deric

Velmi příjemné překvapení. Už prvních pár minut zajistí, že film neřadíte do kategorie přeslazených romantických filmů. Velmi dobře napsané dialogy, film má spád a alespoň pro mě dost nečekaný konec. "Whatever you do in life will be insignificant, but it's very important that you do it. Because none else would do it instead of you."

Ani kdyby se Alexis Bledel snažila více, úroveň filmu by to z hlubin filmového propadliště nepovzneslo.

O samotné kapele se moc informací nedozvíte, důležitá je zde především hudba. Nahrávky ze zkušebny jsou mixovány s hudbou z koncertu, což ve výsledku působí nečekaně uceleným dojmem, máte pocit, že se stáváte součástí tvorby alba. Kvalita zvuku na mě občas působila trochu rušivým dojmem, zároveň vystoupení Arcade Fire má určité magické kouzlo, které se jim nedá upřít. Pobavil mě telefonát asi v půlce filmu kdy jejich posluchač tvrdí, že je určitě nebude nikdy poslouchat a že přišli o nejlepšího fanouška vůbec :)

Bizardní trip do pohádkové říše, kde lidé neumírají, ale ochází na dovolenou, a holčičky vaří tatínkovi heroin se slovy "vrať se brzy", by mohl by stěží mohl nést nálepku "pro děti". Obludný příběh je vyprávěný z naivního pohledu malé holčičky, kterou úžasně ztvárnila Jodelle Ferland, působí velmi věrohodně. Hravě odporné scény střídají pochmurně veselé záblesky reality, které působí celkově více ponuře než dětinsky. Nesmí chybět ani milostná zápletka ve stylu Terryho Gilliamse, nakonec každý dynamit bouchne a všechno dobře dopadne. Pohádka, kterou byste nechtěli zažít, ani připustit, že by se něco takového mohlo stát.

Celou dobu jsem se nemohl ubránit pocitu, že toto se prostě nemohlo stát. Jak i žáci zmínili ve třídě, k nastolení autokratického režimu je potřeba prvek, který spojuje celou společnost. Například ekonomická krize nebo nespokojenost s něčím, co se dotýká všech. Co je to v případě Die Welle? Fakt, že všichni nosí bílé košile mě nedonutí ji nosit taky, nebo ano?. A jaké má Die Welle cíle? A co přinese jejím členům? Estonský Klass mě chytnul kamerou a reálností, Die Welle je pro mě trochu zklamáním. Téma je to nepochybně vážné, neznám lepší diktátorský jazyk než němčinu, nicméně zpracování silně podpopává důvěryhodnost tohoto sdělení...

Na slova skoupý ale obsahově bohatý snímek o tom, že lidem neporozumíme, pokud s nimi nebudeme mluvit, je krásnou ukázkou severského humoru a nenávisti ke všemu švédskému. Komorní drama není určeno pro mainstream a trochu se vleče, za to milovníci absurdního humoru nebudou zklamáni.

Už jsme si zvykli, že ve filmech o holocaustu umírají lidé. Nedá se s tím nic dělat a už jsme na to tak nějak připraveni. Zamrazilo mě, když jsem si uvědomil, že jsem na konci filmu fandil Brunovi. Je to přece jenom hlavní hrdina a ten obvykle získá naší přízeň, dostal se ve špatnou dobu na špatné místo... Ale co ty milióny Židů? Vždyť ti také byli jenom na špatném místě. Když umře jednotlivec, je to vražda, když umírají milióny, je to najednou politická otázka (viz. Baader Meinhof Complex). Zvláštní je ten náš svět.