kinej

To proč u mě Hra neazfungovala je prosté. Příběh je příliš daleko za hranicí uvěřitelnosti, než jsem ochoten akceptovat. Fincher napínat umí. V tomto ohledu je v současné době jeden z nejlepších, ale film Hra má nastavená taková pravidla, na které jednoduše nemůže můj mozek přistoupit. A tak ony dramatické scény vyzní na prázdno. Takhle nějak diváky pohupoval Hitchcock, jenže ten uměl silnou koncentraci nereálna naředit špetkou nadhledu a tak vznikl ten správný mix. Hra je moc vážná na to, aby ji člověk bral s nadhledem.

Divím se, že tak hlopý scénář někdo v Hollywoodu postoupí dál. Ono to sice chvilkami napínavé je, ale je to hovadina, které kraluje dementí pointa. Dakotta Fanning hraje excelentně, ale De Niro si po Taxikářovi a Mysu Hrůzy bude muset na roli nezapomenutelného magora ještě počkat. Tady to nezvládl ani on, ani režisér a vlastně ani scénárista.

Nemůžu si pomoct, ale mě se i tenhle Jarmusch líbí. Film Hranice ovládání jakoby logicky navazoval na Mrtvého muže, a Ghost Doga. Je dosti podobný a zároveň velice jiný. Zachycuje pouť nájemného vraha, který se prostřednictvím různých divkákovi nesrozumitelných indícií dostává dále ke svému cíli, otiskávajíc do dění kolem něj svou životní filosofii. Ta je založena na absolutní trpělivosti, vyrovnanosti a vnitřním klidu. Na rozdíl od předchozích filmů, jeho hlavní postava neprojde žádným přerodem, spíše jen pozoruje dění kolem sebe. A vnímání okolního, podivného, světa skrze optiku takového člověka se Jarmuschovi povedlo. Oproti ostatním filmům tohoto režiséra, zde neuslyšíte jediný smysluplný dialog, vše se pohybuje na hranici absurdity a přesto se filmu daří děj záměrně šnečím tempem sunout kupředu. Z celé tvorby JJ, je tento film, nejhůře srozumitelný, na druhou stranu je možné ho pokaždé jinak interpretovat. Až to spíše připomíná tvorbu Davida Lynche. Hranice ovládání je nádherně nasnímán, kameraman vyždímal z lokací absolutní estetické maximum. Bohužel zde ubylo Jarmuschovského humoru a obvykle vynikající soundtrack je zde spíše průměrný. Tento film sice není tak záživným jako jeho předchůdci, za to je však mnohem více meditativnější a umožňuje divákovi bloudit a tápat v imaginárním světě společně s hlavním hrdinou.

Dnes už asi není jednoduché být ve světě filmu v něčem originální. Stay poměrně originální je. Je to zajímavý a postupem děje čím dál více podivný thriller. Je slušně obsazen, jeho největší devizou je však technické zpracování. Jsou zde perfektní přechody mezi jednotlivými scénami. Takovéto plynulé přechody jsou sice dnes již standardem, ale ve Stay jsou přeci jen lepší. Konec filmu pak sice přinese rozuzlení, ale na můj vkus by to mohlo být trochu uvěřitelnější, abych to plně akceptoval.

Hra o trůny rozhodně je slušný seriál, ale že by se jednalo o až tak vyjímečný počin bych neřekl. Příběh sice je zajímavý a obzvášť oceňuji absenci vaty. Většina epizod a opravdu děj nějakým způsobem rozvíjí dál, nebo diváky seznamuje s postavami. Ale děj není nic světoborného, jediné v čem vyniká opravdu výrazně jsou vulgarismy, sex a násilí. Ne že by mě to nějak pohoršovalo, jen mi přijde že Hra o trůny je spíše rádoby šokující, než originální. Ale na to, že seriály obecně nemusím, protože mě nebaví sledovat jak tvůrci vytěžují a ničí původní kvalitní koncept nadbytečnými sériemi, očekávám, že v tomto případě, bude i pokračování za něco stát. Možná by mohlo být i lepší.

Úplně boží akčňárna. Nejlepší, nebo možná také jediný dobrý film s Jet Li. Takhle nějak by měl vypadat kvalitní akční film.

Tenhle seriál by mohl být lepší. První díly mě nadchly, ale problém, je že 15. díl už je slabší. Chybí tam tah na branku a díl se zabývá podružnými a nezajímavými věcmi, aniž be se v něm něco stalo. Katarze přijde vždy na konci, jak už to tak u seriálů chodí, ale tady je to tak trošku vydírání emocí. Jinak je to skvěle až filmově ztvárněno.:::Po shlédnutí první série sice hodnocení nezvýším, ale přesto musím uznat, že ke konci série děj nabírá na tempu a je fakt na co se dívat. Závěr je pka úplně boží. Pný počet nemůžu dát kvůli zmíněnému vydírání a také kvůli scénám, které jsou v nadcjázených dílech přehrávány znovu a ukusují tak drahocenou stopáž. Myslím, že druhá série už bude stát za prd.

Boogie Nights je až neuvěřitelně dobře řemselně natočený film, na který je prostě v každém okamžiku zábava koukat. Prací s kamerou a střihem záběrů evokuje ty nejsilnější kusy Martina Scorseseho a už tenkrát muselo být všem jasné, že Paul Thomas Andreson mezi režisérskou šeď nezapadne. Z filmu číší radost z práce a láska k filmovému řemeslu. Znamenitý byl i casting, životní roli odehrál navzdory limitům svého umu, nebo spíš díky umnéhu využití těchto limitů Mark Wahlberg. Jeho toporné herectví dodalo postavě umělce Dirka Digglera, možná nezamýšleně, autentické obrysy. Ale Boogie Nights musel být celkově pro hereckým splněným snem. Co role, to (naplněná) herecká příležitost a to i včetně vedlejšáků (Molina, Hoffman atp.) Celkově film asi dobře vystihuje atmosféru průmyslu pro dospělé na přelomu 70. a 80. let a má silné humorné a i dramatické momenty. Jen bych po té disco jízdě čekal nějaký výraznější, dramatičtější závěr. I když poslední Dirkův záběr vtipně vrhá na okolnosti a události kolem něj nové světlo (mateřský cit ze strany Amber, tolikrát opěvovaný talent) a je říznou tečkou za povedeným filmem.

Chápu, že muzikál asi neladí dohromady s oduševnělým scénářem, ale zde si přeci jen mohly scénáristé trošku namáhat mozek. Výskedek je totiž taková laciná harlekýnka s písničkami. Patrick Swayze možná v černém tílku masí dobře, ale to v mých očích nijak dojem z filmu nemění. Na druhou stranu, vlastně ten film až tak úplně mizerný není a asi bych od muzikálu neměl očekávat žádné psychologické sondy apod. Myslím, že 2* jsou fér.

Jiné anime, než na jaké jsem zvyklý. Poeticky vyprávěné drama, které opravdu dojme.