Raveniseth

Nečetla jsem knihu ani jsem zatím neshlédla dříve natočené filmy, tudíž budu hodnotit tento kousek jako člověk nepolíbený. Příběh jako takový má klasickou ale zato zajímavou fabuli. Jak už množí psali Roden hraje perfektně, to všichni víme (ztrátu sluchu, psychické problémy vyvolané zkušeností s hrůzami z války a s tím spojené až halucinoidní stavy zahrál úžasně a uvěřitelně - divák má šanci s ním jeho boly prožívat; oslovuje mě i ono naturalistické zpracování syrovosti války). Ostatní postavy také nebyly ploché. S jeho manželkou v kritické chvíli nelze nesympatizovat, čeho je moc, toho je příliš (je zanedbávaná, stále tolerantní, do toho je zde tragické pozadí z její sestrou - nedivím se jí). Co mě ale na filmu zklamalo a co na mě působí místy hluše, uměle a pomale byly dialogy. Krásně ilustrovat to lze na postavě hrobníka, která mě nezkutečně z tohoto důvodu iritovala. Ano, Jiráček ztvárnil onoho bezpáteřního slizáka skvěle, nicméně zklamáním pro mě byly jeho monology typu: řeknu slovo a minutu budu významně mlčet, abych Doušovi vzápětí opět zopakoval to stejné slovo nebo na něj budu ječet, jak kdybych neuměl do pěti napočítat, ještě před tím, něž ohluchne. Z jeho vyjadřování jsem měla pocit, že není jen hlupák ale že je z pomocné školy a to už bylo na mě moc. Nebo vraťme se na začátek - už jen první záběr s Kohákem a rozhovor stylu "jedu, nejedu" mi vyloudil úsměv. Netušila jsem, zda se dívám na parodii nebo na drama. Jediný, kdo mluvili přirozeně z jakési "hlavní čtveřice postav" byl Roden a Dlouhý a právě díky této nekonzistenci, jsem vždy zabředla do dobře vytvořené atmosféry a záhy jsem z ní byla vytržena nějakým rušivým elementem. Kdyby Byl film z této stránky lépe zvládnutý a nebyly by tak dlouhé flashbacky do válečné doby, mé hodnocení by bylo rozhodně vyšší.

Filmy od Tora mám ráda. Od začátku jsem tušila, že i zde najdu jeho typický tvůrčí styl. Hudba, kulisy, celkově vyznění doby, do které je děj zasazen, postavy, všechno bylo pěkně uvěřitelně udělané. Toro umí krásně připravit prostředí a tudíž pěknou podívanou pro divákovo oko bez přiblblých hollywoodských efektů. Námět není nezajímavý a stylem se Toro vrací k Hellboyovi (už jen postavou vodní, hodné, inteligentní potvůrky). K celku je nutno přistupovat jako k fantasy pohádce se všemi nedomyšlenými částmi (např. jak může mít obyčejná uklízečka přístup k tak důležitému "projektu" bez dohledu atd.). Člověk zkrátka také nepřemýšlí, kde se vzal kouzelný dědeček s divutvorným mečem u Honzy v lese. Nicméně ve své polovině se snímek zlomil v cukrkandl a konec (který byl 100% předvídatelný) byl na můj vkus už příliš i na pohádku. Pro fandu tvorby bratří Grimmů, jsou mnohem záživnější hořko-sladké (spíš hořké) závěry jiných Torových filmů jako Faunův labyrint a Nebojte se tmy. Proto dvě hvězdy ač je jinak snímek příjemná podívaná.

Moc filmy nekomentuju ale tohle mi nedalo. Nevím, jestli mám brečet nebo být znechucena v pozitivním a negativním smyslu zároveň. Celý film jsem čekala až se Lawrence konečně zmůže na pořádný odpor (a taky jsem se dočkala) a nechápavě jsem sledovala, jak dovoluje cizím lidem a svému šílenému manželovi tropit si, co chtějí. Z psychologického hlediska, by se i sebe víc milující manželka vzepřela a asi dala nezvaným hostům, co proto. Film je v podstatě absolutní chaos naservírovaný na tácu v podobě poloopuštěného domu. V první polovině člověk ani neví, na co se to dívá a měla jsem dojem, že to ani nedokoukám NICMÉNĚ druhá polovina filmu, ač naprosto šílená, mi v nedokoukání zabránila a momenty jako (spoiler) zlomení vazu dítěte, nebo už samotný psychický boj mezi Bardemem a Lawrence, úpěnlivě se snažící neusnout, aby prcka zachránila, tomu dávají nějaký nový vyšší level, kdy si člověk řekne AHA! ono to ještě bude zajímavé nebo to možná bude mít hloubku. Kanibalismus to už bylo přehnané. Každopádně nemůžu dát odpad ani jednu nebo dvě hvězdy, protože ač to příběhově byla zprvu absurdní slátanina, tak i přes to, to ve mě vyvolalo silné pocity, ač smíšené, a to umění (berme tento počin jako umění v uvozovkách) dělat přeci má, a pokud se to povedlo a není z toho člověk znechucen absolutně, jen má onen pocit neklidného vrtění se na židli, tak by se to mělo ocenit. A podotýkám, že poslední Bardemova věta citující Starý zákon "Jsem který jsem", mě naprosto dostala, protože najednou člověku naskočí AHA! proto byl ten dům opuštěný jako v ráji atd. atd. najednou tam najde významy, které před tím ani nevnímal a to taky stojí za ocenění.

