freddy

Typické televizní drama, které je jen dalším z řady následovníků tolik populárních "steelovek", akorát že tentokrát není autorem paní Steelová. Děj je prostý, David vychovává dcerku Amandu, která si myslí, že je její otec, ale pravdou je, že je pouze otčímem. A když je této dívce 13 let, tak se objevuje její biologický otec a protože David s Amandinou matkou před její smrtí nestihli vyřídit adopci, tak je stále Amandiným poručníkem její biologický otec, který na ní nyní uplatňuje právo. Myslím, že něco podobného už jsem viděl právě v jedné ze steelovek, ale tam to mělo trochu jiný průběh, každopádně tedy děj není nikterak originální, ale jako televizní román na jedno skouknutí je to naprosto vyhovující a zase tak špatné to rozhodně není, dalo se na to kouknout, aniž bych se u toho nudil, čemuž nahrává i příznivá délka filmu. Pokud vezmu herecké výkony, tak ty jsou v rámci možností zdařilé, Kay Panabaker jsem viděl před několika dny ve filmu Moondance Alexander, kde zahrála docela kvalitně, což se jí povedlo i v tomto filmu. Ostatní herci pro mě byli neznámí, ale to se dá u televizního filmu čekat, tam se rozhodně nějaká slavná jména ve velkém nepohrnou. Celkově jsem tedy s výsledkem spokojený, nemám co vytknout, ale zároveň to není ani nic, co by stálo nějak více za pozornost, zkrátka čistý průměr, tedy tři hvězdy.

Tohle je dost zajímavá francouzská komedie doplňovaná trochu překvapivě krátkými hudebními výstupy. Jinak je to ale komedie na aktuální téma, se kterým mají zřejmě obzvláště ve Francii velké problémy, a to je problém diskriminace a rasismu. Je ale zajímavé, jak je najednou člověk nucen přehodnotit vlastní názory a předsudky, když si na vlastní kůži vyzkouší jaké to je vypadat jako jeden z přistěhovalců. Hlavní hrdince se přesně tohle stalo, onemocněla chorobou, která se projevuje především ztrátou pigmentu, a tak jí postupně zčernala kůže. Jak někdo chytře ve filmu poznamenává "je to jako s Michaelem Jacksonem, akorát opačně." A hlavní hrdinka v jednom z hudebních výstupů i Michaela Jacksona docela zdařile imituje. Takže téma je to opravdu zajímavé a bez problémů vystačí na celý film, občas jsem se i docela zasmál, například když zvídavé dítě od sousedů bylo zmatené, jak to je vlastně s tou Agátou je. Ale nejvíce mě asi rozesmála jednoduchá, ale naprosto geniální hláška po odchodu právníka: "Tati, co teď budeme dělat?" "Teď jsme v prdeli." Jean Rochefort to řekl tak geniálně, že se tomu musím smát ještě teď, jen si na to vzpomenu. A pak ještě pobavila písnička zpívaná na hudbu koledy "Tichá noc", kdy se podřízení škodolibě radují, že šéfka je nemocná a že jí postupně černá pleť. Film celkově vnímám jako docela povedený, krátké songy potom jako zajímavý pokus o inovaci a originalitu. V hodnocení je to někde mezi třema a čtyřma hvězdama, fakt nevím, kam se přiklonit, ale asi protentokrát zůstanu u trochu lepších třech hvězd.

Asi bych se měl omluvit italským filmovým tvůrcům, že tak moc nedůvěřuji italským filmům, opět jsem se totiž přesvědčil, že některé mohou být velice příjemné a zajímavé, aniž by jakkoliv nudily. A to je také příklad Cyklónu, což je romantická komedie odehrávající se v jednom malém italském městečku vyprávějící o tom, jak to může dopadnout, když vám před domem zastaví autobus s pěti svůdnými španělskými tanečnicemi flamenka. Je to hezky promyšlená komedie s některými opravdu zajímavými maloměstskými postavičkami, která sice možná v několika scénkách pobaví, ale jejíž kvality a síla tkví zřejmě někde jinde, a to sice v romantických pasážích. Tenhle film si mě dokázal velice snadno získat a už v prvních okamžicích rozptýlit mé obavy, s nimiž jsem se do sledování pouštěl. A také musím uznat, že se tvůrcům pro role pětice tančících krásek povedlo sehnat opravdu pěkné herečky, které mě přinutily závidět obyvatelům toho stavení, před kterým tenhle autobus zastavil. Zde se zkrátka zřejmě sešlo ideálně všechno, co se asi sejít mělo, a výsledkem je tak nadprůměrný film, který stálo za to vidět a který jsem si dokázal maximálně užít. Nic platné, kdo umí, ten umí, a Leonardo Pieraccioni, který stihl režírovat i hrát hlavní roli, zřejmě opravdu umí. Takže nejen jemu, ale celému filmu dávám čtyři hvězdy.

