Camulator

První série je za námi. Kdo čekal, že Grand Tour bude pokračováním Clarksonova Top Gearu, akorát na steroidech, bude zřejmě velmi, velmi zklamán. Neděste se, stále se ve své kategorii jedná o nadprůměrný zábavný pořad, ve kterém se občas mihne i nějaké to auto a někdy k němu dokonce udělají i dobrou recenzi. Problém je však tom, že i ten nejlepší díl z celé první řady Grand Tour se kvalitou přinejlepším sotva vyrovná průměrnému dílu Clarksonova Top Gearu. Ano, pořád tu máme ústřední trojici, která se vůbec v ničem nezměnila, nápady jsou pořád praštěné a originální (aspoň většinou), ale všem dvanácti dílům jako by něco chybělo, jako by se zasekly těsně pod vrcholem, na který ne a ne dosáhnout. Obrovský vliv na celkovou podobu a kvalitu GT má určitě rozkol s BBC a to hned ve dvou aspektech. Zaprvé se může zdát, že nyní, když už si tvůrčí tým nemusí lámat hlavu s různými omezeními "korektní" BBC, je na internetu a má volné ruce, bude show o to zábavnější a uvolněnější. A to je paradoxně omyl. Protože co jsme na starém Top Gearu milovali nejvíc? Právě tu rebelskou atmosféru, ten "konflikt" moderátorské trojky s "producenty", neustálé pošťuchování a narážky směrem k upjatým šéfům v oblecích v Londýně. A teď, když se z otěží BBC konečně vyvlékli a získali vytouženou svobodu, jako by nevěděli, co s ní. Nelze rebelovat, když nemáte proti komu. Zadruhé to s tou nabytou svobodou nebude až tak horké. Správně cítíte, že řeč je o právních omezeních a na jednotlivých segmentech pořadu je to citelně znát. Někdy lze právní překážky poměrně jednoduše a chytře obejít (The News - Conversation Street), jindy nelze, než se uchýlit k levným náhražkám (The American není Stig a jeho kvalit nikdy nedosáhne), a někdy je to prostě naprostá katastrofa (Celebrity Brain Crash byl poměrně vtipný v prvním díle, od druhého dílu se už jedná o příšerně nevtipnou a zbytečnou dvouminutovou výplň, ať už je její účel jakýkoliv). Jeden by mohl doufat, že právě díky těmto právním překážkám vznikne velká spousta vtipů a narážek, ovšem já si za celou první sérii nevšiml ani jedné - těžko říct, zda je tomu tak právě z právních důvodů. Když Clarkson, Hammond a May (a Andy Wilman) odešli z BBC, fanoušci jásali, že budou mít jeden výborný a jeden potenciálně dobrý pořad o autech. Výsledkem je k mému zklamání jeden mizerný (Top Gear series 23. - ?) a jeden polovičatý, který kvalit Clarksonovské éry Top Gearu a svého potenciálu zdaleka nedosáhl a nejspíš ani nedosáhne. Mysleli jsme si, že jsme to vyhráli. Bohužel.

Nevyjít letos The Crown, byl by pro mě Westworld zcela jistě seriálovou událostí roku. Aby ne, když za ním stojí jeden Nolan a jeden Abrams. V deseti epizodách divák v postupně gradujícím příběhu nejprve důkladně prozkoumá možnosti zábavního parku, aby na konci odhalil jeho pravý smysl. Výtečný Djawadiho soundtrack sedne každé scéně jako prdel na hrnec. Už dlouho se mi nestalo, aby mě v seriálu žádná postava vyloženě nesrala, pokud to není zrovna její účel. Těším se na druhou řadu.

