Aiax

Úúú, tenhle film si tak nízké hodnocení nezaslouží, nu což. Kdo chce naprosto přesný a dokonalý popis, viz koment entity jménem igi B., já snad jen dodám, že Mike Myers byl výborný od začátku kariéry, jeho špeky jsou dobře rozpoznatelné napříč celým filmem, třebaže oficiálně se na příjemně vtipném scénáři jako vystřiženém z dílny Woodyho Allena nepodílel, Nancy Travis je rozkošná a scénka s rádobytvrďáckým policejním kapitánem mě na pár sekund odstavila z provozu. Škoda jen příliš slapstickového konce, v jisté chvíli jsem byl nahnutý dát Řeznici pět hvězdiček, ale ty mám přeci jen rezervovány na trochu větší pecky. Ale i tak - 80 %

O tomhle filmu jsem si absolutně nic nezjistil, nepřečetl, neshlédl trailery. Jediným doporučením mi bylo zdejší vysoké hodnocení. Obecně pro mě platí, že co je na ČSFD nad 80 % většinou stojí za to, či to přinejmenším není vyložená ztráta času. O to horší byl moment, kdy mi po necelé hodině sledování konečně docvaklo, co je vlastně Atlas mraků zač. Inu, je to další přírůstek do populárního žánru "coelhoismus", tedy na pohled chytré a hluboké podobenství o lidské duši/srdci/osudu/(doplňte si sami něco obdobně plyšového), leč ve skutečnosti jen prázdný buben, který hlučně duní, verbální hlazení po srsti, infantilní bajka, která teatrálně deklamuje banální moudra typu, že materialismus a rasismus a korporatismus jsou věci moc moc bakané áno, že všichni jsme nějak propojení a dobrý skutek může změnit osudy druhých, nad kterými uvědomělé hollywoodské hvězdy typu Hankse či Berryové tak rády vedou oduševnělé debaty cestou na další charitativní akci. Instantní kuřecí polévka pro rozbolavělou duši post-New Age intelektuála. Pánbů s námi a zlé pryč. Příště už nebudu po hlavě skákat do řeky, dokud se dřív neujistím, že to není řeka sraček.

Osobně mi přijde dvojka nejslabší, ale ani tady nechybí neskutečně osobitá komika Mike Myerse a neskutečně sexy kočky (především hlavní "Powersgirl" Heather Graham, s tou si Pánbů - stejně jako s Liz Hurley - fakt vyhrál).

Jak to skončí, když za nadaným (technicky famózně, umělecky jakž takž) režisérem přijde kouzelná stařenka a řekne mu: "Natoč si, o čem jsi vždycky snil. Na peníze nebo technická omezení nehleď. Jo a mimochodem, mým nejoblíbenějším filmem je Vinnetou." Skončí to tak, že Avatarem. Leniví recenzenti říkají následující často, ale...tohle FAKT nemá cenu popisovat, tohle se FAKT musí vidět. Přesto však jedno zamyšlení. Navzdory veškeré filmové magii mě nejvíc zasáhla tahle epifanie - celou cestu z kina jsem špekuloval, co mi ksakru na tom Avatarovi pořád vadilo. Bylo to něco uhýbavého, nepostižitelného, furt mi to bzučelo v hlavě. Triky to nebyly (probůh), herci taky ne, hudba, kamera, výprava, všechno špičkové...a pak mě to napadlo - zdálo se mi, jako by ten film byl Cameronovi moc těsný. Jako by toho chtěl Jimmy říct a sdělit a předat divákům tolik, v tolika rozměrech, tolika smysly, že na to už zkrátka staré dobré placaté plátno nestačí, i když se mu pomůže primitivním trikem s brýlemi. Schylovalo se k tomu už delší dobu, ale Avatar je první film, který se vzpírá omezením své formy tak hlasitě, tak nepřehlédnutelně. Všude se žvatlá o tom, že Cameron s Avatarem čekal, až na to dospěje kinematografická technika, ale pokud to byl opravdu jeho vysněný projekt, který si v hlavě skládal už od dvanácti, měl možná počkat ještě dalších deset patnáct let, na pravou a nefalšovanou virtuální realitu. Každopádně dnes je dnes a Avatar je technicky nejvyspělejším filmem všech dob a možná i nejlepší výpravnou podívanou, jaká je k dnešku k mání. Je to moc hezká pohádka pro dospělé, jen možná zamrzí, že vzdělaní, inteligentní a sofistikovaní Zápaďané potřebují alegorické pohádky k tomu, aby si uvědomili, že přepadat a okupovat cizí kultury kvůli nerostnému bohatství je moc moc bakané.