Pro tenhle film mám jakousi velice zvláštní slabost. Asi to je tím, že nebylo snadné jej zhlédnout v kině, na první pokus (odpolední promítání v půl šesté) se nepromítalo, protože nepřišlo ani 6 lidí, což byl tehdy minimální požadovaný počet, aby se mohlo promítat, ale nevzdal jsem se a zkusil jsem to znovu ten samý den v osm večer, a to už se naštěstí povedlo. Z kina jsem odcházel naprosto nadšený, to páteční večerní promítání mělo své kouzlo, jakoby byl tenhle film na páteční večer jako stvořený. Od té doby uplynulo už sedm let a já na tenhle film nepřestal myslet a chtěl jsem ho vidět znovu. Televizi se ale vyhýbal (pokud nepočítám Filmbox, který nemám možnost sledovat) a na DVD u nás taky nevyšel. Ale naštěstí jsem narazil na originální VHSku, která u nás vyšla někdy před šesti lety a kterou jsem si neváhal pořídit. Nebudu zapírat, že za těch sedm let už jsem nebyl schopný rozpomenout si na jednotlivé scény a na to, jak to všechno dopadlo. Ale tenhle film mi stále rotoval v hlavě a stále jsem ho toužil znovu vidět. Teď, když se to povedlo, tak musím konstatovat, že tenhle film je i na druhé zhlédnutí naprosto geniální. Miluju filmy, které se odehrávají v noci, a když se k tomu ještě přidá prostředí nočního New Yorku a nočního baru, tak je to perfektní. Síla tohoto filmu tkví právě především v tom, že se odehrává v noci a dosahuje tím tak nezaměnitelné a strhující atmosféry, která je navíc dotvářena naprosto geniální hudbou. Opravdu v tomto případě je hudba naprosto vydařená a k nočnímu prostředí se perfektně hodí. Zkrátka tahle noční procházka po New Yorku se strejdou Rogerem, jejímž hlavním cílem je zbavit panictví jednoho šestnáctiletého mladíka, je prostě parádní a rád jsem se na ní vydal. Takže když to shrnu, máme tu perfektní herecké výkony, úžasný námět a děj, perfektní atmosféru a hodně povedenou hudbu. Není co řešit, doma to byl stejně kvalitní zážitek jako v kinosále. A ještě jedno doporučení, tenhle film je nejlepší sledovat za tmy, nejlépe někdy po půlnoci, to pak maximálně vynikne, za dne to asi tak zajímavě působit nebude. Já jsem z filmu maximálně nadšený a dávám pět hvězd, tenhle film si nic jiného nezaslouží, těch sedm let čekání na opětovné zhlédnutí se rozhodně vyplatilo.

Než cokoliv napíšu, tak se doborovolně přiznám, že nejsem fanoušek hororů a před tímto filmem jsem Bruce Campbella vůbec neznal a pokud je mi známo, tak jsem ho dosud ani v žádné velké roli neviděl. Tím pádem jsem se až po zhlédnutí filmu dozvěděl, že opravdu nějaký takový herec existuje a že hrál ve všech těch filmech, o nichž je v tomto komediálním hororu řeč. Ale ani mi to nikterak nevadilo, film jsem si užil i tak, je zde solidní prostředí maloměsta, které mám ve filmech docela rád, a hlavně tenhle film se netváří nijak vážně a spíše to vypadá, jako by si sám ze sebe dělal srandu, což je mi velice sympatické. Na tenhle film jsem se podíval jen z toho důvodu, že horor v kombinaci s komedií mám docela rád a taky jsem se zde i několikrát zasmál (měnící se počet obyvatel na ceduli nebo městská schůze byly docela vtipné části), ale celkově bohužel nemám pocit, že bych viděl něco, co si zaslouží, abych na to ještě za nějakou delší dobu vzpomínal. Prostě tenhle film vnímám jako průměrnou záležitost, která nenabízí nic navíc a u které nevidím jediný důvod, proč bych měl hodnotit nadprůměrně. Jako zábava na jedno podívání je to naprosto vyhovující, ale vidět to vícekrát bych určitě nemusel. A protože film vnímám jako průměrný, tak tomu odpovídá mé hodnocení. Uděluji tři hvězdy.

