Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Animovaný
  • Dokumentárny

Recenzie (1 871)

plagát

Návrat do budúcnosti (1985) 

Zemeckisovi jde práce od ruky. Je to suveréní rutinní řemeslník skoro jako Spielberg. Výtečné herecké výkony Christophera Lloyda, nebo také například Crispina Glovera jsou filmu ozdobou. Nemyslím ale, že se jedná o tak zásadní film, aby měl patřit do top 200. Back to the Future sice pěkně těží z námětu o putování časem, avšak v nastolených tématech se klouže pouze po povrchu a neřeší nic moc do hloubky. Martyho fotografie sice názorně ilustruje jak mizí jeho sourozenci a kolik má on času, ale logické to moc není. Také mi moc nesedí synťáková rocková muzika eightes, kterou považuji za dobu největšího úpadku tohoto hudebního žánru. A zrovna Huey Lewis je průkopníkem tohoto fenoménu.

plagát

Atomové gymnázium 2 (1991) 

Ještě větší úlet než jednička. Po škole se pohybují subhumanoidi s pusou místo pupku kteří jsou nestabilní a začínají se rozpouštět a v závěru se dočkáme útoku obří zmutované veverky, tvůrci jsou fakt paka. Představitel hlavní herecké role je totální dřevák, čímž do celého konceptu skvěle zapadá, stejně jako speciální efekty na úrovni seriálu Power Rangers. Je to úžasná zábava, ale myslím, že na lepší hodnocení prostě nemá. Takovým gigantům jako je Evil Dead 2 zkrátka nestačí.

plagát

Atomové gymnázium (1986) 

Tohle je taková strašná blbost, až je to slušná zábava. Smál jsem se, ale myslím, že nejvíce se museli smát herci, kameramani a vůbec všichni tvůrci při natáčení téhle zhovadilosti. Doporučuji všem fandům Evil Dead a Braindead, jakožto chudšího příbuzného. S těmito snímky film pojí blbý děj, krev a hlavně geniálně příšerné herecké výkony netalentovaných herců. I ve špatnosti se může skrývat určitá hodnota.

plagát

Bláznova kronika (1964) 

Zemanova exkurze do třicetileté války mohla dopadnout lépe. Vizuální stránce filmu není co vytknout, například bitva, v níž je jedna armáda rozmetána je udělaná vtipně a lepšího efektu by se nedocílilo snad ani zdesetinásobení rozpočtu. Ze začátku má film našlápnuto na skvělý historický film, na takového staršího českého Barryho Lyndona, jenomže pak děj ustrne v bodě, kolem kterého pořád přešlapuje ze strany na stranu, jen ne vpřed. A tak film přestává bavit a nudí až do konce. Ještěže ná Zeman zásobuje těmi svými trikovými kouzly, na které se dá dívat dostatečně dlouho, až do samého závěru.

plagát

Mesto stratených detí (1995) 

Film nepřestává po celou stopáž udivovat překrásnými a fantastickými lokacemi, a doslova přetéká nevídanou originalitou. Například to co lze všechno vytěžit z motivu siamských dvojčat, je opravdu nečekané. To jak pracují rukama, jak kouří…Jeunet a Caro nás zasypávají originalitou. Finále, dvívčin průnik do snu, je dechberoucí, brutální a děsivý. Rozhdoně se jedná o nejsilnější moment filmu. Škoda, že tvůci nepověsili ty spousty nápadů na lepší scénáristickou konstrukci, kde mohli více naznačit motivace postav a věnovat více času vysvětlování o tom kdo, proč a jak.

plagát

Joe verzus sopka (1990) 

Myslím, že na tento film skvěle pasuje termín americká slátanina. Nechápu co tím kdo chtěl říci, ale i přes artistní nádech filmu se nezapře to, že je to ptákovina. Než si Tom Hanks začal po Philadelphii vybírat výlučně filmy s oskarovým potenciálem, natočil spoustu blbostí jako například Žbluňk, anebo tohle. Kromě toho, že je to úplně o ničem a nudné končí film tak debilně, že jsem opravdu litoval těch dvou hodin, které jsem si ukrojil ze života, abych mohle sledovat tohle.

