Hellboy

Slabší Jim Carrey. Film má hodně dobrý námět, bohužel zužitkovaný ne ve prospěch bezuzdné kacířské srandy, ale moralizující rodinné "zábavy" (ačkoliv je tam plno sprostých slov a narážek na sex). Nabízí se srovnání s filmem Invention of Lying Rickyho Gervaise, který je ale teda ještě o dost horší. Takže až zase budu chtít nějakou totální ujetost, tak si dám Ace Venturu.

Ze začátku neskutečná sranda, která se časem rozmělní v mnoha vedlejších dějových liniích, které, jak se pak ukázalo, byly úplně zbytečné. Takže se to zvrhlo bohužel v docela nudu. Když se objevila nějaká vtipná scénka, tak byla vtipná, ale bylo jich pohříchu málo.

Nedokázal jsem přistoupit na hru tvůrců... asi proto, že si svět, kde lidi nelžou představuju jinak. Tady prostě každej musí říct to, co si myslí, místo toho, aby si to nechal pro sebe. Což je naprosto klíčová věc, kterou ale Ricky během úvodu nijak nerozebírá. Nedává smysl automaticky si myslet, že když někdo nelže, tak musí neustále říkat to, na co si myslí... Ale tím to jen začíná. Když například číšník - aniž by musel - řekne zákaníkovi, že upil z jeho drinku, zákazník řekne OK! Není to náhodou lež? Mě by to vadilo, neřekl bych OK. Takže všichni ve filmu jsou naprostý flegmatici...? Jo. Ten svět prostě absolutně nefunguje, což představuje zásadní problém. Vím, že jde v podstatě o maličkost, ale od prvních minut jsem cítil, že s timhle filmem jsem se minul. To, že svět vypadá stejně jako "náš reálný svět" neřeším, ale je pravda, že to také není domyšlené. ___ Musím ale přiznat, že ve chvíli, kdy jsem to už nečekal, tak mě film dokonce rozesmál, právě v okamžiku, kdy byla vynalezena lež a několika následujících minutách. To byl jediný zábavný moment. Ale ve výsledku, myšlenka dobrá, zpracování zcela mimo, strašně jsem se nudil a za týden si to nebudu pamatovat.

Zábavná variace na klasické holmesovské příběhy se skvělými herci. Je to mnohem zábavnější než Wilderův Mladší a chytřejší bratr Sherlocka Holmese, ale i tak to mohlo být ještě lepší.

Tak jsem si řekl, že se podívám, jaké filmy dnes točí Steven Seagal. Znám totiž pouze Přepadení, které se mi dost líbilo, jenže to je taky film starý 18 let. Dangerous Man je ale bohužel neskutečně odfláklá záležitost. Seagal uvízl v 90. letech. Od prvních vteřin jsem věděl, že v tomto filmu je všechno špatně. Nesmyslné hrátky s kamerou, primitivní devadesátkový příběh, začátek je okopírovaný Con Air... Přiznám se, že jsem to nevydržel sledovat moc dlouho. Chudák Seagal je vážně tlustej a to prostě u akčního hrdiny vadí. Sidekick Jackyho Chana, Sammo Hung Kam-Bo, teda také není zrovna štíhlý, ale nějakým způsobem se prostě dokáže pohybovat velmi mrštně. Seagal ale už na první pohled vypadá tak špatně, že bych mu nevěřil ani rychlejší chůzi, natož pak ukázku bojového umění. Jeho postava byla neskutečnej tvrďák, což mi zase vyhovovalo. Ale ve výsledku je jasné, že tohle se může líbit jen těm seagalovým nejvíc hardcore fandům.

Hlavní hrdina je prostě boží... fakt výbornej, úplně jsem mu rozuměl:D

Zábavný popcorn. Tenhle film nedělá dílu Arthura C. Doyla ostudu. Je to sice prosté, můj nemotorný příteli, ale Ritchie se snaží seč může, aby to nějak ozvláštnil. A povedlo se mu to.

Nemám ponětí, co chce tento film svým divákům sdělit, ale docela mě to bavilo:) Je to satira na pokusy na vojácích a celkově film odsuzuje válku, ale to je vše, co si z toho může obecenstvo vzít. Takže se tomu hodnocení tady nedivim, tři jsou prostě akorát.

Tak trochu radiová verze Andyho Kaufmana, tak trochu jeho protipól. Dost jsem se občas bavil, ale zároveň se nedá říct, že by mi byl Howard Stern nějak výrazně sympatickej, prostě takovej grázl, kterýmu to vyšlo. Paul Giamatti výbornej.

Hloupý film. Prvních 30 minut teda bylo dost napínavých, ale velmi prvoplánovým způsobem, což mi vadilo. Film si totiž takovým neférovým způsobem pohrává s divákem, chce po něm, aby přistoupil na hru - což jsem nedokázal. Jenže tu první půlhodinu se alespoň něco děje. Protože zbytek už je pouhá ždímačka citů a nuda. S filmem jsem se prostě dokonale minul. A fakt jen zírám na zdejší hodnocení. No ale pak si vzpomenu na hodnocení Avatara nebo třeba Sedmi životů a už se tak nedivím. Pro někoho jsou Pevné pouto mimo jiné překrásné obrazy, pro mě učebnicová esence kýče. PS: Je to něco, co bych sám do sebe neřekl, ale ke konci už jsem skoro všechny scény, ve kterých nebyl Stanley Tucci, jen projížděl.