perutman

Pointa filmu je naprosto jasná, ale pro jistotu ji nám ještě Kate alias Bob zopakuje. V hlavách umělců je chaos. Jenomže nestačilo by toto pouhé konstatování? Musí nám tvůrci předhodit dvouhodinové "veledílo", kde na sebe navazují naprosto pitomé obrazy plné snad těch nejdebilnějších keců, jejichž pochopení je nad síly každého alespoň trochu střízlivého člověka? Ostatně posuďte sami: "Řeknu to klidně znovu, politika neexistuje". "Ne? A co teda existuje?". "Znaková řeč". No erm, někdo by mohl namítnout, že jsem to vytrhl z kontextu, ale to by film něco takového jako kontext vůbec musel obsahovat.

No tak pro mě docela zklamání. Od machra jako je Gondry bych čekal trochu víc. Bohužel mi přijde, že trailery byly naprosto dostačující a ve filmu toho o tolik víc dobrého nenajdete. Co se tady ale najít dá jsou dojemné scény o tom, že dobrota lidí je nekonečná. Film by se měl jmenovat "Dobrá čtvrť", protože tenhle název ho vystihuje mnohem lépe. Navíc je to snímek koncipovaný jako komedie, ale já se moc nesmál. Vlastně vůbec ne, jenom párkrát jsem se pousmál, hlavně díky tomu, že většinu vtipných scén jsem znal už z trailerů. Škoda pro Gondryho, myslím, že z námětu, který má velký potenciál udělal až příliš velký slaďák plný naprosto utrápených obličejů jako Mos Def, který snad neřekne celou větu bez zakoktání a úsměv je pro něj sprosté slovo nebo Danny Glover, který mluví zásadně šeptem. Tohle bych v komedii teda opravdu nečekal.

Linehan neumi, neumí udžet kvalitu svých seriálů, která jde postupně do kopru. Již 4. díl Big Train je až na pár slušných vtipů k uzoufání. Co na tom, že jsou scény dobře zahrané, když nejsou vtipné. Jinak co se týče srovnání s MPFC, to asi někdo masivně upadl. To, že se jedná o seriál skeču z Anglie ještě neznamená, že se jedná o nástupce MPFC. Narozdíl od Big Trainu natočili Pythoni 45 dílů seriálu, 3 celovečeráky, jednotlivé skeče se jim prolínají, díly měly mnohem propracovanější koncepci než prosté pouštění scének za sebou, sami si psali písničky a už vůbec nemluvím o Gilliamových animacích.

Dokonalá sonda do nitra fanouška fotbalu. Ne takového, který je naprostý magor, ale takového, který se magorem díky fotbalu stává, ač v "civilu" patří k chytřejším lidem. Čert ví proč, ale Nick Hornby to prostě pojal zábavně. Filmová adaptace se taky povedla, takže bravo. To Honour UK: Scénář k filmu napsal sám Hornby, takže tvá obvinění jsou lichá. Navíc v knize bylo těch myšlenek na 5 filmů, já myslím, že Hornby si skutečně vybral tu hlavní (Proč se člověk na 90 minut týdně promění v magora).

Tohle je ten film, kdy by se měli optimisté střílet :-). Jedna za famózního Billa Nighyho. To ne, že bych nebyl snílek, ale nejsem idiot a nemám rád, když ho někdo ze mě dělá.

Ách jo. No nebýt to Indy tak jdu níž, ale právě proto, že to je Indy nemůžu jít výš. Čert vem ufony a veškeré nelogismy (brána, která se otevírá křišťálovou lebkou, ale jak ji odtamtud mohl někdo odnést, když žádnou neměl????), beru to, že Spielberg chtěl vzdát hold době 50. let. Co mi ale vadilo především je zběsilé tempo vyprávění a tak zatímco si oba Jonesové povídají ve vzducholodi, tady jsou podobné hovory odbyty během půlminuty - hele Indy ty jsi táta a konec. Nevím, řekl bych, že to byl do počtu slov nejméně obsáhlý díl. Škoda, obzvláště když zejména ve třetím díle byly dialogy vybroušené naprosto dokonale. Navíc se to tady zrovna nehemží vtipnými scénami, které padly za oběť akci. Ono se nakonec ukazuje, že to s tím vyprávěním á la 80. léta není až tak žhavé. Uvidíme po dalším shlédnutí za pár měsíců, protože rozhodně nemám v úmyslu dívat se na to znovu v dohledné době - radši si dám Seana.

Hřebejkův Medvídek mi nepřipomněl ani tak Americkou krásu, jako spíš Nerudovy klepy alias "Povídky malostranské". Tenhle film mě donutil učinit závažné životní rozhodnutí. Nechci se dožít pokročilé třicítky, protože pokud se ze mne stane něco co by jen vzdáleně připomínalo jakoukoli z postav, nemohl bych se na sebe ani podívat do zrcadla. Samozřejmě, že postavy jsou neuvěřitelně pitomé: Macháčkovi nevadí bordel v bytě několik let, dokud to nedojde tak daleko, že to někdo natáčí. Kapitolou samu pro sebe jsou potom velkohubá prohlášení všech zůčastněných: Hřebejkova přirovnání, Vilhelmová nechápe jak tam někdo nemůže vidět tu pohodovou atmosféru v jaké se film natáčel. Asi má na mysli tu pohodu při hysterických výlevech aktérů, které zabírají 95% filmu. Jednoznačně odpad už jenom kvůli této jejich aroganci a naprosté absenci soudnosti. PS: Jak tam Trojan cvičí Tai-chi, v povzdálí to vypadá jako Andělský hrad, ale bez vysvětlujícího titulku "Řím" to nevím jistě. Pomůžete mi někdo????

