Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Animovaný
  • Dokumentárny

Recenzie (1 871)

plagát

Mladý Törless (1966) 

Určitě se jedná o zajímavý námět. Svým způsobem předběhli jak Robert Musil, tak Volker Schlöndorff dobu. Oba se svým dílem zamýšleli nad krutostí, která se může vyskytnout v každém z lidí a to ještě před tím, než se něčím takovým začal vážně zabývat sociolog Zygmunt Bauman. To je určitě obdivuhodné. K filmu mám však jednu výhradu. Myslím, že mladí herci nejsou tak přesvědčiví, jak by měli být v tak vážném filmu. Vše ostatní funguje, melancholická hudba, poutavý scénář atp. ale herci snímku tak trochu podrážejí nohy.

plagát

Navždy (1989) 

Podle mého se jedná o rozhodně nejslabší počin Stevena Spielberga. Jde o to, že už i příběh samotný je prázdná romatnická blbost. A když k tomu přidá Spielberg trochu té své, jinde fungující, podbízivosti, výsledkem je tak přeslazený romatnický film, až z toho hrozí cukrový šok. Zároveň však film ukazuje, v čem je Spielberg nejlepší. Efektní záběry lesního požáru a záchraná akce, napoívdají, jakých žánrů by se měl Spielberg držet. Ale takové scény, kdy například Holly Hunter "připravuje" večeři, kterými se nám snaží brutálně vnutit sympatie k hrdinům tohotot filmu, by si měl pro příště odpustit. Filmu se nijak nedaří aktivovat mojí emotivní strunu, chybí mu potřebná romanitcká chemie a tak se i špatně věří herckým výkonům jinde dobrých herců. Takhle tedy ne Steve.

plagát

Smrt si říká Engelchen (1963) 

Podle mého se jedná o nejlepší českoslovesnký ryze válečný film. Pánové Kadár a Klos vytvořili nadčasový film, který bezpochyby patří ne do zlatého, ale do platinového fondu československé kinematografie a světového válečného filmu vůbec. Scénář střídá dvě časové linie. Při pobytu na nemocničním lůžku, se prostřednictvím retrospektivních prostřihů dozvídáme co se vlastrně stalo. Těmto flashbackům napomáhají geniální střihové triky, které jsou pastvou pro oči každého náročnějšího filmového diváka. Kamera je také úchvatná, za zmínku stojí například dlouhý dynamický švenk v počátku filmu, který působí skutečně luxusně a sugestivně dovytváří atmosféru války. Temnou atmosféru nacistické hrozby také napomáhá navodit depresivní filmová kulisa Zdeňka Lišky.

plagát

Príliš dokonalá podoba (1988) 

Tento film má zajímavý příběh, který Cronenberg standartně předvedl do filmové řeči. Myslím však, že nebýt fenomenálního hereckého výkonu Jeremy Ironse, jednalo by se spíše o průměrnou záležitost. To co zde Irons předvádí se opravdu jen tak nevidí. Jak bázlivého Beverlyho, tak i suveréního děvkaře Elliota zahrál s takovým nasazením, že nelze než ocenit megadávku hereckého talentu, jíž se mu shůry dostalo. Fanoušky Cronenberga potěší asi také ztvárnění noční můry, či osobité gynekologické nástroje.

plagát

Martha (1974) (TV film) 

Další skvělé drama, velikého psychologa. Fassbinder se tentokrát nevydává cestou realismu, ale právě naopak. Jeho postavy zde pronášejí něco, co by se působí jako nepřímá řeč dialogů uložených v něčím podvědomí. Jednotlivé repliky spíše shrnují postoje jednotlivých postav, než aby se snažili o realistický dojem. Herci pak kladou na tyto repliky až divadelní důraz. Špatně se to popisuje, pro pochopení je nutno vidět. Každopádně se jedná o skvělé drama o ženě, jejiíž submisivita a touha být ve všem zadobře jí táhne nejkratší cestou do pekel.

