kinej

Film působí autenticky, díky věrohodným postavám a přesvědčivým hereckým výkonů. Nejvíce mě na filmu nadchla atmosféra doby, ve které se odehrává. Jsem šťastný, že jsem se narodil až v roce 81 a nemusel žít tehdy. Polívka opět působí jakoby snad ani nehrál.

Špatný a nepovedený film. U animovaného filmu je důležité, aby nějakým způsobem oslovila kresba a koncepce. No a to zde nezafungovalo. Postavičky a prostředí jsou obyčejné a nezajímavé. Námět sice nese potenciál, ale ten zde vůbec není využit. Místy se Krvavá paní tváří jako večerníček, aby posléze ukazoval nahé ženy a krev. Pokud to byl umělecký záměr tak špatný. Navíc je film zybtečně dlouhý. To platí téměř pro každý záběr. Například krvavá lady šlápne někomu na ruku pak se noha vrátí do původní pozice, chvíli tam stojí, aby posléze stejný pohyb opakovala znovu. Takový jednoduchý záběr pak trvá třeba přes 5 vteřin, aby následoval další takový. Takovéto natahování je pro film příznačné a bohužel jen prodlužuje tento nevýrazný zážitek.

Zvláštní je, že film Město žen by se dal bez problému nazvat „typickým Fellinim“. Hlavní hrdina prochází jakousi katarzí ve vnímání opačného pohlaví a to po tom co, donucen svým libidem, vystoupí z vlaku následujíce jako pes, jakousi záhadnou ženu, která ho přivede do krajin, kde se vyskytují téměř výhradně feministiticky naladěné ženy. Ze života se mu tak stává spíše peklo než očistec. To záleží na individuálním výkladu závěru. Nastává klalsický Felliniho řetězec absurdních až surrealistických scén daleko za pomezím snu a reality. Město žen je ale bohužel příliš ztřeštěným dílem, místy dokonce až odpodivým a tak shlédnout jej až do konce vyžaduje určitou dávku vůle. Některé scény sice pobaví, ale jako celek je film spíše slátanina. Hranice mezi genialitou a šílenstvím je někdy nepatrná, ale ne v tomto filmu, ten rozhodně geniální není.

Podle mně je to nejlepší horor v historii filmu. Kubrick odvedl vše na jedničku. Všichni herci také. Pokaždé, když si na film vzpomenum tak mě až mrazí v zádech a ani tak ne ze strachu, jako spíš ze všeobecně dokonalého provedení. Kdybychom byli pohani, musel by Kubrick být bohem filmu.

Tato pohádka mě lehce zklamala. Zeman byl vždy mistr v navozování atmosféry exotických dálek a klasická česká pohádka mi k němu příliš nesedne. Celkový dojem také kazí hudební doprovod. Nic proti filmové hudbě Karla Svobody, jeho Návštěvnící, či Chobotnice jsou bez chyby, jenomže chladbý syntetizátorový zvuk působí v animované středověké pohádce nepatřičně. Navíc tam zpívá Helenka a tu fakt nemusím. Na Zemana je tento film příliš obyčejný.

Truffautova režisérská taktovka zde dokonce zastiňuje i francouzské herecké velikány. Jeho divadelní epilog jen podtrhává jeho smysl pro experiment a hravost. Výborní nejsou jen Depardieu, či Deneuve, ale například i Bennent v roli režiséra Steinera, či krásně bezpáteřně ztvárněný cenzor. Deneuve dokonale zahrála ono rádoby nenápadné přehlížení Grangera. A Depardieu...škoda, že jej dnes těžko uvidíme v takové velké roli. Je to milý film, ale rozhodně to není taková bomba jako U konce s dechem. Chybí tomu více režisérovi nekompromisnosti

Legenda žánru parodie. Zuckerové ve všech aspektech trumfli Mela Brookse a posunuli parodii na vyšší level. Je to velmi vtipné a skvěle řemeslně udělané.

Je škoda, že se ke scénáři nedostal jiný režisér. Někdo jiný mohl ze stejného námětu vyrobit podstatně kvalitnější záležitost. Rozpočet určitě nebly nejnižší a s hereckým obsazením se z toho dalo určitě vyvařit víc. Přitom prvních pár minut celkem ujde, díky tomu, že speciální efekty jsou vzhledem k době vzniku na slušné úrovni. S příletem na stanici Saturn 3, se však vše zajímavé vypaří. Když jsem zmínil obstojné triky nutno dodat, že to určitě neplatí pro robota samotného. Do plechu obalený herec je děsivý asi jako číslo 5, možná míň, což je u hororu tristní. Tragické jsou také zvukové efekty. To, čím film vybavili ruchaři je špatný vtip, který jen korunuje směšnost pochodujícího robota.

Kdykoliv se scénárista Jiří Křížan pustil do válečné tématiky dopadlo to velmi dobře. Signum Laudis je snad kromě Švejků jediný film v kulisách první světové války co si vybavím. Díky kvalitní produkci a hlavně režii Martina Hollého se scénář dočkal velice důstojného zpracování, díky němuž válečné prostředí působí opravdově a neošizeně. Film je také přehlídkou velmi dobrých hereckých výkonů představitelů výtečně napsaných postav. Samozřejmě nejvíce pozornosti strhnul Vlado Müller coby naivně úslužný kaprál Hoferik, ale ve vedlejších rolích vynikají i Josef Bláha nebo Ilja Prachař. Depresivní atmosféru zdatně dotváří i hudební motivy Zdeňka Lišky, pro mě největší osobnosti české filmové hudby. V rámci tuzemské tvorby odivuhodný počin.

Sloní muž je krásný citlivý film, jež Lynche vystřelil na filmové nebe. Zde poprvé v jeho tvorbě dochází k vedení herců podle daného převážně mluveného scénáře. Lynch dokázal natočit kvalitní umělecký a zároveň komerční film. Lynch sice točil cizí scénář, který mu však padnul jak ulitý, což je takový malý zázrak, protože do filmu dokázal zakomponovat i „ty svoje věcičky.“ Krásná černobílá kamera dodává viktoriánské Anglii jedinečný industriální nádech.