Dost dobrá francouzská komedie, která pobavila a vykouzlila úsměv na tváři a tak trochu prozářila jinak velice pošmourný den. Bylo to zkrátka výborné, bavil jsem se královsky a ani na okamžik jsem nelitoval svého rozhodnutí, podívat se na tuto komedii o jednom sebevrahovi a jednom nájemném zabijákovi. A když se k tomu přimíchá otravný pracovník hotelu, vyšinutý psychiatr a hezká žena, tak to prostě nemá chybu. A dost vtipné byly i sekvence s mladým párem, který se domnívá, že je sleduje policejní kordon, a samozřejmě i scény s převáženým trestancem byly povedené. Na tomto filmu nepozoruji žádné slabé místo, bylo to vtipné, bylo to originální, bylo to zajímavé, bylo to prostě fajn. Richard Berry mi chvílemi vzhledově připomínal Alana Rickmana (asi jen můj dojem), ale přece jen se nemohu zbavit pocitu, že nejlepším a nejvtipnějším nájemným vrahem, kterého jsem kdy ve filmu viděl, byl John Cusack ve filmu Jasný terč, i když Richard Berry o mnoho nezaostává. Potěšil Pascal Elbé (v roli psychiatra Wolfa), s nímž jsem během dvou měsíců viděl už třetí film, a opět byl okouzlující. A samozřejmě klasika, Michel Aumont v roli vězně jako vždy zajímavý a charizmatický. Celkově po herecké stránce je to hodně povedený film, snad jen Patrick Timsit v hlavní roli nikterak výrazněji nezaujal, musím říct, že připadal hodně otravný i mně, nejen onomu nájemnému zabijákovi. Ale jeho závěrečná hláška mě opravdu rozesmála ("Třeba je přemluvím a budeme spolu v jedné cele."). To bylo naprosto dokonalé zakončení téhle komedie. K tomu nejvyššímu hodnocení sice něco málo chybí, ale i tak to vidím na solidní čtyři hvězdy.

Hodně zajímavé komorní drama s minimem herců, ale s docela hustou a chvílemi až velmi mrazivou atmosférou. Původně jsem si říkal, že to je docela nudné a že z toho asi budu zklamaný, jenže jak postupoval děj a jak postupně přicházely na scénu další postavy a vycházelo najevo, co vlastně stojí za záhadnou neúčastí otce hlavní hrdinky na scéně a jaké že tajemství skrývá mladá hrdinka ve sklepě, tak film začal mít spád a začal rychle nabírat na intenzitě a zajímavosti. A nakonec mi nezbývá než říci, že toto drama je opravdu hodně povedené a že i přesto, že se odehrává téměř celé jen v prostředí jednoho domu a především jedné místnosti, tak mu rozhodně nechybí kvalita. A jistě za to může i vynikající herecký výkon velice mladé Jodie Foster, která zde hraje na svůj věk opravdu nečekaně kvalitně a dokáže sama utáhnout celý film. Zdatným pomocníkem jí potom byl Scott Jacoby v roli pajdavého teenagera Maria, který předvádí také vynikající herectví. A samozřejmě Martin Sheen v roli pedofilního syna majitelky domu, v němž hlavní hrdinka bydlí, se také rozhodně neztratil. Závěrem tedy snad jen tolik, že toto drama se zajímavou atmosférou je opravdu povedené a že stálo za to se na něj podívat. Výsledkem nemůže být nic jiného, nežli nadprůměrné hodnocení, v tomto případě čtyři hvězdy.

Docela vtipná komedie, která dokázala leckterými velice absurdními momenty opravdu pobavit. Nájemní zabijáci prostě neměli chybu, stejně tak i halucinogenní ropucha sedící na psích sucharech, a samozřejmě i amatérští zlodějíčci, ale těch absurdních postaviček a situací zde bylo tolik, že jsem se ani skoro nestihl dosmát jednomu vtípku a už tu byl hned zase nějaký jiný. Měl bych se asi omluvit, že jsem filmu příliš nedůvěřoval (možná mám jen nedůvěru k filmům s Timem Allenem), protože tohle opravdu dokázalo královsky pobavit. Absolutně jsem nevěděl, co od toho čekat, ale nyní nelituji, tahle absurdní komedie opravdu stála za to. A co je nejvíce potěšující, mí dva méně oblíbení herci, DJ Qualls a Tim Allen, zde zahráli docela dobře a ani mi nikterak nevadili, film totiž neměl vysloveně nějakého hlavního hrdinu, a to je asi na něm to nejzajímavější, že každá postava dostává zhruba stejný prostor a každá z těch postav dokáže být vtipná. V tom je síla této komedie a v tom je toto dílo jedinečné. A nejlepší je, že vlastně jednotlivé události na sebe vážou další události a ten kolotoč pak už nejde absolutně zastavit. Tohle není jen tak nějaká komedie, ale velice solidní zábava, s kterou čas velmi příjemně plynul a která nikterak nenudila. A z toho důvodu uděluji kvalitní čtyři hvězdy.