Může obsahovat spoilery z her. Mrzí mě to, opravdu mě to moc mrzí. Považuji sám sebe za v podstatě až nekritického fanouška série, hrál jsem všechny hry (krom Chronicles a tady jsem stejně zřejmě o nic nepřišel) a ze všech jsem byl naprosto nadšen jako pětiletej kluk, včetně nenáviděného Unity a údajně nemastného, neslaného Syndicate. Proto bych strašně rád fanboyoval i z filmu, vážně jo, ale zkrátka to nejde. Protože prostě není výborný a mám z něj trochu smíšené pocity. Částečně to bude tím, že se to celé odehrává skoro ve tmě. Příběh, na který si spousta lidí stěžovala, mi v ničem nevadil, i když hráčům, kteří ví, s čím se po hrách assassíni a templáři potýkají, můžou problémy postav ve filmu přijít poněkud banální. Největší problém vidím jinde. Troufám si říct, že se v AC lore celkem dobře vyznám, proto mám radost, že některé prvky se ho velice přesně drží (a to ani nemluvím o easter eggs), ale o to víc jsem pomalu až nasraný, že jiné jsou s ním v přímém rozporu. Například Torquemadovo naprosto bezostyšné deklarování příslušnosti k templářům zaplněnému náměstí, před zraky panovníků, a hlásání jejich nadvlády. Současné hlavní sídlo řádu v Londýně, které má ne jeden, ne dva, ani tři, ale dokonce pět (!) velkých templářských křížů přímo na fasádě, asi aby i ten nejvypasenější a nejtupější idiot věděl, že se jedná o sídlo templářů a do kterého si členové v klidu a pohodě kráčí na konferenci, jako by nic. Společnost Abstergo, která jim má sloužit jako vějička, tak úplně postrádá jakýkoliv smysl. Dále rituální sekání prsteníčků, kterého se assassíni zbavili už dávno díky Altairovi, ale jeho vylepšováky skrytých čepelí si záhadně ponechali. Nelze tyhle lapsy pochopit o to víc, když si člověk uvědomí, že měl Ubisoft nad filmem přímý dohled. Obecně pak rozjezdové filmy nemám moc rád, podobně to mám třeba s Novou nadějí nebo novým Star Trekem (2009). Proto musí tyhle první exposition filmy mít něco navíc, přidanou hodnotu, duši, chcete-li. A to tady zkrátka a dobře chybí. Nepomáhá tomu ani hvězdné obsazení, ani ty easter eggy, ani dechberoucí choreografie a parkour. Se zlomeným srdcem musím konstatovat, že ani Assassin'S Creed tu kletbu videoherních adaptací nevytrhne. A tiše doufám, že bude pokračování, které konečně nakope prdel, i když jeho vzniku po tomhle filmu moc nevěřím. A pokud nakonec skutečně nevznikne, bude třetí hvězdička věnována toliko Ariane Labed, po Mary Read a Evie Frye teprve třetí skvělé ženské assassínce (nemám rád Aveline). Zbytek za dvě.

Trikové orgie, pro nefanouška série bohužel nic neříkající. Nevím, kdo má být Lothar (Matthaus to asi nebude, toho bych třeba znal) moudrý král Llane (který je asi tak moudrý jako slánka), Medivh, Durotan, ani ta, co ji hrála Paula Patton. Možná proto mi asi taky přišlo divný, proč je moudrý král Llane s Paulou Patton tak velký kámoš (aniž by se předtím nějak zkamarádili), proč po sobě Paula Patton a Lothar málem lezli (aniž by k sobě předtím nějak výrazně lezli), jak Lothar dokázal ve dvanácti letech zplodit syna, nebo proč je ten nesnesitelně otravnej mladej kluk najednou největším mágem široko daleko (pořád nevím, kdo to byl). Doufal jsem aspoň v nějakou bromance mezi Lotharem a Durotanem, ani k tomu nedošlo. No ale fanoušci a Číňani byli určitě spokojení a to je přece nejdůležitější (beze srandy). Good for you! :)

Očekávání byla vysoká - vždyť jsou zpátky Matt Damon i Paul Greengrass, přestože mým nejoblíbenějším dílem zůstává nepřekonaný Agent bez minulosti. Jenže Jason Bourne zestárl a i když pořád zvládne jednou dobře mířenou ranou knockoutovat východoevrpského šampiona ve střední váze, už to prostě není ono. Opět tu máme CIA se starým nakrknutým ředitelem v čele, krásnou mladou analytičku na výpomoc, kolegu zabijáka (kterého jsem osobně překřtil na The Asshat - protože tuto definici splňuje na 100%), jenž se Bournea snaží zastavit. Zapomněl jsem na něco? Tajný program na výcvik Black Ops zabijáků, či jiné konspirace? Done. Přesouvání z místa na místo, přičemž zpravidla začínáme v zaostalé Evropě, až se propracujeme až do finále v USA? Done. Hektická dynamická akce střídaná pronásledováním a pozorováním ze střech? Done. Moby? Done. I když ten Moby je vlastně pozitivum. Další pozitivum je, že někoho konečně napadlo odstřelit Julii Stiles, kterou jsem od prvního dílu nesnášel. To by tak na tři hvězdičky bylo. Jenže je to Bourne a já jsem těžce neobjektivní člověk, tak co.

