HoneyBunny

Proti téhle verzi nemůžu říct ani popel, problém je, že pár týdnů po zhlédnutí si z ní pamatuju, jen skvělý výkon Ala Pacina. Ale ten stojí za to! Způsob řeči, přízvuk, kolébavá chůze - stále je to Al Pacino, ale vy se můžete jen opájet tím, JAK neuvěřitelně dobře hraje. Jeho monolog "Když se Žid řízne, neteče mu krev?" vámi zacloumá a jeho zhroucení u soudu skoro opláčete. Přidejte k tomu sympatického Jeremyho Ironse, objekt jeho lásky - Josepha Fiennese, převleky dam za pány a scénu, ve které manželky vtipně "týrají" své manžely. 70 %.

Od novodobého francouzského filmu tak nějak podvědomě čekám buď dementní scénář + velký rozpočet nebo experimentální, alternativní, nepochopitelný scénář natočený tak stroze, že je skoro k nekoukání. Veřejný nepřítel je ale ukázkou skvělé filmařiny po všech stránkách. Příběh stojí a padá s hlavním hrdinou, který patří k těm zloduchům, které si zamilujete (Mesrina pravděpodobně v momentě, kdy se s neuvěřitelnou drzostí vydává za policejního inspektora). Scénář ukazuje jeho temné stránky (pomsta manželovi Mesrinovy oblíbené prostitutky), ale nenechá vás na pochybách, že ta brutalita a vztek nevznikly samy o sobě (výslech v Alžírsku, samotka ve věznici, urážka manželky). A chvílemi je Mesrin tak milý a šarmantní, že byste mu skoro odpustili. A jako nefanynka Depardieua musím dodat, že střízlík Cassel tuhle "ikonu" francouzského filmu přehrává v každé scéně.

K mojí smůle jsem nejdřív viděla remake a stále mám v hlavě neskutečně skvělého Patricka Stewarta, který vypadá životem víc zkoušenější a unavenější než (o nic méně skvělý) Peter O´Toole. Právě Stewartův Jindřich je ale to jediné, v čem novější verze tu původní převyšuje. Zlatá šedesátá nám tady přinesla krásné exteriéry, starosvětskou atmosféru a Katrerine H. v plné síle, která tu dokazuje, jak skvělá byla herečka. A mladičký, mlaďouličký Timothy Dalton s francouzským přízvukem (a bez toho sarkastického úsměvu získaného věkem) je... jakkoli to zní zastarale - okouzlující tak, že byste ho, dámy, chtěly mít doma pod peřinou jako heboučkého medvídka od Sparky´s :-).

Skvělé, skvělé, skvělé detaily, které vás rozesmějí, dojmou a ohromí. Třeba neskutečně roztomilé a ulítlé víly zubničky, hláškující deutche ektoprofesór, skotský démon libující si v kočičích hlavičkách, živelný démon ve stylu japonských manga atd. atd. Tyhle momenty si budete pamatovat, samotný příběh moc ne. Del Toro je jako dítě, které má geniální nápady, ale v hlavě neudrží celek. V jednom momentě (u anděla, který se v originále opravdu jmenuje pěkně počesku Anděl) nám ale slibuje velké věci, které mají přijít. Tak doufám, že pro případný třetí díl zaměří tu svojí úžasnou fantazii jedním směrem a odrovná nás podobně jako o Faunova labyrintu.

Příjemné překvapení. Ačkoli Renč nenabízí bůhvíjak režisérsky vyspělý film (copak neví, že voice-over by měl patřit vždy jen hlavní postavě? Copak neslyšel strojenost projevu Siposové a Jiráčka?), osvěžující je hlavně dramatický scénář, který se (stejně jako Roden) nepokouší o humorné odlehčení, typický to neduh českých filmů. Příběh je sice jednoduchý, ale osvěžující právě tou starosvětskostí - divák přímo cítí feeling Československa dvacátých let. A Roden si za nesměšně chlapskou a hlubokou postavu válečného veterána zaslouží minimálně nominaci na Českého lva. Zajímavost: Film už byl natočený jednou - ve třicátých letech, ve scénáři Otakara Vávry, který moc stál i o režii. Tenkrát ale ještě jeho jméno nemělo zvuk...

