Camulator

Těžko uvěřit, že je Daredevil součástí toho samého sluníčkového světa Josse Whedona, kde každý hrdina i padouch chvátá, aby vypustil další údernou hlášku nebo blbý dvojsmysl a sotva si v něm sem tam někdo udělá bebí. Oproti zbytku MCU je totiž tenhle seriál jako peklo a nebe s atmosférou klidně srovnatelnou s takovými skvosty jako Breaking Bad nebo The Wire. Až si říkám, jestli je vůbec dobře, že nechali Daredevila na starost Netflixu (samozřejmě, že je!), protože třeba ve srovnání s Wilsonem Fiskem působí všichni dosud představení záporáci MCU bez výjimky jako naprosto neschopní ňoumové, možná - možná - kromě Granta Warda (Winter Soldier je spíš antihrdina). A pokud s tím v Infinity War něco neudělá Thanos, bude to pěkná ostuda. Krom toho ale Daredevil rozšiřuje každým rokem narůstající počet příkladů, proč jsou seriály budoucností audiovizuální zábavy, nejen co se narativní stránky týče.

Co začalo jako pomsta Železné Lady pokračuje jako herecký koncert a dost možná druhá (třetí?) životní role Kevina Spaceyho. Chladný, vypočítavý a bezskrupulózní Frank Underwood sundává jednoho oponenta za druhým jako zkušený snajpr v hustém lese. Výtečně mu asistuje jeho vlastní lady MacBeth v podání Robin Wright, která od otravné slečinky ve Forrestovi ušla hodně dlouhou cestu až k strachu a respektu nahánějící ženě s náznaky svědomí. David Fincher nezůstává nic dlužen své pověsti a divákovi, ostatně jako vždy, nechává jasný vzkaz: tohle není odpolední seriálek pro čajíčky. Nelíbí? FU.

"I call myself a Republican 'cause I am one. I believe in market solutions, and I believe in common sense realities and the necessity to defend ourselves against a dangerous world and that's about it. Problem is now I have to be homophobic. I have to count the number of times people go to church. I have to deny facts and think scientific research is a long con. I have to think poor people are getting a sweet ride. And I have to have such a stunning inferiority complex that I fear education and intellect in the 21st century. But most of all, the biggest new requirement, really the only requirement, is that I have to hate Democrats. And I have to hate Chris Christie for not spitting on the President when he got off Air Force One. The two-party system is crucial to the whole operation. There is honor in being the loyal opposition." - Děkuji Aaronu Sorkinovi za velice přesnou definici mého politického smýšlení.

V zoufalé snaze ukrátit si čekání na 22 Jump Street a zároveň najít "něco podobnýho," jsem narazil na tuto komédii. Inu, komédii asi Stiller a já chápeme každý jinak, protože jestli tohle měla být komédie, tak já jsem čistokrevnej árijec. Nicméně určitá jakás takás taškařice to je, jediná taneční scéna mi v hlavě zůstala. Mé hledání náhražky pokračuje a kdykoliv si na tenhle film vzpomenu, budu rád, že 23 jump street vážně nakonec rozběhnou.

No řekněte, báli jste se někdy chlapíka s účesem podle hrnce a výrazem rezidenta Jedličkova ústavu? Radši byste měli. "I worked this guy for six months, Lester. Six months. Can you imagine the number of sewer mouths I put my hands in? The gallons of human spit? Plus the 100 000 dollars bounty down the toilet, but...still...the look on his face, when I pulled the gun - classic, huh?" P.S.: Náčelník Bob je mokrým snem každého Janouška.

Recept, jak udělat z Kapitána Ameriky, parodického šaška se štítem, Kapitána Ameriku, seriózního hlavního hrdinu a parťáka v boji a přitom zachovat některé jeho nedostatky, jako například prohazování patetických patriotistických keců. Za prvé: zasadit ho do konspiračního filmu. Co jiného taky s takovou postavou, tohle téma jí prostě sedne, jak prdel na hrnec. Zejména pak ty patetické patriotistické kecy nejsou tak strašně patetické a trapné, když jejich prohození konečně má nějaký pořádný kontext, právě v souvislosti s věčnými otázkami, jako bezpečí X soukromí X svoboda. Za druhé: dát mu kvalitní režii, která udá ten správný směr - narozdíl od předchozích filmů, ze kterých jsem neměl vůbec pocit, že by Steve Rogers mohl být vůdčí osobou, naopak ho do té role vždy až násilně tlačili, i když na ni neměl, zde je jako leader naprosto přirozený, ví, co chce a jde si za tím. Za třetí: dát mu osudovou a suverénní hudbu Henryho Jackmana. Spolu s režií hudba významně pomohla vybudovat Kapitánovu osobnost. Za čtvrté: postavit proti němu Roberta Redforda.