plagát

Proč posedl amok pana R. (1970) 

Tento film byl mým prvním setkáním s filmvou tvorbou R. W. Fassbindera a musím říct, že jsem naprosto unešen. Každý záběr tohoto filmu má smysl. Díky nesčetným rozhovorům se režisérovi daří, až do jen tak někde nevídané hloubky, vykreslit povahu a pohnutky hlavní postavy. A to dokonce přesto nebo snad možná díky tomu, že pan Raab sám, se moc neprojevuje. Jeho postava vzbuzuje pohrdání, zároveň však také lítost. Při scéně, kdy se Rath na beznadějně večírku snaží vnutit přípitek, mi bylo trapně i za něj. Nelze také neocenit velice realistický scénář, navozující dojem příběhu ze života a všudypřítomnou kameru, která by mohla být inspirací Larse von Triera. Fassbinder je podle mého největším filmovým psychologem.

plagát

Hostia večere Pána (1963) 

Tento snímek na mě nezapůsobil s takovou razancí jako například Mlčení. Přeci jen je mi tápání ve víře úplně cizí. Ve svém atesimu mám naprosto jasno. Ale přesto je příběh pochybujícího faráře, který sám už ani nedokáže pomoci, pouze ubližovat chytlavý. Jako vždy u Bergamnna zde vidíme nádherné černobílé záběry, jejichž krása spočívá především v jejich kompozici. Od takové kamery se stěží odvrací zrak.

plagát

Červený balónik (1956) 

Samozřejmě se jedná o nádherný a milý dětský film, který však asi děti bavit nebude. Koho dnes osloví taková všední záležitost jakou je nafukovací balónek? Kromě mnoha kouzel tohoto filmu mě nejvíc nadchnulo tom jak ve filmu ožívá Paříž 60. let. Všechen ten pouliční shon a ruch je zde zachycen realisticky a tak může divák nasát něco z atmosféry Paříže té doby.

plagát

Zlo (2003) 

Krása tohoto filmu spočívá v tom, jak dokáže v divákovi aktivovat emoce. Zejména ty negativní. Při scénách, kdy šesťáci šikanovali nováčky, to ve mně vřelo, jako bych byl svědkem skutečných událostí. Navíc herci zarhály arogantní šesťáky tak dobře, že bych pár minut po shlédnutí jen těžko uvěřil, že to mohou být ve skutečném životě normální sympatičtí kluci. Výrazy hajzlů v jejich tvářích působily věrohodně. To vše způsobuje, že snad nikdo se nemůže neidentifikovat s hlavním hrdinou. Posleství filmu je takové, že proti zlu nelze vždy bojovat jen laskavostí. Někdy je zkrátka třeba šmejdy seřezat. Jinak se jedná o překrásný scénář, který je velmi kvalitně a líbivě natočen. Nemohu vznést jedinou výtku.

plagát

JCVD (2008) 

Je fajn, že se Van Dammemu podařilo natočit první slušný film. J.C.V.D. určitě mnohnásobně předčí veškerou dosavadní tvorbu tohoto belgičana. Zde poprvé ho začínám brát vážně, co se hereckého porjevu týče. Zatímco například v Kickboxerovi vyluzovaly jeho herecké kreace úsměv, zde se dá jeho emocím dokonce i uvěřit. Van Damme totiž skvěle karikuje sám sebe a ve smyslu tohoto snímku jako by byla celá jeho předešlá kariéra přípravu, na realistické zvládnutí této role.Jediné co mi na tomto filmu nesedí je, že se neumí rozhodnout zda v něn bude převažovat drama, či komedie. V té druhé sféře je film značně silnější, pokus o dosažení dramatické hloubky mi přijde zbytečný. Scény, kdy se režisér snaží diváka ponořit do psychologie zločinců, působí hluše. Jinak obrý comeback a přeju Jeanovi, nějaké lepší scénáře, než např. Inferno.