Osobně mě nerozčiluje jednoduchost Narnie, koneckonců je určená primárně dětem. A bylo by trochu sebestředné si říct "Je to pro děcka, je to jednoduchý, hloupý, o ničem. Ale hezky to vypadá." Podle mě mají nějak tahle filmy pro děti vypadat - srozumitelný příběh, hezká vizuální stránka. Po Star Treku taky nikdo nechce zvraty v psychologii postav nebo dramatický oblouk - a stejně funguje. Takže ano, příběhově je Kaspian podrůměrný, vizuálně je na tom dobře, šermující myš je takové sympatické mrknutí i na starší diváky. Děti hrají stejně jako v prvním díle, kde mi ani nevadily, tentokrát se k nim přidává Kaspian, jehož představitel vypadá na plátně víc než dobře (až moc dobře na film pro děti :-). Jen to kouzlo, které měla první polovina Lva, čarodějnice a skříně, se tu trochu vytratilo. A opisovat od Petera Jacksona je opravdu ošklivý zlozvyk.

Film trochu klame tělem, protože místo dětské fantasy (kterou avizuje plakát i název filmu) se dočkáte rodinného filmu o síle dětské fantazie. Terabithia nabízí vyrovnanou a rozhodně ne sterilní režií, překvapivě dobrými dětskými herci a v rámci žánru chytrým scénářem. V celku pak vyvolá příjemný pocit, který si možná pamatujete ze sledování Nekonečného příběhu. Doporučuju nejen mladším ročníkům.

70 procent. Artový Foster překvapil tím, jak dobře zvládá akční scény. Oproti Casinu Royale je to ale krok zpátky. Není tu tolik emocí, vývoje postav nebo interakce mezi nimi. Záporák je sice dobře zahraný, ale chybí mu cosi, pro co bychom si ho zapamatovali, ať už záliba v bílých perských kočkách nebo šílený pohled Christophera Walkena. Oproti panu Šifrovi je Greene civilní, méně zlověstný a divákovi vzdálenější. Zkrátka takový úředníček. Scénář je zamotanější a člověk se v něm místy ztrácí. A Camille ji sice akční a schopná bondgirl nové generace, ale není to zkrátka Vesper a jiskření mezi ní a Bondem je minimální. K dobru ale QoS připisuju dobrou akci, hezky vymyšlené upozornění na zemi, kde se právě Bond nachází, a samozřejmě herce. Doufám, že příští graigovka dostane schopnějšího režiséra. PS: Taky vám ten příběh trochu připomněl druhou Daltonovu bondovku Dech života?

Žil byl film ze třicátých let, který se jmenoval The Women. Hlavní hrdinky byly bez vyjímky snobky z vyšší společnosti a řešily, že manžel jedné z nich si začal s (šok!) pracující ženou. Dohromady to dávalo ironický pohled právě na ty snoby. O sedmdesát let později se zlí pánové z Hollywoodu rozhodli, že udělají remake. A vyšla jim z toho ne moc vtipná a neoriginální romantická komedie, kde se nevyskytuje ani jeden mužský herec. Prosím mužské diváky, aby si nebrali k srdci podtitul filmu (po čem ženy opravdu touží) - protože to bychom všechny skončily jako hejno ukdákaných slepic, toužících po novém sexy korzetu, lodičkách od Prady a laku na nehty odstín Jungle Red. Navíc se nám film snaží vsugerovat, že ženy vlastně muže k životu nepotřebují. I proto ho, pánové, nebudete mít rádi. PS: A nesmíte se divit, že tenhle film asi nebude po chuti spíš ženám, protože pánové alespoň mají na co koukat. Co ale já vykoukám na Meg a Evě ve spodním prádle? A mě se chlapi diví, když si pochvaluju Daniela Craiga vystupujícího z moře v přiléhavých plavkách.

Darabont je jeden z mála režisérů, kteří umějí vystihnout Kingovu poetiku. Bohužel by se ale neměl pouštět do jeho hororů a zůstat u dramatických knižek (taková Misery v jeho podání, to by byla slast). King je ve svých hororech totiž v některých věcech předvídatelný. SPOILER! Tak třeba víte, že hlavní postava v drtivě většině jeho knih přežije - jenom proto, aby ji do konce jejího mizerného života trápily noční můry horší, než skutečný horor, který zažila. Mlha to splňuje dokonale. Mimochodem, zpracování se mi zdálo na horor hodně vyměklé a možná i trochu staromódní. Ale budiž, Darabont a Jane to zachraňují kvalitním řemeslem.