TheRaven

Napoprvé 1*, napodruhé, 3*, napotřetí za 5* a už to tak zůstalo. Každý v sobě máme kousek Bronsona, ale většinou je lepší držet ho zkrátka.

Dobrý trik dát na úvod scénu s mokrou silnici nasvícenou neonama. To pak vždycky vydržím až do konce, kdyby tam náhodou byla ještě jedna.

King je pitomec, když se mu tenhle film nelíbí. Stvoří mistrovské dílo a ani to nepozná. Trapas.

Slečně Chi-Chi bych asi taky naletěl.

Takhle si to Jasněnka určitě nepředstavovala.

Naprosto rozumím snahám o oživování starých osvědčených značek, nicméně je dobré přistupovat k tomu i s jiným nápadem, než zkusit vydělat nějaké peníze. Po fiasku, kterým byl Evil Dead z roku 2013 (ok, po napsání komentáře jsem se musel podívat znovu a tak strašné to není), jsem se nechal zlákat pozitivními ohlasy a vyrazil na nový pokus o restart. Inu, nebylo to nutné, stejně jako nebylo nutné, aby Evil Dead Rise spatřil světlo světa. Tvůrci nepředvedli zhola nic krom tuctové kinozábavy, která naprosto postrádá tempo, napětí (fakt nestačí co dvě minuty „nečekaný“ pohyb a stále dokola ten samý zvuk), jakoukoli invenci, nápad, zajímavé postavy, uvěřitelné emoce, hrůzu, zkrátka cokoli, co by jejich snímek zachránilo od bezbřehé podprůměrnosti, ve které se utápí od páté minuty až do kýčovitého finále. Odkazy na původní filmy, a nejen na ně, by byly skvělé, jenže zapůsobit by mohly pouze v kombinaci s alespoň nepatrně zajímavým scénářem. Takhle jsou to jen výkřiky do tmy, a to doslova, protože aby ve filmu devadesát procent času nebylo pořádně nic vidět ani v kině, jsem zažil naposledy u nějaké marvelovky, když se rozbila promítačka. Škoda, určitý potenciál tam byl, avšak místo hororu jsme dostali špatně natřenou pouťovou atrakci.

Kdybych to viděl na Otrlákovi po čtvrtém pivu, tak je to jasná pětihvězda. Neskutečně prkenní herci pronášející neskutečně prkenné dialogy. Přesto to má zvláštní snové kouzlo a kupodivu to navzdory vší té filmařské neumětelskosti není nuda.

Překvapení roku a nejlepší kinozážitek poslední let. A Jordan Peterson se musí vobracet v hrobě. (PS: Jestli uznávat ženu za rovnoprávnou bytost je feministické, tak jsem nakonec asi feminista jak hrom.)

Nechtěl bych být manželka toho, kdo v tom našel feministickou agitku. Pokud ovšem sdělení, že i žena je člověk, není feministické. Jinak zajímavé zpracování vyrovnávání se s tragickou smrtí blízkého člověka a s šrámy zanechanými jeho toxickou osobností. Nakonec to ale jinak dopadnout nemohlo a ta pampeliška i zelený muž měli recht: život jde dál.

Přesně takhle bych ten scénář napsal, když mi bylo deset. Zhmotněná představa malého kluka o tom, jak se stát králem školy.