kinej

Hřebejk je takový typický středoproudař, jehož filmy jsou kvalitní nenáročnou zábavou. A tak Kráska v nesnázích potěší tím, že se autoři pokusili film obohatit o hlubší smysl. Ukazují věčnou pravdu o tom, jak s dobrákama každý zamete a že v naší zemí žije pěkných pár hajzlíků. Kráska v nesnázích tak tímto skepitckým tónem navazuje na vydařené Horem pádem a řadím je mezi autorovy silnější filmy. K dokonalosti snímku schází snad jen větší konzistence a údernost. Ale film má celou řadu silných stránek. Geislerová dokazuje, že si prostě zaslouží být jednou z nejobsazovanějších českých hereček, protože je prostě, podobně jako dříve Jirásková, či Bohdalová, excelentní. Například milostné scény ve filmu, jinde pouhý líbivý přívěsek, zde klíč k pochopení hrdinky, jsou zahrány tak bravurně, že vlastně vysvětlují veškerou motivaci hlavní postavy. Názorně demonstrují věčný konflikt rozum versus pudy. A protože hraní takových scén asi není nejpříjmnější, zaslouží si za herečka uznání za to jak dobře vtiskla věrohodný charakter své postavě i během těchto scén. Jíří Schmitzer září, nechápu kde tolik sympatický člověk jako je on, mohl vyčarovat tak slizkého hajzlíka. Za dobrý nápad považuji použití hudby Radůzy. Tato zpěvačka má spustu tklivých skladeb a stačí jen pát tónů, abych měl husí kůži. A tak si myslím, že měli film vybavit hlavně jejími skladbami, čímž by tvůrci docílili osobitějšího rázu. Písniřky G. Hansarda, ač pěkné se prostě k filmu nehodí tolik, jako ry Radůziny.

Nikdy jsem nevěřil tomu, že by úžasné souboje viděné v tolika japonských anime, jež tak skvěle dokáží ilustrovat a zároveň umocňovat dynamiku pohybu, byli převoditelné do hraného filmu. A ono to jde. Leccos sice nazančil již Matrix, ale teprve Casshern to dotáhl k dokonalosti. Vysoké skoky a bleskové údery ala anime dokáží udělat ze souboje speedadrenalinový zážitek. Krom toho je skvěle propracován i zbytek filmu. Příběh, který neuráží je zvládnut tak, že by se za to nemuseli stydět ani Aronofsky či Boyle. Plný počet nedám pouze kvůli ne vždy úplně vhodným hudebním přechodům a přílišné počítačovosti speciálních efektů.

Zemeckisovi jde práce od ruky. Je to suveréní rutinní řemeslník skoro jako Spielberg. Výtečné herecké výkony Christophera Lloyda, nebo také například Crispina Glovera jsou filmu ozdobou. Nemyslím ale, že se jedná o tak zásadní film, aby měl patřit do top 200. Back to the Future sice pěkně těží z námětu o putování časem, avšak v nastolených tématech se klouže pouze po povrchu a neřeší nic moc do hloubky. Martyho fotografie sice názorně ilustruje jak mizí jeho sourozenci a kolik má on času, ale logické to moc není. Také mi moc nesedí synťáková rocková muzika eightes, kterou považuji za dobu největšího úpadku tohoto hudebního žánru. A zrovna Huey Lewis je průkopníkem tohoto fenoménu.

Zemanova exkurze do třicetileté války mohla dopadnout lépe. Vizuální stránce filmu není co vytknout, například bitva, v níž je jedna armáda rozmetána je udělaná vtipně a lepšího efektu by se nedocílilo snad ani zdesetinásobení rozpočtu. Ze začátku má film našlápnuto na skvělý historický film, na takového staršího českého Barryho Lyndona, jenomže pak děj ustrne v bodě, kolem kterého pořád přešlapuje ze strany na stranu, jen ne vpřed. A tak film přestává bavit a nudí až do konce. Ještěže ná Zeman zásobuje těmi svými trikovými kouzly, na které se dá dívat dostatečně dlouho, až do samého závěru.

Film nepřestává po celou stopáž udivovat překrásnými a fantastickými lokacemi, a doslova přetéká nevídanou originalitou. Například to co lze všechno vytěžit z motivu siamských dvojčat, je opravdu nečekané. To jak pracují rukama, jak kouří…Jeunet a Caro nás zasypávají originalitou. Finále, dvívčin průnik do snu, je dechberoucí, brutální a děsivý. Rozhdoně se jedná o nejsilnější moment filmu. Škoda, že tvůci nepověsili ty spousty nápadů na lepší scénáristickou konstrukci, kde mohli více naznačit motivace postav a věnovat více času vysvětlování o tom kdo, proč a jak.

