Markuss

Velkolepá, navoněná nuda. Secvičené divadýlko, s minimem atmosféry a snad i zpěvu na živo. Proti Madonně nic nemám, uznávám a rád poslechnu její hitovky, ale její vystoupení na živo ve mě evokuje pocit pohledu na cvičící a vysportovanou padesátnici. Nic víc

97 minut dlouhý excelentní výkon Sama Rockwella, je tím prvním co mě po shlédnutí filmu Moon napadne. Poměrně nenápadné sci-fi, které u nás bohužel ani nešlo do kin. Je to velká škoda, neboť nám režisér nabídl film natočený za málo peněz, ale přinášející hodně "muziky". Děj je vyšperkovaný velmi zajímavou zápletkou a občas to dá práci abyste se neztratili. Když však vnímáte, užíváte každou minutu příběhu, kde do sebe postupně vše tak nádherně zapadá. Na ději jsem nenašel snad jedinou chybičku a proto jsem neváhal s hodnocením. *****

Úžasní Jim Carrey a Kate Winslet v naprosto banálním romantickém příběhu. Jenže i v tomto pro mě nezajímavém žánru existují skvosty. A já jsem rád, že jsem narazil právě na excelentní snímek od Michela Gondryho. Film si zahrává s pamětí a minulostí, podobně třeba jako Osudový dotek. A přesto úplně jinak – nenásilně. S obrovskou lehkostí a přirozeností. Podobnost obou filmů je možná mizivá, přesto mi po shlédnutí Věčného svitu neposkvrněné mysli hned v hlavě přišla myšlenka ke srovnání s také nedávno shlédnutým Osudovým dotekem. Oba filmy jsou výborné ale tento je o tu jednu hvězdičku lepší. Je přirozenější, poetičtější a já nevím. Zkrátka a dobře, byl jsem nadšen 90%.

Po shlédnutí Propasti jsem si říkal, sakra jak je možná že tohle natočili už před 20 ti lety. Ve filmu jsou na svou dobu naprosto revoluční digitální záběry, které dávají ve své době filmu punc jedinečný. A řekl bych, že I dnes je to skvělá podívaná. Cameron ve svém filmu dokázal také skvěle zachytit atmosféru na základně, oddělené od zbytku světa obrovskou vrstvou vody. Prostředí je skutečně jako živé a už na pohled dokonale stísněné. S účastníky pomořské mise cítíte pod vodou všudypřítomnou zimu, tmu, samotu a možná i trochu beznaděj. Už samotný děj mě však tolik oslovit nedokázal. Potápěči měli nejprve ohledat místo z neznámých důvodů ztroskotané ponorky. Ta prožila střet s něčím neznámým („mimozemským“). A mě o tom neznámém ve filmu chybí víc. Ano celý příběh není vůbec špatný, ale já bych čekal více o neznámích podmořských živočiších. O nich se ve filmu vlastně nic nedozvíte. Nevíte proč potopili ponorku, a proč byli na konci přátelští. Přesto počítám Propast mezi žánrově velmi kvalitní snímky s celkovým hodnocením 80%

Česká kinematografie se nachází v poslední době v posmrtné agonii. Jistě sem tam se něco povede, ale tatam jsou roky plné kvalitních snímků, jako byly Kolja, Pelíšky, Musíme si pomáhat a další. V dnešní době je dobrých filmů jako šafránu, jsem vděčný za každý zajímavý titul. Námět Protektora mě lákal od začátku, a v kině jsem se nenudil. Pravda, do výše zmíněného Musíme si pomáhat, měl tento komplikovaný příběh z německé okupace daleko. Přesto však nabídl zajímavý pohled na dané události. Hlavní dějovou linii tvoří osudy manželů, z nichž ona má tu smůlu, že je židovka. Příběh dvou lidí, kteří se v průběhu války odcizují a opět sbližují, považuji za silnou stránku snímku. Oceňuji citlivé vylíčení osudových momentů v letech 38 - 42 ve vzathu manželského páru. Přesto je ve filmu několik hluchých míst, které celkový dojem trochu kazí. Přesto je to od režiséra Najbrta posun od mistrů správným směrem. Také jeho sázka na neokoukané herce režisérovi vychází a tak jsem z kina odcházel spokojený a obohacený o příjemný filmový požitek 80%