Liga výjimečných pro mě byla vždy takové malé guilty pleasure, zbožňuju éru viktoriánské anglie, ať už jde o Londýn či vřesoviště, kdy mýty a nadpřirozeno konfrontuje drsný a špinavý průmyslový pokrok, takže když jsem poprvé zaslechl o tomhle malém dílku, nemohl jsem se dočkat, až skončí zkouškové a já ho budu moct konečně prubnout. A má očekávání jsou zcela naplněna. Mimo fakt, že jednu z ústředních postav hraje Eva Green (která je diva prostě ve všem) je příběh napínavý, atmosféra hustá a každá věta vymazlená do nejmenšího detailu. Timothy Daltona jsem měl vždy docela rád a jako každý britský herec a gentleman zraje věkem jako to víno. Zato Joshe Hartnetta jsem nikdy moc nemusel, o to víc po jeho "nezapomenutelné performanci" v nejzprzněnějším historickém velkofilmu a zrovna o tak zajímavé části druhé světové. Nicméně jeho americký buran s morálkou a issues je, nutno uznat, dobře zahranou a sympatickou postavou. Showtime si navíc, stejně jako HBO, může v klidu dovolit se s tím "nesrat," takže každý dialog, každá scéna říká přesně to, co chce. Výborná věc a další závislost do sbírky. Jo, a nevěděl jsem, že se Tomáš Rosický dal na hereckou kariéru. S2: Nevěřil bych, že výbornou první sérii ještě něco kdy překoná. Přiznávám, že jsem v hodnocení Penny těžce neobjektivní, ale zážitek, jaký mám ze sledování tohoto klenotu, je prostě jedinečný a nepopsatelným způsobem paralyzující. Třetí epizoda pro mě představuje ve všech směrech absolutní špičku a finále, ač o něco méně akční, než by asi divák čekal, mi až do premiéry třetí řady rozhodně nedává spát. Opět jsem si potvrdil, že zdaleka nejsilnější stránkou, v kombinaci s božským hudebním doprovodem, jsou dialogy mezi jednotlivými postavami, ať už o smyslu života, životě brouka, nebo spodním prádle pro reanimovanou prostitutku. Penny Dreadful je zdaleka nejlepší seriál své doby a místní hodnocení je krajně nefér. Pokud by tu mělo něco mít 99%, pak tohle.

Po loňské zkušenosti s prvním dílem (neskutečné nadšení a velká očekávání, následný pocit nic moc) jsem tentokrát vyrazil s mírnou skepsí. A výsledek byl fantastický. Rozhodně lepší, než první díl a to ve všech směrech. Největší obavy jsem měl z násilné love story, která navzdory vykrádání hlášek ("Byl to jen sen Arwen, tedááá, Tauriel.") násilně nepůsobí a lze-li to považovat za nedostatek, pak jen velmi nepatrný. Dokonce Legolasovy svítící oči, zřejmě vypůjčené od Roberta Pattinsona z Tvajlajtu, mě iritovaly mnohem víc. Závěrečný střet s Šmakem pak napravil veškeré křivdy z loňska, celou dobu jsem čekal, kdy se Šmak přeřekne a osloví Bilba "Johne." Škoda.

To si tak člověk říká: "Času dost." Až jednoho dne vyslechne omylem dva lidi, jak se o tom baví a samozřejmě vyzradí i pointu. Po dvou letech od onoho vyzrazení jsem sebral odvahu a podíval se. Přestože se znalostí konečného zvratu vypadá každá jediná scéna filmu úplně jinak (místy až frustrující), klidně i bez něj by film fungoval na plný počet a dovolím si říct, že v konečném vyznění filmu nemá až takovou roli. Na mysli mám zejména scény Colea a jeho matky, které mají v sobě tolik emocí, že musí zákonitě dohnat k slzám každého normálního člověka - tady fakt smekám před tehdejším Osmentem, ten kluk v tomhle filmu válel jak za mlada. Jejich finální rozhovor byla zatím ta nejlepší "rodinná" scéna, jakou jsem kdy viděl a za to moc děkuju.

Tuctový seriál o pomstě? Check. Zasazený do prostředí báječných a bohatých aka americká telenovela? Check. Nic víc, než obyčejná oddechovka? Check. Suma sumárum to tak na ty tři vychází. Tak proč pět? Emily VanCamp? Check. Madel...ale kecám, Emily VanCamp. E: po finále druhé řady. Nevím, jak bych teď ten seriál popsal. Kdyby se mě někdo zeptal tak uprostřed první řady, nebo vlastně i někde v první desítce druhé řady, řekl bych, že jde o docela obyčejnou vztahovku až telenovelu okořeněnou lehčí konspirací a pomstou jedné dámy. Prostě takový ten typ, který byste na první pohled zařadili spíš do programu pro škálu teenage girls - maminy v domácnosti. Faktem ovšem je, že tenhle seriál má grády a koule, jaké by mu valná konkurence napříč žánry mohla akorát tak tiše závidět. Takže já říkám, ať to čtete kdokoliv, nenechte se vůbec odradit nějakými předsudky. SPOILER: Nechápu proč, ale tvůrci asi mají nějak v neoblibě postavu Jacka Portera, takový boxovací pytel, jaký si z něj v Revenge dělají, jsem už dlouho neviděl.