borsalino

Je otázka, co hodnotit. Dokument sám by potřeboval nůžky a větší tah na branku. Některé situace přímo vyzývaly k otázce a tu nikdo nepoložil, jako by se bál. Dokument je americký, což taky může mnohé znamenat. Armstrong prokázal, že je chlap, který by pro úspěch oddělal svou matku. Žvásty, že v tour v té době dopovali všichni ho žádným způsobem neomlouvá. To je manipulace jako prase. Dobře věděl, co dělá a ten jeho manažer taky. Z dokumentu je ukrutně cítit, jak se snaží všechno svést na okolnosti, že to tak chodí a kdesi cosi. Když začal s manipulací ohledně toho, kolik peněz vydělal a tím nadace pomohla dětem s rakovinou, bylo mi z něj na blití. Jeho upřímné doznání, že tour 2009 jel čistě a přitom se prokáže, že zase lhal, je už jen takovým zakončením. Armstrong furt opakuje, že jako jediný vyhrál tour 7x. Další lež. Nevyhrál přece ani jednu. To je jako bych jel na skútru a prohlásil se za vítěze. Byl bych vítěz? Je to největší podvodník v dějinách cyklistiky, který nevyhrál ani jednu tour a jen mnoho let lhal lidem přímo do očí. Armstronga je třeba pravdivěji chápat jako chorobně ctižádostivého, bezskrupolózního a prospěchářského manipulátora a podvodníka, který zaslouží jen pohrdání.

Už dlouho se mi tak neulevilo, jako po skončení filmu Domestik...

Po shlédnutí tohoto filmu vlastně vůbec nevím. Byla to spíš taková epizoda jedné rodiny, kterou v nějaké podobě zná každý z nás a vyprávět to někomu bývá sranda až po letech, kdy zmizí nepříjemné a bolavé události a ty pozitivní se postupně doplní o drobné menší vtípky, aby se to lépe vyprávělo. Nevidím důvod, vidět film znovu.

Přiznávám, tohle mě dostalo. Četl jsem knihu o akci Kámen, viděl dokumenty a byl jsem se podívat za obcí Všeruby, prošel po hrázi Myslívského rybníka a dále kolem rozvaděče po cestě k hranici. Film jen volně využívá kulisy této události a nemá ambice být dokumentárním. Polišenský dokonale ztvárnil dobu, kdy nešlo nikomu věřit a každá snaha o důvěru byla přísně potrestána. Ale především Alois Švehlík mě doslova rozebral, dostal dost prostoru a skoro mě přesvědčil, že důvěra má smysl.

Dnes je již příběh kněze Toufara dobře známý, zejména knihám Miloše Doležala. Film je natočený volně na motivy tzv. Číhošťského zázraku a vzniku pseudofilmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Na televizní film je to natočené dobře a i herecké výkony jsou dobré. Ale čekal jsem trochu víc emocí, hněv, bezmoc, soucit. Prostě něco, aby to se mnou hnulo. Příběh sám je silný až dost.

Už ve dvacáté minutě jsem úplně ztratil pojem, co se děje, dcera si začala hrát na mobilu a druhá dělá voloviny. Nikoho to nebaví, protože film postrádá úplně všechno.

Nevěrohodný, nezajímavý a nudný Budař táhne film ke dnu. Nejde o vyrovnanou partii, ale role TGM určuje a KČ běhá v dialogu jako psík, který se touží zavděčit.

Jsem pátým rokem náčelníkem SVJ s 43 vlastníky. Jsem rád, že jsem film viděl až dnes, po shlédnutí filmu bych do toho asi nešel. A vážím si svých vlastníků 😁

Slušné defilé ruských hrdlořezů, škoda, že chybí jejich král Stalin, to by byly teprve báchorky. Dokument má výhodu v tom, že o konkrétních vrahounech není mnoho ucelenějších dokumentů. Nevýhoda spočívá v tom, že autoři a zadavatelé (asi Putin) vůbec nepočítají s tím, že si diváci ledasco najdou v knihách či na internetu a tedy mají pochybný pocit, že můžou divákům věšet bulíky na nos a nikdo si toho nevšimne. Nejhorší na dokumentu je, že považuje za normální ve jménu prosazování jakýchkoli ideí, vraždit své oponenty a argumentovat komickým tvrzením "když se kácí les, létají třísky". A k tomu autoři prosazují dojem, že tito uvedení vrahouni, byli do této role dohnáni a vše konali ve jménu dobra, protože v srdci přece šlo o bodré a laskavé mládence, kteří na sebe vzali břímě odpovědnosti a pro dobro lidstva vykonali i nějaké to zlo. Když jsem viděl díl s Berjou, bylo mi ho skoro líto, takový hodný mladík a chrabrý gruzínec a židobolševická reakce mu přičítá takové ošklivé činy. Ježov byl ze svého úřadu "propuštěn"...to jsem se od srdce zařehtal... Ta propaganda je příliš přímočará, ještě se rusáci mají co učit... Tfujtajbl...

Kdyby nešlo o život, byla by to docela sranda. Prvních pár minut je doslova komických, plných patetických bezobsažných keců. Pak nastupují skryté výhružky následované otevřenými hrozbami a sranda přestává. Je sice zřejmé, že jde o pomatenou a lacinou propagandu, ale točit film o spáchané vraždě a přesto ji vykládat jinak, to je jako z dílny NKVD. Freiman si to tak asi nebral, soudě podle vyrobených veleděl, patrně dostal hezky zaplaceno nebo dcerka mohla studovat... Co na tom, že všichni pravdu věděli nebo tušili. Důležité je, že se báli. Že je dokument na poblití, o tom žádná. Jen mě mrzí, že je tak málo známý a tak málo propíraný. Měli bychom si naši minulost konečně přiznat...