kinej

Námět je určitě zajímavý, jenomže děj se bohužel v průběhu strhává směrem k přiblblé hollywoodské romanci. Když si člověk představí děj v kostc:, příběh robota, který se chce stát člověkem, aby mohl milovat, dostane patetické melodrama. Když k tomu přidám provplánovitou hudbu Jamese Hornera, kde autor vykrádá sám sebe (Braveheart), řítí se film něka do oblasti, pojmenovatelné špatný vkus. Co film zachraňuje jsou opravdu mimořádné speciální efekty, které jsou natolik vymáklé, že film drží nad hladinou. Spielbergovo A.I., je rozhodně mnohem lepší.

Back to the Future 2, je rozhodně lepší než jednička. Je to proto, že je nacpaný nápady, zvraty a díky poměrně častějším časovým změnám je strhující natolik, že divák ani nemá prostor k přemýšelní nad případnými nedostatky. Zemeckis dokázal udržet vysokou úroveň zábavnosti po celý film a v záběru ji ještě vygradovat nášlápnutým finále. Pasáž v budoucnosti je přesně taková, jakou od podbného sci-fi požaduji, exploze designových a technologických nápadů. Prostřední pasáž zase k dokonalosti dotahuje motiv ovlvňování dějin a závěr v sobě má to nejlepší z jedničky na druhou.

Vlastně se asi dá říci, že film dopadl dobře. Charekter tohoto komiksu totiž jakékoliv filmové ztvárnění k tomu, aby bylo pojato hlavně jako zábava pro děti. A tak snad nějakou lepší zábavu ani nelze očekávat. Nicméně digitální animace mi přišla ve srovnání s jinými filmy slabá. Horší ja teké namluvení postav, zejména želvy pornášejí své dialogy jakoby bez prožitku.

Obecná škola je nejsilnějším scénářem, který kdy Zdeněk Svěrák napsal. Film je sice natočen na výbornou, ale tak silný náboj by nedokázal potlačit snad ani Zdeněk Troška. Film je plný krásných reálných postaviček, plný jakoby skutečných historek a je dojemný, avšak nikoliv patetický. Skvěle vystihuje poválečnou atmosféru plnou naděje a očekávání lepších zítřků. Zároveň je prošpikován takovým humorem, s nímž se prostě musí každy identifikovat. Mě film oslovil také proto, že i já měl učitele, který nám čas od času uštědřil lepanec. Ale zároveň byl oblíbený a dnes vím, že se tenkrát choval správně. Obecná škola patří mezi nejlepší české filmy a je škoda, že nedostala Oscara.

Světáci jsou pro mě vyjímeční hlavně tím, že se zde sešly tři nejlepší české herečky druhé poloviny 20. století. Tyto dámy mnohokrát obohatily český film a je skvělé vidět je zde sedět u jednoho stolu. Jinak se jedná o nadprůměrnou komedii, jejíž až komornější až divadelní námět, místy vázne, aby byl korunován skvělým závěrem.

Intimní osvětelní jsou další výtečným příspěvekm do zlaté éry českého filmu. Zatímco Papoušek si bral v Homolcích na mušku měšťáky, Passer natočil film o zkostnatělém životě na venkově. A myslím, že český venkov 60. let, je zde vystižen reálně. Ač je film prodchnutý humorem, nedokážu se ubránit určitému depresivnímu podtextu, který vysílá. Je zde patrné jakou prázdnotu musí cítit někdo zvyklý žít naplno, když přijede do vesnice kde čas neběží, ale vleče se. Záběr kdy V. Křesadlovou míjejí babičky s hráběma je citlivě vtipný a pochmurný zároveň. A takovýchto vícesmyslných pasáží obsahuje snímek mnoho.

Hřebejk je takový typický středoproudař, jehož filmy jsou kvalitní nenáročnou zábavou. A tak Kráska v nesnázích potěší tím, že se autoři pokusili film obohatit o hlubší smysl. Ukazují věčnou pravdu o tom, jak s dobrákama každý zamete a že v naší zemí žije pěkných pár hajzlíků. Kráska v nesnázích tak tímto skepitckým tónem navazuje na vydařené Horem pádem a řadím je mezi autorovy silnější filmy. K dokonalosti snímku schází snad jen větší konzistence a údernost. Ale film má celou řadu silných stránek. Geislerová dokazuje, že si prostě zaslouží být jednou z nejobsazovanějších českých hereček, protože je prostě, podobně jako dříve Jirásková, či Bohdalová, excelentní. Například milostné scény ve filmu, jinde pouhý líbivý přívěsek, zde klíč k pochopení hrdinky, jsou zahrány tak bravurně, že vlastně vysvětlují veškerou motivaci hlavní postavy. Názorně demonstrují věčný konflikt rozum versus pudy. A protože hraní takových scén asi není nejpříjmnější, zaslouží si za herečka uznání za to jak dobře vtiskla věrohodný charakter své postavě i během těchto scén. Jíří Schmitzer září, nechápu kde tolik sympatický člověk jako je on, mohl vyčarovat tak slizkého hajzlíka. Za dobrý nápad považuji použití hudby Radůzy. Tato zpěvačka má spustu tklivých skladeb a stačí jen pát tónů, abych měl husí kůži. A tak si myslím, že měli film vybavit hlavně jejími skladbami, čímž by tvůrci docílili osobitějšího rázu. Písniřky G. Hansarda, ač pěkné se prostě k filmu nehodí tolik, jako ry Radůziny.

Hudbu Rammstein mám rád, ale videoklipy jsou, vyjma geniálního a zároveň kontroverzního Stripped, dost o ničem. Klipový podprůměr, někdy skoro až na úrovni českých klipů Lucky Vondráčkové. Srovnám-li například s klipy od Björk, či Radiohead, tak zde postrádám nějaké ty art prvky. Naštěstí jsou na DVD i záznamy koncertů, které kvalitu tohoto disku zvyšují. Jinak hudebně opravdu není co vytknout.

Sean Penn hraje další ze svých velkých rolí. Jeho totální metamorfóze do Sama nelze nic vytknout. Penn anpříklad dokázal skvěle zahrát vštípenou suverenitu s vnitřní nejistotou zároveň. Co se týče herců musím také vyzdvihnout Jacka Thompsona v roli bezpáteřního macho šéfa, či Michaela Wincotta, co by zavrhujícího bratra. Na to, že je film skutečností poue inspirován, má skvěle vybudovaný příběh, plný odkazů na Reaganovu éru, knihy o komunikaci Dalea Carnegieho, či hudbu Leonarda Bernsteina. Film dokonale vykresluje boj člověka, který má až fanatický smysl pro dobro, pravdu a spravedlnost s realitou běžného života a ukazuje z jakých řad se také mohou rekrutovat teroristi.

Nikdy jsem nevěřil tomu, že by úžasné souboje viděné v tolika japonských anime, jež tak skvěle dokáží ilustrovat a zároveň umocňovat dynamiku pohybu, byli převoditelné do hraného filmu. A ono to jde. Leccos sice nazančil již Matrix, ale teprve Casshern to dotáhl k dokonalosti. Vysoké skoky a bleskové údery ala anime dokáží udělat ze souboje speedadrenalinový zážitek. Krom toho je skvěle propracován i zbytek filmu. Příběh, který neuráží je zvládnut tak, že by se za to nemuseli stydět ani Aronofsky či Boyle. Plný počet nedám pouze kvůli ne vždy úplně vhodným hudebním přechodům a přílišné počítačovosti speciálních efektů.