Audreybe

Vcelku dobře budované napětí, ale konec směšný a slabý. Zachraňuje to Ida Lupino.

Naprosto směšné, film působí spíš jako parodie na Poirota. Lady Agatha se musí v hrobě obracet. Hloupé dialogy, přehrávané výkony jinak dobrých herců a hereček, které až zarážejí. Nehledě na to, že určité části zápletky jsou tak uboze neuvěřitelné, až mi bylo trapně (spoiler alert: smrt lékaře). To, že námět nemá nic společného s původním příběhem by nevadilo, když by byl výsledek jen o trochu horší nebo ideálně na stejné úrovni. Ovšem tento výplod je tragédie. Zvlášť otřesně byla napsaná role Ariadne Oliver. Režie i scénář tristní. Rádoby umělecká melancholie, vznikla ovšem slátanina. Dokoukala jsem jen s přemáháním, abych nehodnotila bez shlédnutí konce. Nepomohly ani Benátky a obstojné kostýmy.

Jak vyřešit násilné chování teenagerů? Přece násilím dospělých na nich. Je to jednoduché: zmlátíte je a tím je naučíte, že se mlátit nemá. Opravdu logika. Neskutečně ubohý scénář plný nechutné násilné ideologie s naprostým nepochopením základů výchovy a černobílých klišé.

Nečtěte si popisek filmu na HBO, pokud se nechcete dozvědět informaci z rozuzlení posledních minut.

Herecky a scénáristicky to není tak špatné, ale vzhledem k tomu, že se jedná o reálný příběh, mi to v porovnání s dokumentem nepřišlo nezaujaté. Mnohem kvalitnější zpracování předvedl právě dokument Rosa Peral´s Tape. Seriál se přiklonil k třetí hypotéze toho, kdo je vrah, kterou nakonec určil i soud, ale vynechaly se některé informace, které jsou v kratším a údernějším dokumentu, který ukazuje Rosinu verzi.

Takhle to dopadá, když film o 3 ženách dělají 3 muži (scénář, kamera i režie). Ne, že by se na poměry 90s komedií nesnažili, ale prostě to fakt není ono. I když hlavní zápletka o síle přátelství žen má empowerment myšlenku, kazí ji spoustu "hysterických" scén, cringe momentů, neustálé poštvávání žen mezi sebou a závist. Prostě je to o postavách žen, jak si je představují muži.

Film má hloubku, má své důležité místo v dějinách filmu, vtáhne...jen je škoda, že Rossellini zůstal při zemi v oblasti stereotypního vykreslení mužů hrdinů a žen fiflenek nebo obětujících se matek. V tom se od škatulek předešlé doby nijak moc neodlišil (a ne, nedělali to tak úplně všichni, šlo to i tehdy lépe). K tomuto tématu doporučuju vynikající recenzi "Neorealism´s Closed Gates: The Women of Rome, Open City" na Cleojournal.com. od Sarah Gadon.

Otřesné. Spoiler alert: zápletka je postavená na sexuálním zneužívání nezletilé dívky (v souladu s dobovým uvažováním absolutně není bráno v potaz, že dítě nemůže dát k sexu souhlas a tudíž se jednalo o zneužívání), která je následně vystavována bezcitnému výslechu, nátlaku a implicitní sekundární viktimizaci. To vše ze strany hlavního "klaďase", který už by nemohl být víc nesympatický, i kdyby se hodně snažil. Víc se řeší, co to udělá se jménem a ctí otce dotyčné nezletilé oběti, než co za dopady má celá situace na oběť sexuálního zneužívání a už vůbec nikoho nenapadne nabídnout jí nějakou pomoc - je jí místo toho doporučeno, aby se sblížila s otcem a řekla mu, že ho má ráda, protože on s tím sám nepřijde (takže k té zátěži a utrpení, kterým si prošla má ještě řešit, že si se situací neumí poradit její otec a dělat emotional labour za něj). Celkově ubohé a prosáklé neuvědomovanou mizogynií, která se prezentuje jako správné chlapáctví.

První díl ještě jde, ale pak už to jde z kopce. Občas scény hraničí s neúmyslnou parodií, až se člověk musí smát. Strašně špatně napsané dialogy a slabší herecké výkony nepomáhají. Připomíná to patriotické seriály tohohle typu kolem roku 2000 bez reflexe, bez realističnosti, ale s velkou dávkou patosu.

Vraha jsem sice uhádla v prvních 10 minutách, ale i tak mě to bavilo, atmosféra, kostýmy, eskalace psychického tlaku, vcelku slušné herecké výkony a žádný zásadnější přešlap. Odpočinková žánrová chuťovka.