BoredSeal

OK, definitivně nejhorší Argento. Scénáristicky nenápaditá adaptace provařeného příběhu, která vám sotva dá něco jiného než ty předchozí. Prostředí, co většinou vypadá jako FMV sekvence z počítačových her, sterilní hudba (od ex-člena Goblin) a kamera absolutně bez nějakého stylu (Tovoli, co točil třeba Tenebre!). Obsazení bída, Asia marná a specialista na nácky a magory Kretschmann a ke konci antivampirista Hauer nedokážou moc zachránit. CGI smrti ušly, ale už teď si žádnou nepamatuju, kromě srandovní kudlanky. Tohle snad musela být nějaká výhodná zakázka.

Supersex má překvapivě povedené části a pár nepovedených. Dobře vybraný představitel Rocca, fajn kamera a výtvarný styl, kde opojné barevné orgie v pařížských swingers klubech nebo akcí pornoprůmyslu střídá depresivní byt nevlastního toxického bratra nebo prostředí chudé Ortony. Historky od Rocca, které už v nějaké míře za 40 let jeho kariéry různě vyšly v různých verzích v rozhovorech nebo dokumentech, se snaží autorka seriálu začlenit a potěšit jak fanoušky, tak se na kariéru specifického porno umělce podívat i ženskýma očima, aniž by sex pro zábavu nebo porno průmysl nějak odsuzovala. Pokud se to nedaří, tak paradoxně díky příliš velkému prostoru pro postavu nevlastního gangster bratra Tomassa, který ztělesňuje různé klasické toxické povahy v jednom - a to je problém, protože několik postav nahradili autoři fiktivní nemesis postavou, které prochází nesmyslně ledacos, až to při sledování příběhu Rocca ruší. I tak se jedná o zajímavý projekt lepší než obvyklá sériová produkce Netflixu.

Otravný žánr o ušlechtilých pistolnících mě bavil jen, když režíroval Sergio Leone nebo Craig S. Zahler. Frajer z Leonovy trilogie Eastwood se pokusil taky natočit po letech vlastní skeptický western. Bohužel je to dlouhá levná nuda, kde se jezdí před nezastavěnými pláněmi a western jen občas připomene městečko a zahradnická chatka ala Baumax, kterou si staví šerif. Zhruba do posledních 20 minut je jediná zábava Gene Hackman a jeho lekce správného šerifa, jinak všichni neustále přemílají, jak je těžké někoho zabít, čekáme zda si abstinent Eastwood konečně lokne whiskey a zavzpomíná si na své mládí.

Dovedu si představit, že film, kde se posedlý vztahový optimista a hrdá žena, která se jeho snu odmítá podřídit i v beznadějně submisivní situaci jako Helena, by v éře MeToo mohl sloužit jako solidní temná metafora k mužům nechápajícím nezájem atraktivních žen. Natočili ho ale v 1993 a režisérka z toho tématu nedokázala vykřesat dost zajímavého - vede jen diváka skrz pocit silné etické nevolnosti k nechtěnému sblížení a na závěr naservíruje tu nejdebilnější filmařskou výmluvu ze všech. K tomu sex není dost sexy a Sherilyn Fenn není Madonna nebo Sharon Stone v Basic Instinctu (zpomalená masturbace vody z trysek fontány nepomohla), ale postavu jinak pochopila dobře a Julian Sands hraje výborně zvráceně "zamilovaného" losera, který nějak nechápe realitu. Pro filmové vědce tu ještě naprosto příšerný Bill Paxton, který ze všech scén dělá nechtěně směšnou podívanou. Film bohužel vypadá suše, obsahuje příšerné zpomalovačky a i přes dobrou ústřední dvojici prostě postupně otráví tím, jak mohl být lepší v rukou někoho schopnějšího.

Je pobavující, že tento televizní film vypadá líp než předchozí Karetní hráč a asi je to nejlepší celovečerní film Argenta v kvalitativně kolísavé tvůrčí éře od Sleepless. Návrat k výtvarné a kamerové divokosti asi nečeká ani největší optimista, ale podařila se aspoň jedna stabilní detektivka s známými prvky humoru, kde trochu směšná nadržená ústřední postava na základě znalostí filmů od Hitchocka dedukuje situace. Plus fajn stylový soundtrack.

Tak tenhle scénář je jasný Argento, psychózní záběry, správně hysterická hrdinka, dobrý příběh i konec. Bohužel režie nějak selhala (a zestárlo to, co bylo dřív fajn), některé postavy, jejichž výkon by byl důležitý pro dobrý pocit, jsou zahrané naprosto mizerně a spíš se v momentech napětí zasmějete. Také oblíbených momentů typu "co to proboha ta osoba v téhle situaci dělá" je tady příliš. Vůbec by nevadilo natočit to po letech znova a líp (nebo předabovat).

Nepříliš argentovské, velmi obstarožní, velmi televizní. Jednoduchý případ.

Il Cartaio je film z období, kdy už Argento nedokázal vždy úplně naplnit očekávání. Kamera a lokace v Římě neuráží, ale už se nedočkáme experimentů ani výtvarných úchyláren. Scénář (a zobrazení technologií) je místy srandovní, odhalení nejspíš nepřekvapí a laciné, bolestivě hloupé finále je snad až příliš i pro lidi zvyklé se bavit italským cringe. Pokud ale potřebujete zaplácnout večer nějakým filmem o vrahovi hrajícím s policií ďábelskou hru, proč ne.

Pravděpodobně nejhorší Argentův film, je to ve smyslu změny originálu i rozpočtu úlet něco jako Jakubiskova Bathory, strašlivá křeč, ke které se kromě mistra dostavil Ennio Morricone s kvalitní hudbou a kameraman skvostné Opery, dokonce má ok výpravu a opravdové divadlo. Bohužel příběh je hrozný, postava Asie Argento příšerná (a adekvátně zahraná) a chudák Julian Sands to nezachrání ani sexy orgií s krysami. Světlé momenty jsou vraždy, u kterých se lidé chovají tak blbě, jak to máme u italských hororů rádi, ale nuda a zoufalství zvítězí.

Zpracování příběhu bratří Mašínů mohlo dopadnout různými trapnými způsoby, nečekal jsem ale selhání tímhle specifickým způsobem. Po technické stránce je film OK, herci jsou dobří, ale odnesete si z něj především pocity na základě toho, co víte o té době, rodě Mašínů a osudech skupiny okolo bratrů předem. Film si řadu faktů si odbyde stylem, že nějaká postava utrousí větu typu "zastřelils touhle pistolí dva nezletilý Němce", asi spíš pro alibi než s vírou, že si půjdete po filmu googlovat příběh jejich strýce a nějak jsem z něj vůbec neměl pocit doby temna 50. let. Akce, které mají za vinu rozpačité přijímání Mašínů, se odehrají zredukovaně nebo jsou zmíněny mimo obraz. Scénárista se rozhodl přidat postavu detektiva, který postup skupiny vyšetřuje a chvílemi se mění film na detektivku, kde vás díky atraktivní historii (neexistující) postavy občas zajímá víc sám detektiv (sloužící komunismu) než sami bratři - strašný průser. Autoři se snažili si odškrtat si body po celé ose příběhu a nikoho nenaštvat, ale zasvětit neznalé se jim nepodařilo. Snad už by se mohly přestat točit filmy o komunismu a jeho zlech, které narozdíl od německých sousedů moc neumíme.