inutihar

Předválečná Ukrajina v kostce. Dokonalé zachycení prostředí a lidských typů provinčního ukrajinského města, výborně obsazené a mluvící živým jazykem (suržyk!), komické a bavící na mnoha úrovních.

Mám problém, jak to hodnotit - jestli jako propagandu nebo žánrový film nebo jako rané české exploitation. Je jen málo českých filmů, kde by se obě strany tak intenzivně "kosily" samopaly a kulomety, jako v Akci B. Propaganda je tam narvána tak okatě, že u soudobého diváka vyvolává smích a dobové realitě je to kvůli ideologii dost vzdáleno. Jinak to je silný zážitek, sledování je jako četba Rudého práva z počátku 50. let - esesáčtí "benderovci" a jejich milenky (Chramostová!), rejdy západních centrál a diverzanti a tajné agentky (Medřická!), vatikánské dolary a zakonspirovaná kolaborující církev, zlotřilí národní socialisté a slovenští demokraté, hrdinná armáda (Bek, Deyl), SNB i StB (Lukavský!), které nakonec přesvědčí i váhajícího vojína Sováka, že mu Svobodné slovo lže, a umí i odhalit zrádce ve vlastních řadách (byť celá ta linie je poněkud nelogická). I poděkování komunistům (překvapivě se tam o nich otevřeně zas tak moc nemluví) a Sovětskému svazu se tam najde.

"To je pozdní mínojský styl!" "Ne minojský, pozdní z Atlantidy, dost se to plete." Já jsem se nakonec i bavil, takže úplný odpad dát nemůžu. i když je to strašlivě slabé a neuvěřitelně natahované a ty tanečky... No, zážitek. A nejvíce mě fascinovalo, jak tam všichni skoro pořád hulí. Pořád. Vědci se domluví, že poletí na třináctý měsíc Jupitera a zapálí si. Výprava sedne do rakety a všichni si zapálí. A tak to pokračuje až do konce. A mnohdy až bizarního product placementu je tam povícero (třeba holící strojky!).

Nakonec asi lepší, než jsem se bál. Ale kdyby to bylo o kus kratší, tak bych se nezlobil.

Jaký je ten pravý ukrajinský boršč? S červenou či bílou řepou? S masem či bez masa? S klobásou, morkovou kostí nebo dokonce s rybou? A patří do něj hříbky nebo med? Známý ukrajinský šéfkuchař Jevheň Klopotenko putuje po ukrajinských regionech, potkává se různými rázovitými postavičkami a jejich často velmi originálními variacemi boršče a jeho podávání, aby podle nich vytvořil ultimátní variantu receptu, který zachytí duši celé země. Dokument, po jehož shlédnutí budete mít hlad.

Mám sice Wishmanovou jako velmi specifickou "auterku" celkem rád, ovšem toto její dílko už bylo skoro k nepřežití.  Stanley Bebble je maželský terapeut, který bydlí se svojí matkou (hranou stejným hercem) a má strach z manželství. Manuel je uklízeč, který tráví většinu času tím, že pozoruje zkrze klíčové dírky (v zámcích s cylindrickou vložkou!) dvojice a skupinky oddávající se sexu. Oba dva hrdinové zkoušejí navázat vztahy s nějakými dámami. Krátké dialogové či slaptickově komické pasáže jsou prokládány až překvapivě nudnými erotickými scénami pohybujícími se na hraně pornografie, zpracovanými často (zřejmě pro zvýšení uměleckého dojmu) v černobílé nebo negativní verzi. Děje se tam toho málo a strašně se to vleče.

I já se přidám k těm, kteří film považují za mnohem lepší, než by se podle názvu mohlo zdát. Čekal jsem béčkovou blbinku, ale byl jsem příjemně překvapen, že to mělo docela atmosféru, spád a v rámci žánru a doby i celkem solidní herecké výkony. Vlastně jsem si docela užil.

Jednoznačně rozpoznatelný Andersonův vizuální styl a celkem vtipné hrátky z mizanscénou. Výborné dialogy. Bohužel to ztrácí na příběhové úrovni, kdy se barevná a černobílá část neprolínají úplně nejlepším způsobem. Skoro bych řekl, že by to mohlo být zajímavější jako dva samostatné filmy.

Více záběrů na egyptské památky nabízí už jen dokumenty, takže si je užijete mírou vrchovatou, ale nad příběhem a zejména chováním hlavní hrdinky nesmíte moc přemýšlet. Bohužel, logika děje i nevyváženost jednotlivých pasáží bijí do očí.

Animace i spojení s hudbou jsou opravdu špičkové, ale trochu to dle mého sráží nevyváženost jednotlivých příběhů, i otázka, zde pro jakého diváka je to určeno.