Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenzie (86)

plagát

Benjamin (2018) 

Tohle byl jeden z těch citlivých filmů. Žádný zvrat, žádné zápletky. Jen osamocený režisér, právě natočil špatný film o svém bývalém vztahu. Hledá sám sebe, nějaké ukotvení v životě, zároveň ze slibného vztahu vycouvá. Benjamin je typ filmu, s dějem vystřihnutým z běžného života, který je dobré čas od času vidět. Nejedná se o běžný rom-com, spíše o mix komedie a drama s lehkou romantickou zápletkou.

plagát

Divoký Django (2012) 

Nejrasističtější věc na tomhle "rasistickým filmu" jsou oční linky, hyzdící baby - face Capria, který tu překvapivě září v roli padoucha (Co by se stalo, kdyby mu podal tu ruku?). Q. už mě ničím nepřekvapí. Střílí se tu, zabíjí, bičuje, vedou zajímavé dialogy s koltem v zádech a občas sem tam něco vybouchne a také řada ikonických hlášek. Příběh jen spoře poslepuje řadu bizarních zápletek. Neexistuje tu klasické rozdělení na "zlé" a "dobré", protože každý tu víceméně jen dělá co musí a pokud má smůlu tak umře. Jenže pokud se to odehrává před zrušením otroctví dostává to celé kontroverzní nádech, protože ne všichni bílí, jsou krutí otrokáři a ne všichni černí jsou chudáčci, lapeni v tomto krutém světě, patřící bílým. Po řadě sentimentálních filmů o rasismu a nebohých afroameričanech, příšel Q. s něčím novým a osvěžujícím ve svém stylu. 7/10

plagát

Štyri izby (1995) 

Čtyři bizarní příběhy z různých hotelových pokojů. Přemýšleli jste někdy co se asi děje za zavřenými dveřmi? Byli by jste hodně překvapeni. Nicméně, některé zápletky byly už krapet za vkusem. Nejlepší na celém filmu je tu samozřejmě mladý Tim Roth se svými falešnými, blahosklonnými úsměvy, přehnanou gestikulací a také Q. se svým gangem (Hayek, Willis, Roth a bláznivé ženy). 6/10

plagát

Jupiter na vzostupe (2015) 

Příjemný vychlazený koktejl z dramatu, hoodně akčních scén, břišáky Channiga Tatuma a známých herců, příběh je tak akorát oslazený a jinak nechápu, co mají všichni ostatní za problém.

plagát

Kill Bill (2003) 

Křehká blondýnka s parádní mačetou, navlíknutá ve žluté motorkářské kobinéze. Jde si pro svou odplatu - zabít pár opravdu zlých lidí. Sledovat šílené japončíky, naštvané japončíky, sekající japončíky, brečící japončíky. Vzduchem létají končetiny a krvavé gejzíry. Tenhle úlet, nicméně Tarantinovi odpustím, díky těm fantastickým soubojům, doprovázených skvělou hudbou a taky uvidím, co dalšího přinese druhý díl.

plagát

Seven Types of Ambiguity (2017) (seriál) 

Simon byl učitel na prvním stupni, než se záhadně ztratilo dítě a on by poslední, kdo ho viděl, po této nešťastné situaci je z práce vyhozen. Po nějaké době on sám "unese" malého Sama, syna jeho bývalé přítelkyně. Je dopaden policií, zatčen a ve vězení. Samovi se ale vůbec nic nestalo, žádné stopy po pedofilním napadení, dokonce Simona zná šel s ním i dobrovolně. Proč to Simon udělal? Příběh je vyprávěn z pohledu ostatních lidí. Simonův psycholog se rozvádí po dvaceti letech manželství. Simonova sousedka se živí jakou prostitutka a čirou náhodou, její častý klient je i Samův otec. Simonův čin spojil několik lidských osudů dohromady, díky jeho činům, novinám a policii na světlo vychází věci jako nevěra, hanebná práce, problémy. Celá show ale není o Simonovi, ale lidech kolem něj, nevědomky zatažených do děje, o tom co dělají, co se jim nedaří, jejich selháních, člověk se neubrání menším soudům a otázkám typu: "proč to děláš?" Poslední věta seriálu zní: "I´m right here" Čili film se snaží v krátksti popsat vztahy mezi lidmi. Téma je hluboké a promyšlené, je ale špatně podané, Simon jako hlavní činitel děje nedostal dostatený prostor, na konci je stále spoustu nezodpovězených otázek. I když postavy dostanou prostor v celém dílu, ten prostor je promrhaný nesmyslnými scénami a zápletkami a když už to začne být zajímavé, díl najednou končí.

