kinej

Alespoň, že se Brenda Blethyn dostala k nominaci na Oscara. K tomuto filmu jsem se dostal náhodou a nevycházel jsem z údivu, především z jejího hereckého nasazení. Takovou odpudivou starou rachejtli snad ještě filmové plátno nevidělo. Uznání si zaslouží i Jane Horrocks, vzhledem k tomu, že si vše odzpívala sama. Nevím kde ji tvůrci vyhrabali a nechápu jakto, že není dnes slavná. Její role sice neskýtá takový potenciál, jako její matka, ale i tak se jedná o málokdy vídané herecké představení. Michael Cane a Ewan McGregor ač bezchybní zde svým ženským protějškům pouze sekundují. Vrcholem filmu jsou dvě vystoupení v křupanském baru pana Boo, to první je parádní show plná lesku se vším všudy a to druhé je takové fiasko, až i mě z toho bylo trapně. Dokazuje, že i Novoty nejsou ještě úplné dno.

Spielberg se po několikáté zapsal do dějin masové komerční kinematografie. Po tomto snímku změmil podobu válečného filmu. Zcela novátorským přístupem ke zpracování akčních scén, které působí nesmírně autenticky, tak poskytl inspiraci dalším režisérům. Myslím, že už jsem viděl pár novějších válečných filmečků, které nesli výrazný otisk právě Saving Private Ryan. Určité výhrady bych měl k pohádkové zápletce a silně sentimentálnímu patosu, vyskytujícímu se v určitých částech filmu, ale zbytek konstrukce je tak perfektní, že protentokráte přehlédnu. Možná jsem jen evropan a amíci vidí svět, takl nějak víc černobíle a skrz hvězdy a pruhy. 7 staečných, tentokráte ve válečném kabátě je však důstojnou poctou padlým /spojencům samozřejmě) v Normandii.

Zaříkávač koní je sice trošku utahaný a těch citových problémů je tam až nevkusně moc. Pár takových scén mohlo být natočeno lépe, nebo nemusely být ve filmu vůbec. Ale v čem se Redfordovi film opravdu povedl je zachycení života amerických rančerů a zvlášť pak rozdíl mezi jejich životním stylem a hektickým životem ve městech. Kontrast mezi dvěma životními styly je zachycen tak sugestivně, že nelze nepřemýšlet o tom která cesta je ta lepší. Mě osobně film právě tímto hodně oslovil, přotože ještě více než jiné přiživil můj pernamentní vnitřní konflikt o tom, jak nakládat s omezeným množstvím volného času. Život a práce na ranči v USA skoro vypadá jako jedna z verzí ráje, tak jak si ho já představuji. A další osobní téma filmu, které ve mně silně rezonuje je vztah ke koním. To jak jsou zde tito tvorové zachyceni vypovídá o tom, že takovýhle film nemohl zachytit někdo kdo by je neměl rád.

Vkusná a chytrá pocta a hrám Williama Shakespeara, které se také nese tak trochu v divadelním duchu jeho díla. Jedná se o typický film, jež stojí a padá hlavně se scénářem Toma Stopparda (a toho druhého, jehož neznám). I přes to, že se nepochybně jedná o absolutní fikci, vychází zápletka z detailní znalosti reálií ze života tohoto umělce a jeho díla. Herecké výkony jsou velmi dobré, vysloveně krásné jsou kostýmy a zbytek je tak nějak v rámci možností standartní.

Skvěle propletený příběh. Tohle se fakticky povedlo. Skromný film, ale určitě kultovní záležitost. Ritchie se asi nejspíš inspiroval tarantinovkami, ale dokázal svému filmu dát osobitost, která jej odlišuje od podobných dílek.

I přes skvělé herecké výkony hlavních představitelek a dobré ztvárnění mě film nezaujal. Jeho význam mi asi zůstal skryt.

Life of Birds je další dokonalou dokumentární sérií Davida Attenborougha. Pravda, technicky je již tato série opravdu zastaralá, obraz ve srovnání s úchvatnou řadou Earthflight je vysloveně slabý, ale i přes to má leccos, v němž je přeci jen stále ještě lepší než zmíněný takyklenot. A tím je obsah a komentář. Attenborough je za všech okolností skvělým průvodcem, ale je-li jako v tomto případě autorem konceptu a scénáře, stává se ze sledování pořadu slast pro každého milovníka nejen přírody, ale i anglického jazyka. Life of Brids je sled úchvatných událostí v životě velkého množství druhů ptáků, jehož zajímavost podtrhává komentář, udávající snad každou popisovanou vlastnost v nádherný logický a nezpochybnitelný soulad s evoluční teorií. Ta je ostatně středobodem snad všech Attenboroughových pořadů již od Life on Earth, a je jedním z faktorů, které dělají jeho díla zajímavější.

Na tenhle film jsem se díval v létě, v teple. Přesto mě z něj záblo. Tentokrát Barabáš jen stříhal, ale to nevadí. Autenticita charakteristická pro vešekré jeho dílo je i zde úplně stejná.

Tenhle Cimrman patří mezi ty nej, nej, nej.

Tento dokument je vlastně o jediné několikavteřinové scéně Epizody IV, která byla nově prodloužena (tj. nově se natočili dva záběry na poušti), restaurována a doplněna o digitální efekty dewbacků. Je zajímavé sledovat kolik práce dalo maníkům od Lucase předělat cca 5 vteřin filmu. Člověk může mít různé výhrady vůči tomu co Lucas na svém díle nově napáchal, ale zrovna tato scéna je ku prospěchu a nelze mu upřít, že je to perfekcionista a profík.