Bacha budou spojlery. Jakožto nepříznivec hororů se málo na který podívám a musím říct, že jak mě upoutal trailer tak kupodivu i film sám (nezklamal jako jiné, u kterých trailer vypadal perfektně ale film pak stál za starou belu). Je vidět, že i primitivní téma a zápletka může udělat dobrý film. Myslím, že volba herců byla zcela správná. Některé momenty alá ječení u vodopádu mi přišly absurdně hazardní, natož si vyrobit do takového prostředí prcka ale budiž, pokud se na to podíváme s nadhledem, protože jinak to nejde už kvůli tomu, proti čemu ti lidi stojí. Poměrně nervy drásající podívaná od které jsem nemohla odtrhnout oči ani uši (paradoxně). Musím říct, že nejsilnější moment je rozhodně začáteční scéna u mostu. Dává celému snímku, který by jinak vypadal asi pitomě, takový psychologický aspekt. který je zcela reálný a divák se tak snaží vcítit a vžít do kůže hlavních protagonistů (narážím na holčičku a vyrovnáváním se s jejím handicapem nebo ztrátu dítěte). Ano, pravda některé momenty byly trochu za vlasy přitažené (jak nemohli neslyšet kníkající dítě i když matka vlezla za clonu vody, jak to, že nikdo před tím nevykoumal, že signál je může oslabit atd.) Vcelku vzato ale velmi povedená věcička a to říkám jako člověk, který nefandí ani takovýmto mimozemsky vypadajícím potvorám (trochu mi vzhledem připomínají nestvůry z Burtonova zpracování Sirotčince slečny Peregrinové). Konec vyzněl lehce feministicky ale pro tentokrát to skousnu, alespoň jsme se nad vitálním nabitím brokovnice zasmáli.

Mám problém, co si o tomto snímku vůbec myslet. Stejně jako Hlas pro římského krále je i tento film pouze důkazem, že dnes nejsme schopní natočit kvalitní "historický" film z českého prostředí. Slibné obsazení s herci o kterých všichni vědí, že hrát umí (ať už se jedná o Vetchého, Rýmského nebo Vydru), je nakonec k ničemu, když se díky nemožnému scénáři projevují křečovitě jako náhodní amatéři, které nadšený student střední školy naverboval na ulici s ambiciózním plánem natočit celovečerák. Jediný herec, který ve své roli byl přesvědčivý a přirozený, alespoň zčásti, byl Radek Holub. Film se chvíli jeví jako dokument díky všudypřítomnému vypravěči, který až otravně přerušuje tok filmu a dovysvětluje, jakoby byl snímek určen pouze lidem, kteří o historii v životě neslyšeli. Jindy vypadá jako úsměvná pohádka pro malé děti, či spíš naučný film pro ně určený. Pokud bych se na film dívala jako laik a dítě, které o tématu v životě neslyšelo, vypravěče, který mi vše vysvětlí bych přivítala, avšak jako dospělý člověk, který o tom něco ví, mi to přijde zbytečné (ano beru v potaz, že vypravěčem chtěli patrně rychleji odvyprávět část příběhu ale i tak). Je tu tedy otázka pro koho je film vůbec určený a tu se mi nepodařilo rozkrýt. Co mě nejvíce irituje jako diváka, je práce kamery, která se chová neuvěřitelně rozháraně, ať už jde o flashbacky, snění Jeronýma až po některé nudné nicneříkající scény, které by se vůbec mohly vypustit. Nejšílenější byl pokus vyvolat napětí ve scéně (pozor spojler), kdy je obdařená Čvančarová málem zneuctěna v lese na paloučku v trávě, tím, že se kamera bude třást a točit a přidá se vtipně namodralý filtr. Celá scéna tak vyšla nanejvýš úsměvně (konec spojleru). O Hudbě netřeba mluvit. Snaha se cení a proto jedna hvězda.