam spousta lidí, a přece se musíte skoro pořád smát. Tak brilantní dialogy tam totiž jsou...

Více než romantický a hezký příběh ocením zpracování - tenhle film má atmosféru a kvůli ní si ho budu pamatovat a ráda si ho pustím znovu. Nijak zvlášť mě však nepřekvapil ani neuchvátil, podle mého je stejně dojemný jako Slavíci v kleci, s nimiž je srovnatelný. Tobey Maguire je výrazný - utkví, protože hrál neuvěřitelně lehce.

Po téměř geniální knižní předloze jsem měla jasno v tom, že film už tak působivý nebude. I když u Shawshanku jsem tento pocit neměla, tam jsem byla nadšena z obého stejně - a na to tento snímek rozhodně nemá. Zelená míle je působivý film, tolik emocí jako kniha však ve mně nevzbuzuje, i když Michael Clarke Duncan coby John Coffey a Tom Hanks jako bachař byli skvostní a scény, kde se objevují, jsou velmi silné. Už na začátku mě velmi rušily uniformy bachařů a ty čepice - připadala jsem si, že koukám na muže zákona z New Yorku z devadesátých let (prý pro větší věrohodnost a důstojnost povolání - proboha proč?) - vždyť se to odehrává ve 30. letech! To jsem tedy Darabontovi nevěřila. A ony nadpřirozené jevy a schopnosti tu oproti knize vyznívají příliš výrazně a pohádkově, k závěru jich je už možná příliš. Přesto považuju tento film za zásadní dílko světové kinematografie, leč nemohu než zopakovat - chcete-li mít skvělý zážitek -přečtěte si knihu - lépe však až po filmu, jeho prožívání pak bude intenzivnější. (5 hvězdiček, ale na hraně)

Příjemná komedie na večer. Vtipné, zábavné, ale dějově předvídatelné nejen jako celek, ale i v jednotlivých částech. Přesto prima situační humor, boduje především pan Pinon.

Byť jde o příběh o pianistovi, štvaly mě neustále se opakující pasáže klavírních intermezz (dá-li se to tak s nadsázkou nazvat) - jasně on hrál procítěně a vyprávěl tím příběhy, ale v úvodu zbytečně moc, spadává to do monotónnosti. Naopak mi chyběl příběh, jak se z ušmudlaného kluka z kotelny stal borec, který si mohl putovat s pianem po celé lodi a dovolovat si i na kapitána. Úvod prima, střed super, konec možná lehce netradiční, leckdo uroní slzičku, ale celkově jsem nacházela dost hluchých míst, jako by se scenáristé nechávali hudbou až příliš unést, podle mého je však méně někdy více.

U resuscitace psíka, co štěká na mizery, jsem se opravdu ze srdce zasmála. Jednou jedinkrát...

V době, kdy film vznikl, jsme v Česku ještě ani netušili, co je reality show. A to je nutné si uvědomit, protože i dnes - po deseti letech - tento film nestrácí na své působivosti a aktuálnosti, leč to možná zní jako klišé. Odjakživa se podobným příběhům říkalo utopie, jenže v době Big Brotherů, Výměn manželek a podobných voyeurských projektů už třeba ani nejsou tak daleko od skutečnosti...i když...trošku mě znepokojoval fakt, že stále se opakujících scén si protagonista všiml až ve třiceti?, že byl po odhalení tak klidný, tak smířený, tak nevyzařující očekávání něčeho nového a nepoznaného...ale co už. Nikdo není dokonalý.

Tak trošku člověka napadá, že by se to dalo srovnávat s Pelíšky...ale ne, nebudu. Předností tohoto filmu a důvodem, proč jej po letech znovu vidět, jsou především Ondřej Vetchý a Libuše Šafránková. Humorné i tragikomické. Jen tu Jarušku furt nějak nechápu, ty její pohnutky chvíli tak, chvíli tak a najednou...buch. Prostě si to žádá trochu víc psychologie...

Na samotě u lesa má hostinec jeden skvělý Zdeněk Svěrák, tak neváhejte a učitě s ním pár chvil stravte, nebudete litovat.