Recenzie (170)
Skurvená noc (2003)
Po shlédnutí přišla otázka k zamyšlení:| Proč sem se na tohle dívala?
Zásnuby na dobu neurčitú (2012)
Slabší průměr. Takové kompletně předvídatelné.
Štyridsiatka na krku (2012)
Styl vyprávění a charaktery postav mě nebavily. Koho v životě nepotkala krize? Jenže tady to bylo nějak neosobní, lidé si pořád na něco hráli, k nerozeznání zda jde o roli o roli v roli či se to jen nepovedlo.
Kamoš za všetky drobné (2009)
Mě to prostě bavilo. Laskavost, upřímnost i trapnost zde byly pro mě tak akorát vyvážené a okořeněné vtipem.
Dve slová ako kľúč (2023)
Někdy nevidíme jednoduché pravdy, protože se zabýváme vlastní bolestí, touhou, strachem... a pak tu jednoduchou pravdu pochopíme, až když je složitě nebo bolestivě podaná. Mnoho ve filmu nebylo řečeno nahlas. Já to dobře slyšela a někdo třeba vůbec. Film předpokládá divákovu aktivitu více, nežli jsme v současnosti zvyklí. Nikomu zde neunikne krása přírody, ale krásu lidí na první pohled asi každý nezahlédne. Vadily i záběry z Indie, jenže takové to tam prostě je. SPOILER Balónkový odchod kněze mě nadchl. Být laskavý zdaleka není tak snadné a banální, jak se asi mnoha divákům zdá.
Od pěti do sedmi (2014)
Myslím, že tenhle film nadhodnocuji. Ale měla jsem po shlédnutí milý pocit s dotekem opravdovosti a lásky. Chytré dialogy, krásná podívaná, dobrá hudba. Ačkoli s odstupem vnímám děj spíše jako ze sna nežli z reality, dávám 4*
Lásky podľa predlohy (2007)
Asi bych psala podobnou recenzi, jaké jsou zde už od Kleopatry a dalších. Díky za ně, opakovat nebudu. Prostě se mi film moc líbil. Asi jsem Beznadějný trouba.
Čierna ovca rodiny (2011)
Tak nepravděpodobné a tak milé. A možná se jen špatně koukám na svět a tenhle příběh je pravděpodobný. Vždyť jaký si ten svět uděláme, taký ho máme. Mně se Nedův svět líbí a souhlasím s Dolly a Williem, že Everything's Beautiful (In It's Own Way).
Najhorší človek na svete (2021)
Filmové řemeslo skvěle odvedeno a role dobře zahrané. Celá řada zajímavých postav, inteligentní, vtipné i originální nápady, sondička jak se možná žije norským třicátníkům. Ale celkově mě tohle věčné sebehledání moc nebavilo, i když souhlasím, že se člověk vlastně nějak hledá celý život.
500 dní so Summer (2009)
Kdyby se tolik nemíchalo s časem, z děje by vlastně ani moc nezůstalo. Trochu to ukazuje skutečnost, že si pamatujeme to, co chceme a kdy zrovna chceme, jenže žádný překvápko. A že vztah nevyjde, i když jeden moc chce, je také docela známé. Zábava mě tady poněkud minula, ještě že ta čínská rodina v ložnici.