Romero je bombarďák. Do zombie-horroru, žánru na jehož utváření se významnou měrou podílel, se neustále pokouší vnášet svěží vánek. Minule nechal své zombíky vrávorat budoucností, nyní pojal svůj snímek jakoby po patyzánsku. A myslím, že to funguje. Záběry handy kamer pomáhají navozovat zlověstnou atmosféru vylidněného světa s maximálním účinkem. Nízkorozpočtový outfit tím, že nechává zbytek lidstva, umožňuje soustředit pozornost na skupinku hlavních postav, díky čemuž můžeme putovat s nimi. Skoro by se až dalo říci, že nafouklé rozpočty jsou nepřítelem hororové atmosféry. Zde je totiž patrný odklon od kvantity zombie řežby, směrem ke kvalitce. Přesto se najdou chybičky. Například Romerův podivný smysl pro humor je tak nenápadný, že jsem byl místy na pochybách, jestli sleduji horor nebo komedii. Na komedii je zde však fórů málo a naopak je zde příliš drsných neodlehčených scén a tak je někdy těžší se orientovat. Také si myslím, že když už chtěl Romero nějakým způsobem filozofovat nad tím, zda-li si lidstvo zaslouží vyhynout, měl své mylšlenky proložit celým dějem a ne je pouze bezdůvodně nahodit v posledních pár vteřinách.

Tyto krátké animáky v sobě mají něco, co postrádám u většiny celovečerních pixarovských spektáklů. Jsou skutečně vtipné. Takový "Šnekův sen" je fakt nálož. Podle mě určtě lepší záležitost než Mravenec Z, či Život brouka.

The Sting je z těch filmů, které nejlépe vystihuje označení stará dobrá filmařina. Žádná velká filmová revoluce se nekonná přesto se to skvěle sleduje. Měl bych jen drobnou výtku, která mi překáží v tom, abych dal plný počet bodů. V závěru se tvůrci snažili být tak moc překvapiví, až je to trošku na úkor logiky. Celou dobu je film pojat tak, že Newman neví co se chystá, film je tak i pojat a pak...Butch Cassidy and Sundance Kid je určitě lepší.

Sheridan je dobrý režisér. Pokud spolupracuje s D.D. Lewisem, nikdy z toho nevzejde nic šedého. Boxer je výrazný tím, že dokáže nám nezúčastněným přiblížit hutnou atmosféru terorismem zmítaného Irska.Také demonstruje jak takové nesmysly jako víra, dokáží zničit životy tísíců lidí. Divák si uvědomí beznaděj života, v pernamentním válečném stavu. Box jako takový není hlavní náplní filmu, slouží zde jako světlo v temnotách, sjednocující pochodeň míru, která je však neustále zhášena. Přesto jsou boxerské scény nadmíru sugestivně, tvrdě a dobře natočené. Zejména finální souboj je nasnímán tak, že vtáhne diváka do ringu a po brutálních úderech se téměř dostavují mrákoty. Vytknul bych jen to, že když už se sanží být Sheridan tolik sociální a empatický, mohl nás ušetřit černobílého rozškatulkování na grázly a klaďase. Takový klaďas jakého zde Lewsi hraje, by se přeci nikdy nemohl dostat do krimu. Jinak je Boxer sice méně zdatný braříček "Levé nohy" a "Jména otce," ale ostudu rozhodně nedělá.

Néstárnoucí snímek, který ani po letech neztrácí nic ze svého náboje. Z démonického pohledu Richarda Burtona skutečně mrazí v zádech. Spousta thrillerů nabízí tolik napínavých scén, že je to na úkor kvality a logiky oněch scén. Účel světí prostředky. Zde však postupuje gradace npínání ruku v ruce s poutavám příběhem, ale hlavně s inteligentním scénářem. Atmosféře napomáhá i tísnivá hudební kulisa, ale i zvukové efekty, například zvuky nemocničních přístrojů. Ano i zde si mohli tvůrci leccos odpustit. Například detektiv je sám v bytě a prohlíží si obrazy. Střih. Vidíme něčí siluetu, která se blíží za doprovodu stupňující se zlověstné hudby, abychom v zápětí zjistili, že je to jen kolega. Trochu laciné, prvoplánovité a podbízivé. Napínání na úkor logiky. Ale to je snad jediná chybička tohoto skvělého filmu.