McMeredith

Svěží film (a když já píšu svěží, znamená to většinou dost dobrý) - vizuálně příjemný, s velmi sympatickými postavami, atmosférou a humorem. Mě osobně potěšila účast Jamese McAvoye a písničky This Year´s Love. :) Dokonce i ten tenis mě v tomhle balení bavil... ;) P.S.: Navrhuju přestat srovnávat každou romantickou komedii s Láskou nebeskou. Nevím, proč se vždycky najde někdo s objevnou myšlenkou, že "Láska nebeská to teda nebyla"... Je jasné, že Love Actually je ve svém žánru masterpiece - ale měřítko kvality ostatních filmů by snad být nemusela...

Film Tajemství prstenu mi asi v paměti příliš neutkví, ale jsem docela tolerantní divačka a takové tvrdé kritiky (jaké na něj všude čtu) si podle mě nezaslouží. Záleží na tom, co člověk očekává - pokud touží po katarzi, sugestivním líčení války či šokujících zvratech, ničeho takového se nedočká. Jestli mu ale stačí romantický příběh s dvěma časovými rovinami a výtečnou hudbou, nemůže být zas tak zklamaný. Osobně si myslím, že největší slabinou filmu je herec v roli Teddyho. Stephen Amell prostě nehraje dobře, navíc (přesně jak jsem četla v jedné recenzi) vypadá úplně jako Ken od panenky Barbie. Moc blonďatý, málo přitažlivý, málo přesvědčivý. Onu obrovskou lásku až za hrob jsem ochotně věřila Mische Barton, ale jemu ne. Navíc i jméno postavy Teddy mi připomínalo střídavě plyšového medvídka a T-Baga z Prison Breaku, což nebyla zrovna šťastná kombinace... ;) Moc se mi naopak líbil výkon Gregoryho Smithe v roli mladého Jacka. Vyzdvihnout musím i dvě scény - milostnou v rozestavěném domě (pěkné, pěkné) a tragickou (když telefonuje Jack Chuckovi a Ethel). Sice jsem se trochu plácala v zápletce s IROU, ale výsledný dojem je téměř na čtyři hvězdičky.

Začátek filmu mě naprosto pohltil. Scéna přerodu zchátralého divadla v pulzující, dekadentně barevné a zářivé místo plné života (ještě ke všemu doplněná jednou z nejhezčích melodií, co znám) byla prostě brilantní. Tím ale brilantnost tohohle filmu docela rychle skončila. Hudba sice byla úžasná po celou dobu (což není potřeba moc zdůrazňovat), ale silný dojem z ní trochu ubíjely některé nedostatky. Kulisy příliš kýčovité, motivy postav silně cituplné a přitom bez citu. Minnie Driver byla ukázkově zhýčkaná primadona, Miranda Richardson zaujala i na malém prostoru a Emmy Rossum také do role seděla - roztomilá, sympatická, přesvědčivá. Gerarda Butlera upřímně zbožňuju, ale díky bohu, že jsem ho poprvé neviděla právě v tomhle filmu. Zatímco v P.S. Miluji tě měl charisma na rozdávání, Fantom mu prostě nějak nevyšel... Asi za to může i režisér, ale... Nebyl strašidelný, nebyl uhrančivý. Roztoužené pohledy z povzdálí, pláč na zasněžené střeše ani zuřivé rozbíjení zrcadel jsem mu nevěřila. A momenty, kdy s rozchuchanými blonďatými vlásky teatrálně mával černým pláštíkem, byly vysloveně k smíchu. Převažující dojem? Nebyl to špatný film, 3 * mu dávám, ale pro příště - méně cukru a kýče, pár opravdu za srdce beroucích momentů a režisérsky vytěžit víc nápadů z nadějného materiálu. Aby to diváka opravdu zasáhlo.