plagát

Poklad Ptačího ostrova (1952) 

Pokud bych měl hodnotit pouze vizuální projev, nenašel bych jediné chybičky. Krásným kulisám: domečkům, skalám, dominuje skvěle vytvořená vodní hladina. Loutky jsou osobité, a hlavně jsou úžasně rozanimované. Snímek budí dojem velikosti, a to kvůli "dalekým záběrům." Tím myslím scény, kde není animované pouze ohnisko scény, ale i nezaostřené loutky umístěné "hlouběji" v záběru. Díky těmto scénám působí toto dílo jako výpravný loutkový velkofilm. Co mi však kazí dojem, byla vypravěčka, která pronáší verše budovatelským hlasem, jaký známe z filmových týdeníků 50. let. Až jsem čekal, že uslyším o kolik set procent, že klesla produktivita práce, když se obyvatelé města dostali k pokladu. Navíc je snímek neúměrně dlouhý na to jak, málo se toho v něm děje. Když to srovnám se Sindibádem, kde se na nás sype jeden zvrat za druhým, tak je to skoro až nudné.

plagát

Deník mrtvých (2007) 

Romero je bombarďák. Do zombie-horroru, žánru na jehož utváření se významnou měrou podílel, se neustále pokouší vnášet svěží vánek. Minule nechal své zombíky vrávorat budoucností, nyní pojal svůj snímek jakoby po patyzánsku. A myslím, že to funguje. Záběry handy kamer pomáhají navozovat zlověstnou atmosféru vylidněného světa s maximálním účinkem. Nízkorozpočtový outfit tím, že nechává zbytek lidstva, umožňuje soustředit pozornost na skupinku hlavních postav, díky čemuž můžeme putovat s nimi. Skoro by se až dalo říci, že nafouklé rozpočty jsou nepřítelem hororové atmosféry. Zde je totiž patrný odklon od kvantity zombie řežby, směrem ke kvalitce. Přesto se najdou chybičky. Například Romerův podivný smysl pro humor je tak nenápadný, že jsem byl místy na pochybách, jestli sleduji horor nebo komedii. Na komedii je zde však fórů málo a naopak je zde příliš drsných neodlehčených scén a tak je někdy těžší se orientovat. Také si myslím, že když už chtěl Romero nějakým způsobem filozofovat nad tím, zda-li si lidstvo zaslouží vyhynout, měl své mylšlenky proložit celým dějem a ne je pouze bezdůvodně nahodit v posledních pár vteřinách.

plagát

Pojďte pane, budeme si hrát - Psí kusy (1971) (epizóda) 

Já beru tuto sérii, za to nejlepší co kdy z československé animace vzešlo. Filipovský je hlasový mág a tak dokázal Deyla, který nasadil tu nejvyšší laťku, plnohodnotně zastoupit. Psí kusy je opět geniální a ztvárněním nadčasová záležitost.

plagát

Horizont udalosti (1997) 

Z tohoto scénáře mohl vzniknout kavlitní sci-fi snímek. Žel bohu je v něm pár debilních scén, což stačí k tomu, aby to film jako celek stáhlo dolů. To jak je kosmonaut jen ve skafandru vystřelen někam do hlubokého vesmíru a dokáže se vrátit zpět by se vyjímalo jako skvělý vtip ve Spaceballs. Naneštěstí tady to je myšleno vážně. A takových seků je zde plno. Jenomže pod nánosem tohoto bordelu prosvítá něco, co mohlo dopadnout mnohem lépe. Námět lodi, která se vrací z pekla sice jakoby kříží Hellraisera, Vetřelce a Vesmírnou odyseu, ale zfilmovat to lépe, mohl to být kvalitní horor. Přesto se jedná o životní dílo P. Andersona. Jednu hvězdičku přidávám za speciální efekty, které na dobu vzniku nabízejí nádherné záběry.