Hodně příjemné a především hodně kvalitní komediální drama. Přesně díky tomuto druhu filmů jsem nucen přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdybych žil ve Spojených státech a jaký by asi byl můj život amerického studenta. Určitě by to bylo zajímavé, ale tohle asi už nikdy nezjistím. Velice zajímavou hlavní postavou je zde středoškolák Tim, jehož svět se skládá jen z bratra na invalidním vozíku, otce trávícího volný čas buď s kamarády při partičce karet nebo v trenkách s pivem v ruce před televizí, a z partičky kamarádů, se kterými pije alkohol, hulí trávu, a jen tak zabíjí volný čas. A teď si představte, že se tenhle člověk dostane do vybrané internátní školy daleko od domova. Je to hodně zajímavý námět, který mě zaujal natolik, že jsem si neváhal tento film opatřit na originální VHS. Avšak nemohu se zbavit dojmu, jako by se film snažil tak trochu kopírovat seriál Zlatá sedmdesátá, protože je zde několik až příliš nápadných podobností. Především se děj odehrává v 70. letech v maloměstě. A navíc partička kolem hlavního hrdiny se schází mimo jiné také na místní vodárenské věži. A samozřejmě i tato partička ráda hulí trávu. Je to sice jen několik málo podobností, ale prostě jsem si nemohl pomoct, přišlo mi to hodně povědomé. Což ale nic nemění na tom, že film jako takový považuji za velmi zdařilý, je to taková zajímavá sonda do života jednoho mladíka a jeho přátel a rodiny. A oceňuji také fakt, že se nejedná jen o jakousi obyčejnou teenage komedii, ale že film chvílemi dokáže i zvážnit, zkrátka že to není čistá komedie. Tenhle film se zkrátka povedl, Shawn Hatosy zahrál perfektně a v poslední době si tohoto herce všímám stále více, po filmech Bezcenný syn a Vzdálení blízcí, kde rovněž hrál perfektně, jsem se rád seznámil s jeho mladším projektem. Nebudu to natahovat, rád jsem tomuto filmu věnoval svůj čas a neváhám ho označit za vynikající, vidím to na 90%, tedy něco mezi čtyřmi a pěti hvězdami, časem si to možná rozmyslím a dám těch hvězd pět, nyní to však vidím spíše na čtyři.

Hodně příjemné překvapení z Itálie. Jak nemám příliš italské filmy v lásce, tak v tomhle případě musím zcela upřímně říci, že tenhle film se hodně povedl. A navíc oplývá i jistou originalitou, kdy ze šéfa se stává podřízený svého zaměstance, který se učí cukrářskému řemeslu. Řekl bych, že ingredience jsou zde vhodně rozmístěné a zamíchané, takže je tu toho od každého trošku, nechybí zde romantika, vydávání se za někoho jiného, přistěhovalectví a egyptská kultura, vaření a práce s čokoládou a nakonec i trochu těch emocí. Ten příběh byl sám o sobě tak zajímavý, že jsem se u něj nestihl ani na chvilku nudit, herci byli příjemným překvapením, nenašel jsem zde nic, co bych mohl příběhu vytknout. Dokonce je zajímavé, že šťastný konec se v tomto případě koná jen z poloviny, zatímco jedna část příběhu končí šťastně, tak ta druhá, milostná část příběhu, nikterak šťastně nekončí, což je u tohoto druhu filmu docela příjemné překvapení. Zkrátka na to, že se jedná o italský film, o nichž ze zkušenosti vím, že mohou pěkně nudit, je to hodně příjemná záležitost, u které jsem rád strávil svůj volný čas. Jsem rád, že jsem tento film viděl a rád ho také kvalitně a nadprůměrně ohodnotím, protože ho jako nadprůměrný film vnímám. Je to za čtyři hvězdy.