kinej

Zatímco u semináře jsem se bavil, tak hra patří u Cimrmana k tomu zatím nejslabšímu.

Nepochopil jsem to, a film asi ani neměl být pochopen. Přesto je to nářez. Mohlo se jednat o schizofrenii, ale také klidně o převtělení. To už ví jen samotný autor, a možná ani on ne. A proč ne? Nikdo neřekl, že pointa filmu musí být zjevná. Je to totální mystifikace.

Guillermo del Torro umí určitě dobře točit fantasy a komiks filmy, ale horory asi nebudou jeho silnou stránkou. Spíš naopak. Myslím, že hlavně jeho vinou je slibný námět úplně rozmělněn do tuctového béčka. Po z celého filmu snad nejděsivějších úvodních titulkách přijde velké nic. cénář se pitomně a nevěrohodně snaží slepit osudy několika postav v jeden ucelený děj. Výsledkem je scénáristická křeč. A hororové scény nefungují jak by měly. To co nepokazí naivní kamera, dodělají absurdně naddimenzované zvukové efekty.

Almodóvar je skvělý vypravěč. Dokáže i jakkoliv i nevěrohodné příběhy vylíčit tak, že působí logicky a lidsky. Tento film je navíc obklopen jakousi až magickou aurou. Podobně pohádkově na mě působily knihy G. Marquéze. K tomu je Almodóvar i skvělý řemeslník a tak je film prosycen spoustou krásných a hravých záběrů. Tento režisér si zkrátka umí svého diváka podmanit, umí do filmu naládovat tolik často i protichůdných emocí, až si někdo může říct, že je to na jeden film příliš. Herci jsou si významu svých rolí vědomi a je patrné, že do filmování jdou s absolutním nasazením. Na dno vášně je skvělou demonstrací všech Almodóvarových předností.

Nemám výhrad. Hra sice nepřetýká hláškami, jako Dobytí severního pólu, ale pořád se jedná o skvělé představení. Nemohu neobdivovat to, jak si Divadlo Járy Cimrmana drží úroveň. Oproti stupidním nováckým estrádám je Němý Bobeš veledílem.

Zoufale průměrný film. Sice neuráží, ale ani nebaví. Zápletka je tak nezajímavá, že měla raději zůstat v hlavě scénáristy. Herecké obsazení, bohužel film z šedi nevyzdvihuje. Dennis Quaid hraje moc kostrbatě a Danny Glover vytvořil místo charismatického vraha nevěrohodnou figurku. To je nejspíš vinou režiséra, jehož vinou je i téměř nulový spád.

Tohle anime patří spíše k těm slabším. Alespoň pro mě. Neobsahuje nic z toho co na anime vyhledávám. Žádná akce, žádná fantazie, žádné zajímavé prostředí. Co se děje týče, tak ten je na úrovni německého televizního thrilleru. Škoda.

Mezi nepřeberným množství novodobých sci-fi braků, je tohle klenot. Asi není náhoda, že někdo kdo konečně natočil inteligentní sci-fi není amík, ale frantík. Všechny nejlepší sci-fi vznikly mimo USA (Alien, Blade Runer, 2001, Brazil). Evropskému publiku totiž asi nestačí bezduchá řežba (Bojiště:země) ani sci-fi agitace (Independence Day, Armagedon), evropani asi mají lepší vkus.

Tento dokument dokazuje jako moc je Lynch všestraný člověk. Jsou zde k vidění jeho obrazy. Jsou zajímavé, organické a mohou připomínat tvorbu Francise Bacona. Také se člověk dozví, že Lynch se významně podílí téměř na všech detailech svých filmů. Dělá na designu inteirérů, (když natáčel Babičku, vymaloval svůj dům na černo) sám vlastnoručně vyrábí nábytek, a to opravdu zajímavý. Také, přestože neumí hrát na žádný hudební nástroj, se podílí na vzniku hudby s Badalamentim, má přesné představy o sestříhání, zkrátka je to filmový génius. Škoda jen, že zde není trochu více prostoru věnováno i dalším jeho filmům, takhle se tento dokument nedá srovnávat s tím o Kubrickovi.

Geniální záležitost geniálního režiséra. Bylo by ošidné prohlásit Princeznu Mononoke za nejlepší Miyazakiho film, například Naušika, či Laputa nejsou o nic horší. Na Mononoke se mi ale líbil dospělý rozměr, který u děl tohoto režiséra dlouho chyběl. Závažností a zpracováním se již nejedná o rodinný film, ale o regulérní fantasy podívanou pro dospělé. A právě ona absence dětské naivity je to co činí Princeznu Mononoke v rámci Miyazakiho tvorby jedinečnou.