HoneyBunny

Láska nebeská a Deník Bridget Jones patří do mého Top 10 romantických filmů. Richarda Curtise coby scénáristy si vážím - umí psát sympatické postavy, neskutečně vtipné dialogy a - ano, velice rád manipuluje s city diváků a nutí je k slzám. Lásky čas má jeho unikátní rukopis, ale je jen stínem toho kdysi skvělého scénáristy. Vypadá to, jako by Curtis přišel s dobrým námětem ("Co kdybych dal looserovi schopnost vracet se v čase a napravovat trapné okamžiky?"), ale někde v půli cesty mu došel elán a originalita. Sám porušuje pravidla cestování v časem, která si sám stanovil. Z řady na začátku sympatických postav (hrdinova milovaná Mary kupříkladu) se stanou jen chodicí klišé (v tomto případě dokonalé manželky). A na konci naservíruje velké ohrané životní moudro. Sympatický, ale zapomenutelný film, který se do zlatého fondu rozhodně nezařadí.

Úplně mi k sobě nesedl ústřední pár, což je u romantického dramatu dost důležité, ale seriál to vynahradí roztomilým humorem, sci-fi prvky (jen se v tom nešťourejte, hlubší analýzu neobstojí) a dobrým záporákem (ajaj, ten jeho prstýnek ze zahnutého hřebíku). Seriál měl být tak o pět dílů kratší, protože v druhé polovině se hodně opakuje (ona ho chce, on se chová jako kretén, ona se dostane do nebezpečí, on ji zachrání). Ale chvílemi tu máte i hlubší témata, jako když hrdinka Song-Yi předstírá nevědomost jenom proto, aby si užila pár chvílí štěstí se svým vyvoleným. Začínám mít pocit, že korejská dramata mají problém s uspěchaností konců, protože tohle je moje třetí k-drama a všechny tři se v závěrečným dílech řítily do finiše přehnaným tempem.

Fajn jednohubka, která vás na 11 minut vezme do mechanického světa, kde jsou všichni takoví zvláštní robůtci, ale chovají se jako lidi. Krásná stylizace a jednoduchoučký příběh, který vás nerozpláče ani nerozesměje. Nechápu, proč zrovna tenhle kraťas vyhrál Oscara. Možná se mýlím, ale neměli by laureáti aspirovat na něco víc, než na feel good chuťovky?

Popravdě, čekala jsem trochu víc. Zombie komedie budou už napořád porovnávané s peckou The Shaun of the Dead a Warm Bodies se zmíněné britské kultovce nevyrovná ani náhodou. Je to vlastně směs komedie, akčního apokalyptického filmu a romantiky. Od začátku je vám jasné, že takhle variace na blonďatou americkou Julii (samozřejmě s vyběleným chupem) a nemrtvého Romea (který sežral mozek Juliina ex-přítele) skončí happy endem. Možná to mě na Warm Bodies vadilo - je až moc pohodové, o hrdiny se doopravdy nebojíte a romantická linka je (pokud odečtete, že jeden z páru je zombík) zoufale neoriginální. I tak ale tenhle film můžu doporučit, pokud ovšem nečekáte nic jiného než entou variaci na zakázanou lásku teenagerů.

Zack Snyder si řekl, že toho do nás napere, co se dá, a splnil to na sto procent. Boje ve stylu já po tobě hodím lokomotivou, ty po mě orbitální družicí, cestování z jednoho konce světa na druhý, rodinná dramata, šikanování za to, že je malý Clark jiný než ostatní děti, Louis Laneová ohánějící se kosmickou pistolí, padající mrakodrapy... Na jeden letní blockbuster je toho opravdu hodně. Oceňuji, že nový Superman má úplně jiný styl vyprávění a atmosféru než marvelácké komiksárny. Je o něco vážnější, možná naivnější, patriotičtější (Superman je přece nejameričtější komiksový hrdina - promiň, Kapitáne Ameriko), ale o nic méně zábavný. Henry Cavill nejenže vypadá jako Clark/Superman naprosto úchvatně, ale je to i sympaťák, který umí něco odehrát (jakékoli kecy o tom, že hraje asi tak dobře jako model spodního prádla, beru jako projev závisti nad jeho namakanou muskulaturou a úsměvem, při kterém fanynkám samy padají kalhotky). Russell Crowe jako jeho kryptonský otec je možná nejsvětlejším bodem filmu - obecně si hodně cením toho, jakou práci si tvůrci dali s převyprávěním událostí na Kryptonu. Mám vlastně jen dvě výtky - první se týká tempa vyprávění. První hodina je moc povídací a z druhé mám pocit, že se pořád bojuje, něco vybuchuje a všechno je hrozně akční a dramatické, že si člověk nestačí vydechnout. Z toho pramení moje druhá výtka - nestačíme více poznat hlavní postavy. Co víme o Louis? O Perrym? A vlastně i o samotném Clarkovi? Doufám, že dvojka tyhle chyby napraví.