Huh, tak to byla síla. Iňárritu opět vsadil "na jistotu" a přidržel se osvědčeného experimentu s několika zpočátku zdánlivě nesouvisejícími zápletkami, které se nakonec samozřejmě všechny protnou. A povedlo se opět na jedna s hvězdou. Vlastně nevím, co pochválit dřív, jestli skvělou režii, parádní herecké výkony, emocionálně silný scénář nebo padnoucí soundtrack. Můj zážitek ještě umocnila skutečnost, že jsem Babel viděl v Holandsku s dačskými titulky. Sice rozumím anglicky, jenže angličtina je v celém filmu zastoupena jen ve stopovém množství a a většinu stopáže herci odmluví japonsky, arabsky a španělsky. Leč díky dokonalému zpracování a strhující atmosféře jsem se přesto v tom Babylonu řečí neztratil a rozuměl jsem téměř každému slovu. A takové je i poselství celého filmu - rozumět by mu měl opravdu každý, nehledě na národnost, náboženství či politické přesvědčení. Kdo si oblíbil snímky jako Amores Perros nebo 21 gramů, ten bude z Babelu nadšen. A ostatní taky.

Samozřejmě to není žádný Kubrick, ale na druhé straně - alespoň pro mě - nedostál Babylon hrůzostrašné pověsti, která ho zpoza oceánu předcházela. Není to vyloženě stupidní (ve stylu tupé polopatické stupidity ála další Vesmírné pěchoty nebo Vetřelci vs. Predátor), má to jakous takous noirovo-dystopickou atmosférku, Vin Diesel hraje, co má, a postapokalyptické Rusko je zpracováno dokonce nadprůměrně. Moje poměrně slušné tři hvězdy jsou asi výsledkem toho, že jsem čekal něco podstatně zhovadilejšího, ale budiž. Ať nežeru :)

Moc příjemná, sympatická a hlavně civilně natočená "podfuckovka" s extra přidanou hodnotou - jakýmsi politickým přesahem stojícím na reálných událostech. Atmosféra 70. let je naprosto bezchybná a člověk si odnese aspoň o trochu víc než feel-good pocit a mžitky před očima, jako u jiných exemplářů lehčího žánru.

Až napodruhé (a po dlouhé době) jsem si vychutnal tenhle báječný Burtonův majstrštyk, který s přehledem strká do kapsy prakticky všechny ostatní komiksové adaptace, které do dneška v továrně snů vznikly. Keaton je nejlepší (protože nejlidštější) Batman a Nicholson nejlepší (protože nejnelidštější) záporák a oba hrají excelentně. Basingerová sice jednak není můj typ a na Pfeifferovou ze dvojky nemá, ale to je maličkost, Burton je na tyhle "blbinky" ideální typ a je radost jeho dílo sledovat.

Už jen docela ucházející zábava, s hutnou a atmosférickou jedničkou naprosto nesrovnatelná. Batman tady působí doslova jako komiksová postavička, Pfeiffer a Walken jen průměr; celý film pro sebe s přehledem ukradl fantastický Danny DeVito. Jako by to Burtona už tolik nebavilo, film působí roztříštěně a nekoncentrovaně, místy dokonce i malinko nudně, a Burton jej navíc shazuje nevhodnými sebesarkastickými momenty a hláškami, což už tak nevalné atmosféře rozhodně nepřidává. Zase taková hrůza, jak by se mohlo z předchozích řádků zdát to ale není, oproti dalším pokračováním je Batman Returns pořád učiněné veledílo. Ale čtyři hvězdičky by byly přece jen moc.

Uvědomuju si, jak drsně se tímhle hodnocením stavím proti drtivě většinovému názoru, ale nemůžu si pomoct. První Burtonův Batman je přesně takovým komiksovým filmem, jaký mám rád - lehce zkarikovaný, nadsazený, hravý, surrealistický. Jenže když vidím, že film o chlápkoví v plášti a netopýří masce poletujícím nad městem se snaží tvářit smrtelně vážně a s kamennou tváří krmí diváka instantními hollywoodskými moudry jako "hněv je mocný nástroj, ale když ho neudržíš na uzdě, zničí tě", nezbývá mi, než obrátit oči v sloup. Batman přece není vážné, realistické drama typu Traffic, jak jej Nolan prezentuje, ale komiks! A čím víc se snaží být "dospělejší", tím nedospěleji a úsměvněji působí. Takový je sice hlavní problem filmu Batman začíná, ale ani zdaleka jediný. Tak třeba zápletka - padouch, který se snaží zničit svět/město/planetu. Kristepane, když už chtěl Nolan natočit něco vážnějšího, proč si alespoň nevybral nějakou méně infantilní zápletku? A co teprve samotný padouch - proč ho hraje zrovna největší "dobrák" v celém Hollywoodu? Vždyť to už by byl věrohodnějším zlosynem snad i Ladislav Chudík. Pokud jde o Katie Holmes, stále jsem nepochopil, kdo a proč jí dává role. A ani ty bojové scény nebyly kdovíjaké - tmavé, chaoticky sestříhané a totálně nepřehledné. Zkrátka a dobře - Batman začíná je sice snaživý a ambiciozní film, ale snaha ho "dospělizovat" mi přijde stejně absurdní, jako chtít udělat z hip-hopové skladby symfonii nebo prodávat v McDonaldu archivní víno. Realistické drama a komiks jsou prostě dva různé světy, neříkám, že je některý z nich lepší, nebo horší - jsou prostě jiné a míchat je dohromady holt nejde. Ty dvě hvězdičky alespoň za Balea, který se do téhle role opravdu hodí, a nesporný Nolanův um, pokud jde o čistě filmové know-how.