Rovedený pohled do zákulisí anglického fotbalu. Jeho vylíčení je nadmíru zdařilé a režisérovi se velmi dobře povedlo zachytit tehdejší atmosféru na fotbalových stadionech a kolem nich. Příběh Briana Cloughe (Michael Sheen) je určitě zajímavější pro Angličany než pro nás. Přesto je to pro mě jeden z nejlepších filmů z fotbalového prostředí. Kvalitní snímek o rivalitě, ambicích, přátelství a především nadšení pro skvělou hru jménem fotbal, ve kterém nechybí ani špetka pověstného britského humoru. 85%

Skvělá myšlenka - mimozemšťané, žijící 20 let na Zemi, začínají pozemšťanům čím dál víc vadit, nebo ne ? Jde tu přece hlavně o zbraně. Pro mě úžasná narážka na to, kdo svět dnes ovládá. Ale to je už nad rámec filmu, který mě 112 minut skvěle bavil. Velmi příjemný byl pro mě výkon Sharlta Copleyho v hlavní roli, který v průběhu filmu zažil velké extrémy a herecky se s tím podle mého soudu výborně popasoval. Výsledek = výborná podiváná, víc k tomu nelze dodávat

Tarantino pro mě připravil 150 minut nabitých událostí. Názory, že tam bylo málo akce a že tam furt akorát žvanili, mě urážejí, ale sere pes. To ste si měli radši zajít na film se Seagalem nebo Van Dammem. Mě baví Tarantino. Mě baví jeho dokonalé postavy, jeho dokonalé dialogy, jeho dokonalý scénář, jeho dokonalý děj. Měl jsem zpočátku obavy, že už se Tarantino nemůže nikdy přiblížit svým Gaunerům nebo Pulp Fiction, ale on to zase dokázal. On je prostě třída - no way. Užasné pokoukáníčko tak mi to prosím nikdy ani nezkoušejte zkazit dabingem :-)

Pravdivé a kruté, tyto dvě slova mě napadnou po shlédnutí filmu Klass jako první. Režisér Ilmar Raag pro nás připravil velký zážitek v podobě dost nadčasového a především nadnárodního filmu. Problém šikany je naprosto běžný snad všude po celém světě. Naštěstí to zřídkakdy končí tak jako v tomto mrazivém filmu. Skvělou režii doplňuje geniální scénář a výborné výkony herců. To vše dodává filmu maximální autencitu a posouvá jej někam dál než jen do rozměru obyčejného dramatu. Hlavní hrdina Joseep (Part Uusberg) vám také nebude od pohledu sympatický, ale ve mě osobně vzbudil lítost už snad ve druhé scéně. Výjimečný je také výkon Kaspara (Vallo Kirs), kterému se během oněch sedmi dní totálně promění život. Upadne v nelibost zbytku třídy, rozbije se mu vztah s babičkou i vztah s jeho dívkou, která věří davu šikanátorů. Je to opravdu velmi smutný příběh a konec... ale to si radši pusťte sami...

Film, který mě poslal do kolen. Ještě dlouho jsem po shlédnutí nemohl usnout a v hlavě jsem přemítal, jaká zvěrstva se děla před necelými dvaceti lety, necelých tisíc kilometrů od mého domova. Snad i to, že se film natáčel v Čechách, umocnilo můj zážitek z něj. Prostředí je Vám tak blízké, že si připadáte jako doma. A situace, které se Vám postupně před očima zjevují Vám nedají spát. Film zapůsobil silně na moji psychiku. Scény se v průběhu děje více a více vyhrocují a ukazují stálě větší bezmoc britských vojáků (Situace kdy Ioan Gruffudd zachrání starého muže a starou ženu a v následné scéně kolem tohož domu projíždí v transportéru a vidí oba mrtvé). Přirozenost herců je úžasná a Vy budete prožívat jejich bezmocné situace a prožijete s nimi i velmi náročný návrat zpět do reality. Do života, kde Vás nebude zajímat kolik stojí plínky a jakou výbavu koupit pro mimino, protože Vy jste přeci viděli upálené děti bez hlav...