plagát

Päťdesiat odtieňov slobody (2018) 

Konec, zvonec. Oba celý film dolaďují nějaký ty svoje trable a v jednu chvíli to dokonce i připomíná pořádný film. Co může být romantičtějšího, než přítel, který vás zachrání před bývalým šéfem a nezapomene záchranáře upozornit, že jste těhotná? Přitom jste měli nedávno vážnou debatu ohledně zakládání rodiny a i Annin monolog o těhotenství nebyl tak špatný, divila jsem se, kde se tu vzal tenhle přístup sex=dítě a zodpovědnost. Tak jediné vyvrcholení, které dostaneme je Christianova proměna v milujícího manžela a otce, díky Anně se dokázal poprat se svou minulostí a jít dál. Ale řekněme, že to šlo určitě natočit lépe.

plagát

Pätdesiat odtieňov temnoty (2017) 

Na internetu jsem narazila na jakousi verzi, ze které nějaký hodný člověk vystříhal všechny sexuální scény (bravo!), tímto mu virtuálně posílám kytku a bonboniéru, protože tak se film stal i koukatelný. Celý to bylo patrně lepší, Christian se připlazil za Annou, začnou spolu víceméně chodit jako normální lidi, Anna chvílemi ztrácí se svým lehce psychopatickým přítelem nervy a on si uvědomí, že mu všechny ty bičíky a pouta nenahradí vztah a lásku, kterou má od Anastazie. Poněkud naivní a patetický story, ale už se dá na něčem stavět

plagát

Päťdesiat odtieňov sivej (2015) odpad!

Tenhle film, celá jeho struktura je postavená, jako když se veverka vyšplhá na strom, větev na které sedí nemilosrdně odřízne a aby to celé řádně zajistila, před samotným pádem na zem se odpráskne, aby to bylo jistý. Přitom samotný nápad není tak úplně špatný, máme tu sexuálně neaktivní vysokoškolačku a velice sexuálně aktivního, atraktivního podnikatele. A tak se stane, že z Anny se stane sebejistá, silná osoba a z Christian si zase uvědomí, že pokud někoho mlátí tak ho to PŘECE bolí a ne každá ženská, na kterou vytasí svý břišáky se hned v orgasmu zhroutí. Ale provedení je tak chabé a plytké, copak se nepoučili z dob Stmívání?Ano, sice si užilo svých patnáct minut slávy a pak skončilo na smetišti. Příběh je jak z nějaké hloupé telenovely. Film se snaží o jakési revoluční propojení péčka a rom - comu a selhalo. Navíc většina lidí film zhlédlo, protože je to jediné porno, o kterém může jejich přítelkyně vědět, a potom ldi jako já, aby se podívali kvůli čemu takový rozruch. Abych tu jen neplivala... na konci se příběh konečně pohne a příběh dostává nějaký směr, který bohužel pokračuje až v dalším filmu.

plagát

Srbský film (2010) odpad!

Tenhle film ukazuje nejzvrhlejší sexuální praktiky míle za hranicí snášenlivosti a samotné lidskosti. Sexualita je zde prezentována jako totální zvrhlost, něco, co by snad nemělo ani patřit na tento svět. Samotný vztah Miloše a jeho manželky je dosti podivný a stojí za přemýšlení. Celá rodina žije z jeho platu z dob, kd pracoval jako pornoherec a nyní nejspíš nepracuje, což naznačuje, že si ani pořádnou práci najít nemůže, protože nemá žádné vzdělání a pornoherce nikdo nechce, a jeho manželce nevadí, co musí udělat, aby zabezpečil rodinu. Dále film má určitou symboliku, které spíše pochopí jen Srbové sami a lidé znalí srbské politické situace. Monolog o umění - samotný film sám o sobě řve: PODÍVEJTE KAM SPĚJE DNEŠNÍ KULTURA, co se dnešním lidem líbí, tohle je přesně co chcete. Symbolicky hodnotím odpadem, protože tenhle film bych nikomu nedoporučovala vidět, nesouhlasím s tímto stylem a žánrem. Přítomnost nezletilých herců v takovýchto filmech by se mělo trestat vězením, pokud chtěl režisér a scénarista v jedné osobě říct, co si myslím že chtěl, mohl na to jít přece úplně jinak a udržet se v určitých mezích.