Bylo jen otázkou času, než se životní příběh nejdéle vládnoucí panovnice dočká uměleckého zpracování. I když tak nebývá zvykem, ještě za jejího života se tohoto úkolu nechopil nikdo menší, než Peter Morgan, muž, jenž stojí za oscarovou Královnou. Musím přiznat, že ještě před premiérou jsem měl nemalé obavy, neboť bylo jasné, že postavy budou pro účel seriálového vyprávění do jisté míry zbeletrizovány a historie zdramatizována. A ve výsledku se skutečně najde nejeden okamžik, u kterého si historik zřejmě vykroutí oči. Naštěstí je těchto pár lapsů zpravidla okamžitě zapomenuto díky spoustě naopak velkolepých a dech beroucích scén, které musí nejednoho milovníka britské monarchie a Windsorů zahřát u srdce. Na seriálové poměry astronomický rozpočet je patrný na každém kroku, od kulis a kostýmů, po velice přesný výběr herců. Jistým výkonům zkušeného Jareda Harrise a Johna Lithgowa se zcela vyrovnává mladá a talentovaná Claire Foy, jejíž Alžbětu II. zkrátka nejde popsat. Musíte ji vidět. Máte-li zájem o britskou monarchii a vládnoucí dynastii, přičemž jste ochotni přehlédnout některé nedostatky, pak jste právě objevili seriál roku. Pro všechny ostatní je The Crown dalším brilantním dramatem Netflixu.

Přiznám se, že jsem byl po jedničce docela namlsaný, ale druhý díl je skutečně šílená blbost, kterou zachraňují toliko peníze a Woody Harrelson. Pokud mě Jesse Eisenberg v této roli předtím vyloženě neštval, po dvojce už tak říci nemohu. Skoro až nesnesitelně otravná a navíc vnucená mi přišla i Lizzy Caplan a to i přesto, že ji mám jinak rád - to raději měli počkat, až Isla Fisher porodí a dostane se do formy. Pokud scénář a motivace postav nedávají moc smysl, pak jednotlivé triky a akce nedávají smysl už vůbec - zejména karetní házená, jakkoliv cool se může zdát, neuvěřitelným způsobem popírá elementární logiku i fyzikální zákony.

Překvapivě zábavná a přitom ne úplně hloupá podívaná s tradičním, ale ne úplně průhledným twistem na konci. Jesse Eisenberg mě snad vůbec poprvé v nějaké roli vyloženě neštve, Na Mélanie Laurent i Islu Fisher je radost pohledět, stejně jako na znovushledání starých kolegů Morgana Freemana a Michaela Cainea. Příjemná večerní jednohubka.

Žádný obsáhlý komentář nebude, není moc co. Jde o docela obyčejnou letní popkornovku, DC se sice dušovalo, že s ní udělá díru do světa, ale neudělalo a neudělá, tohle všechno jsme už viděli. Film celkově za tři. Proč dávám pět? Amanda Waller. Všude je to pořád samý Deadshot sem, Harley tam, ale nikde ani slovo o týhle badass ženský, co měla na plátně oproti ostatním minimum prostoru a stejně pokaždý, když se objevila na scéně si všechny a všechno hezky opanovala. Takovou postavu DC potřebuje, s touhle postavou, pokud se jí bude dostatečně věnovat, tu díru do světa udělá. Za ni zbylé dvě.

Z největších obav se nakonec vyklubaly největší klady - Batman i Wonder Woman byli skvělí. Nicméně film, během kterému se člověku hlavou honí nejčastěji slova jako "Proč?" a "Cože?" si přesto víc, jak za tři nezaslouží. Počkám si na prodlouženou verzi. A taky na film, kde bude Lex Luthor konečně skutečně emocionálně chladný, vypočítavý psychopat zcela bez toho šaškování.