kinej

Jackie Brown je oproti předešlým Tarantinovou kouskům vyměklá. Je to tím, že ve filmu jsou i postavy ryze kladné, což je u autora novinka. Ale stále platí, že všechny postavy jsou skvěle napsány, vytvarovány spoustou replik a úžasně zahrány. Třeba zarostlý a potetovaný De Niro, je zde prostě geniální a svému drsňáctví zde dodal jiný, přímočařejší a jednodušší odstín.Scéna kdy mu obtloustlá černoška dělá striptýz a on se nervózně pohupuje v křesle, jen svědčí o jeho herecké inteligenci a citu pro postavy, jež ztvárňuje. Ale i ostatní herci jsou špičkoví. Pam Grier, Robert Forster nepříliš známí, avšak výborní herci, jimž jejich "klaďáctví" nelze nebaštit. A pak jsou zde ostatní aspekty pro Tarantina typické: neotřelý režijní rukopis, zajímavý příběh a soundtrack poskládaný z totálních vykopávek. Funguje to, jen to prostě není taková bomba, jak jsme byli zvyklí.

Pro mě je to asi nejlepší Bond s Brosnanem. Proč? Je zde vyvážený poměr akce a děje, takže herci mají i čas hrát. V tomto filmu je patrné, že Brosnan umí dobře hrát, protože dostaly prostor i emoce. Zároveň je zde Bond sice totální über superman, ale ne za až tolik jako jinde, což ho činí trošku lidštějším. To že jich i pár schytá z něj dělá lidštější postavu. A další důvod je, že Tomorrow Never Days se nese v klasickém bondovském duchu. Trochu připomíná špionážní filmy ze staré školy, jako-by vypadnul z pera samotného Iana Flemminga. Je to zkrátka tradiční bondovka se vším všudy a skvělým Herr Kaufamenm navíc.

Anime seriál Berserk patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy u anime viděl. Animace a kresba sice nejsou na vysoké úrovni, ale to vše je kompenzováno zajímavým příběhem a hlavně akčními sekvencemi, kterých je v seriálu přehršel. Navíc oproti jiným anime není Berserk ani trochu infantilní, naopak je temný a brutální. Červenou barvou rozhodně tvůrci nešetřili.

Docela dobrý film. Zajímavé je, že je dobrý i přestože je německý.

Zpětně vidím Knoflíkáře jako jeden z nejlepších a nejoriginálnějších filmů devadesátých let. Myslím, že je to vůbec první povídkový film v ČR. Řekl bych, že je to největší dílo Zelenkovo kariéry, které už nejspíš nebude překonáno. Líbil se mi osobitý humor, úžasné obsazení, nebo třeba undergroundový soundtrack. Zelenka dokázal úžasným způsobem vykreslit atmosféru noční Prahy devadesátých let. Taky neopomenu roli, jakou ve filmu sehrává mé oblíbené Rádo 1, které v té době muselo být opravdový underground.

Ellin let galaxiemi je vskutku vydařený, ale něco mi ve filmu jako celku vadí. Asi je to ta typická americkost. Laciné, kýčovité emoce. Ellie má propracovanou psychiku asi jako Fifinka ze čtyřlístku. citová podbízivost funguje dobře jinde, ale sem mi to moc nesedlo.

Stále se jedná o skvělý seriál nabitý úžasným humorem. Mrzí mě ale, že téměř vymizelo napětí. Jinak si tu divák najde vše. Trier je známý ždímač emocí. V seriálu se obejvuje spoust skvělých a zajímavých postav, které jsou fantasticky zahrány brilatně vybranými herci, kteří hravě trumfnou své kolegy z amerických seriálů. A boží je také postava bratříčka slizce ztvárněna Udo Kierem. Třetí série by bodla.

Kundun je další z řady machrovin Martina Scoresese. Jeho schopnost točit absoltuně rozmanité filmy a vždy velice dobře je pověstná. Zde je odskok od něčeho, co by se dalo nazvat jeho tradiční tvorbou ještě markantnější. Natočil zkrátka film z jiného světa, který nejen že je velmi poutavý, ale působí nesmírně autenticky. Jasně, někomu kdo nikdy nebyl v Americe může připadat opravdový i Vinnetou, ale zde je průnik do tibetský reálií takový, že je filmová iluze tamního světa dokonalá. Za to zasluhuje Socrsese hluboký obdiv. Respekt zaslouží i výprava, která dokázala vyrobit Tibet z Maroka, kostýmy, rekvizity, samozřejmě hudba a u tohoto režiséra tradičně vždy dokonalý střih. Čeho si cením ale nejvíc, je již samotná volba nejednoduchého námětu. Už jen rozhodnutí natočit životopis Dalajlámy, v němž hraje důležitou úlohu jeho duchovní vývoj, posílá film daleko z vod mainstreamu. Kundun se podle mého názoru maximálně povedl a říká přesně to co by říkat měl. A to tak dobře, že jsem se na chvíli zastyděl za můj prací v byznysu těžce vypěstovaný cynismums.

Po všech stránkách dobře zvládnutý filmařský kousek, po jehož shlédnutí mi však chybělo nějaké „secvaknutí“ nebo „zapadnutí“ zkrátka nějaká katarze, která by definitvně navodila nějaký jednoznačný závěr a uzavřela osudy zůčastněných postav. Ne snad, že bych neměl rád nejednoznačné filmy, ale v případě tohoto, jako by cosi chybělo. Ve formě, v jaké je film nyní, působí režisér pouze jako nic nevysvětlující pozorovatel čehosi, co zničehonic skončí. Ale to je víceméně subjektivní pocit a je možné, že to co se mi nepozdává je režisérský záměr. Každopádně co se týče ostatního, není moc co vytýkat. Ang Lee umí zachytit všechny možné emoce a pocity. Mimochodem asi nejvíc se mi líbíl dům uprostřed lesa v němž žijí Carverovi. po všech stránkách architektonický skvost.

Je vlastně obdivuhodné, že se režisérovi podařilo stlačit komplikovaný a zamotaný příběh, ve kterém je spousta postav do této svižné detektiviky, jíž korunuje parádně natočená řežba. Njespíš jedná o životní výkon Curtise Hansona, který už se mu asi překonat nepodaří. L. A. Confidental opravdu nutí diváka být ve střehu, protože jakmile by chvíli vypustil, už se ve spleti vztahů ztratí a při tempu, které režisér stanovil není vůbec jedoduché se chytit. Jinak je film natočen standartně, ostatně na žádné velké umění zde nezbývá ani prostor, nadprůměnrě jsou však zvládnuté přestřelky. Trefou do černého byl i casting, i když za co dostala cenu akademie Kim Basinger fakt naetuším.