Slabé hodnocení odpovídá filmu, který mi silně připomíná nováckou silvestrovskou šarádu let minulých. Jednoduchý pohádkový příběh, do něj posazené bloky písniček a účinkujícím jsou buďto hvězdy hudebního průmyslu nebo reportéři, tak či tak, dřeva. Film stojí a padá na Hansardově hudbě, která kdysi nebyla špatná, ale jak poznamenal kamarád: "Irglová? To je ta buchta co Glenovi zničila kariéru?", což nadhodil po poslechu již silně marmeládového alba této dvojice, dávno před jejich proslavením v tomto snímku. Abych byl upřímný zasmál jsem se ve filmu pouze jednou, to když Hansard o sobě tvrdí, že je cynický třicátník a nemůže najít správný text k romantické skladbě. Bohužel kdysi vynikající skladby The Frames jako Revelate a další, které snad hráli naposled na Pohodě 2006 po Pixies, kdy si nemohli dovolit nastoupit s oním přeslazením, jsou v posledních letech Glenem upozaděny jemnými vydrnkávačkami, které skončí buď zběsilým mlácením do strun nebo neskutečně vysokým úpěním. Ne nadarmo zpíva David Bowie, že by měl člověk umřít v 25, tím nechci přát Glenovi nic špatného, ale minimálně měl přestat skládat písničky. To co se totiž dá slyšet ve filmu by mohlo dodělat kubánskou ekonomiku založenou na cukru úplně. Po druhé skladbě se mi naštěstí vždy, když vzal Glen kytaru do ruky v hlavě rozezněla Joy Division a dokázala ho přehlušit (upozorňuji, že bez použití omamných látek - nepočítaje teda film). Asi si řeknete, že jsem magor a že je to přinejmenším divné, ale mně zase připadá divné, jak mohlo tolik lidí skočit na tak lacině sladký příběh, doprovázený ještě lacině sladší hudbou. Jedna hvězdička za to, že je Glen přeci jenom sympatičtější než Dan Hůlka a ze "staré známosti".

Naprosto vydařený filmeček. Nic víc myslím není třeba dodávat. Film, který mistrně balancuje na hranici několika žánrů - komedie, dramatu a thrilleru. Všechno začíná jako vydařený vtip, který trvá celou první polovinu a ta je nabita sérií neskutečně nekorektních hlášek, ať už se Evropy ("To se mi líbí, že se nemusím učit jazyky, všichni totiž mluví anglicky"), Belgie ("Není tahle země slavná zneužíváním dětí?") nebo USA ("Tohle máš za Johna Lenona") týče. Druhá půle je o poznání temnější, ale ani zde nechybí vydařené a vtipné scény, za které by v dnešní době Tarantino prosil. Konec mi nejdříve přišel dost neadekvátní k tomu co se už odehrálo na plátně, ale poslední scéna a monolog hrdiny, mě totálně usadili do křesla a po chvíli přemýšlení mě donutili uznale smeknout. Prostě paráda.

Dalo by se říci, že mám rád hudební filmy potažmo dokumenty. Jsem velkým fanouškem filmů Control, Nonstop párty nebo loudQUIETloud o Pixies. The Commitments mi ale přišel jako zbytečná blbost k níž mám několik výhrad. Za A) mne nezajímala hudební čísla , kterých bylo neskutečně hodně (proč předělávky starých fláků, když jsou zde originály, že). Za B) Film byl míňen jako parodie na dokumenty o kapelách, ale proč se teda nevěnuje kapele a místo toho neustále diváka zavaluje hudebními čísly. Za C) vztahy uvnitř kapely byly nastíněny neuvěřitelně pitomě, patně z nedostatku prostoru. V kapele nefunguje chemie a to je celé. Hodně hudebních čísel a máme film, hurá. Omyl, to co máme je hudební paskvil, který nefunguje ani jako pokus o vylíčení historie kapely - kdo viděl loudQUIETloud nebo Control mi dá za pravdu - ale ani jako parodie sama na sebe nebo pseudokument jako je Nonstop párty nebo Mňága happyend, což je mnohem horší, protože film byl takto koncipován. Uvádím právě tyto dva filmy, kde se mixuje realita s fikcí. Parker měl totiž mnohem lehčí pozici. Mohl popustit uzdu své fantazii, mohl naprosto nespoutaně rozjet festival nadsázek a parodií, a to bez neustálého reptání fanoušků za svými zády. Parker ale totálně selhal, klasickému klišé "sex, drogy a rock'n'roll" se vyhnul obloukem a problémy uvnitř kapely jsou tak uměle vyvolané, že to snadno postřehne i fanoušek nováckých estrád.