Čtyřka looserů na tripu z Mexica do Denveru v rodinném karavanu narvaném balíky exkluzivní trávy. Tenhle film stojí na skvělé chemii mezi ústřední čtyřkou (i když přiznám, že věčně si stěžující postava Emmy Roberts mi lezla na nervy), na újetých situacích a nahuštěném děti (v tomhle filmu se pořád něco děje, do závěrečných titulků vám nedá vydechnout). Líbila se mi drzost vtípků. Kde film ztrácí, tak to jsou emotivní "rodinné" scénky. Nevěřím, že by se ústřední čtveřice snesla déle než pár dnů a - bohužel - romantická chemie mezi Sudeikisem a Anistonovou moc nefunguje, i když oba jsou na pohled více než příjemní. 80 %

Chápu, co se film snaží říct (souboj touhy po svobodě a reality života), ale na můj vkus to neříká dostatečně efektivně a zajímavě. Zkrátka mi nesedí Doremusův styl vyprávění, kdy se spousta věcí táhne, postavy po sobě pokukují, než aby řekly slovo, a hrdinové jsou vlastně dost nesympatičtí. Už jenom tím, jak moc si lezou do soukromí, ale možná to je jenom moje české já, které moc nemusí americkou mentalitu. No, zkrátka příběh staršího muže a mladší holčiny a jejich zakázané lásky jsme už viděli hodněkrát, a přestože Guy Pearce dobře hraje a je stále sexy a Felicity Jones je roztomilá, tak ani jeden z nich tenhle film nevytáhne nad průměr.

Parádní úvod s hrdinou-outsiderem a tajemnou ženou natočený naprosto precizně. Roztahaná a trochu romanticky usoplená střední část. A depresivní "překvapivý" konec, ve kterém se na chvili objeví Praha v celé své kráse. Nečekala jsem to, ale tenhle film mě bavil, a to hlavně díky dvěma pánům: Geoffrey Rush má charisma na rozdávání a ani v pokročilém věku neztrácí na magnetismu a Giuseppe Tornatore je parádní režisér, který dokáže nastolit úžasnou atmosféru. Škoda jen, že více materiálu neskončilo na podlaze střižny, film by pak ubíhal o poznání lépe. A konec je sice dostačující, ale zdaleka neodpovídá na všechny divákovy otázky. Solidních 75 %

Pegg, Frost, Freeman, Edgar Wright... Všechny mám hodně ráda a Hot Fuzz a Shaun of the Dead patří k mým oblíbeným komediím. Ale U Konce světa bylo docela docela zklamání. Nesympatické a nedotažené postavy (ségra jednoho z hrdinů v podaní Rosamund Pike aj.), ke kterým si těžko najdete cestu, nudné anglické maloměsto a chlastačka coby ústřední motiv filmu... Emzáci jsou tady vedlejší a mimo posledních patnácti minut filmu se vlastně ani moc neřeší. Vlastně se před nimi jen utíká do další hospody, nebo se jim rozmlátí hlava půllitrem (na robotické mimozemšťany jsou překvapivě lehce zničitelní). Konec už je úplně wtf a jen korunuje sérii nelogičností (ano, i v rámci Wrightových komedií). Oceňuju ale několik hodně povedených vtipů ("starbuckizace" hospod!). 50 %

One man show Toma Hardyho! A páni, že ale umí tenhle kluk šikovná hrát. Že má charisma a akční role zvládá s přehledem, to jsem věděla, ale Locke mu nabízí příležitost ukázat, co v něm opravdu je. Hardy celou dobu sedí v autě na cestě do Londýna a přitom má několik přerušovaných telefonických konverzací, které změní jeho život. Brzy pochopíte, že Ivan Locke je schopný chlap, který se ocitl v neskutečně stresové situaci a snaží se udělat to nejlepší, co může. A sledovat, jak se současně odvíjí konverzace s jeho rodinou, ženou, která právě rodí jeho dítě, otravným kolegou Donalem a dalšími, je magické. Opět mě napadá, že něco takového by klidně mohli natočit i u nás, sledovat takového Karla Rodena v BMW by určitě stálo za to. 80 %