FIBO

Byl jsem tehdy deváťákem na základní škole. Můj typický život po příchodu ze školy bylo pouštění filmů. Zapnu televizi, ale nakonec jsem na žádný film nekoukal. Sledoval jsem přímý přenos. V záběru byl mrakodrap, ze kterého se valí oblaka černého kouře. Namátkově přepnu na jiný program, který vysílá tentýž přímý přenos. Sleduju dál. Vidím jak druhé letadlo narazí do druhé věže a pak následně nevěřícně sleduju zhroucení obou věží. Myslím, že jsem tam seděl až do pozdního večera aniž bych odběhl. Dnes více jak třináct let od té události vím, že jsem tehdy byl svědkem jedné věci - největší mystifikace v novodobých dějinách. Samozřejmě ne kvůli jednomu dokumentu. 911 Mysteries je jeden z řady x dokumentů, který vzbuzuje vášně a rozbouřené diskuze. Mezi diváky a hodnotícími tu najdeme všechny od fanatických konspiračních teoretiků až po zapřísáhle hatery. Nejsem konspirační teoretik, nejsem hater. Jenom naslouchám, sleduju nové a nové zdroje a čím víc jich znám, tím spíše se utvrzuju v tom, že celá událost se stala jinak, než jak byla prezentována, komentována a jak se zapsala do dějin. To samozřejmě neznamená, že bych slepě polykal každé sousto, které tyto dokumenty citují. Naopak, ke každému jsem velmi zdrženlivej a nahlížím na ně z pozice skeptika, nicméně když už těch zdrojů je tolik, člověk by si jen skrytě přál, aby to byla jen snůžka lží, nesmyslů a dohadů. Stačí jenom otevřít oči a mít schopnost vlastního úsudku. Nebrat média a mainstream jako skálopevnou pravdu. Otřásám se při představě, že se děti ve škole budou učit o zlém Bin Ládinovi, který zosnoval útok na věže WTC. O představě, že do těch malých nevinných lidí budou nalévat jednu lež za další - viz. ofiicální zpráva. Dokument samozřejmě na spoustu věcí ukazuje jako na jasnou pravdu, což je taky hloupost, na druhou stranu nabádá lidi, aby přemýšleli, aby si kladli nezodpovězené dotazy a zajímali se na dané téma, aby nenechali tuto historickou událost vyšumět jako uzavřenou (jak by si mnozí přáli) a stím já osobně, souhlasím.

Obama Deception není ani tak dokumentem o Obamovi, který se tu milionkrát skloňuje a portrétuje, jako spíš o tom, že hybnou silou politiky a vládcem Ameriky není prezident, ale ve skutečnosti někdo úplně jiný. Zdráhám se hodnotit, jestli to celé je nebo není pravdivě vykreslené (koneckonců nejsem zastáncem konspiračních teorií). V co ale ochoten věřit jsem, je, že existujou lidi a uskupení jejichž prioritou jsou vzájemně provázané předpoklady - 1) podmanit si masy, 2) vydělat / ukrást hory peněz, 3) ovládat veškerou infrastrukturu, 4) "neexistovat", tudíž nikdo na ně nemůže ukázat prstem a říct - chyťte zloděje! Zkrátka nepřítel, proti kterému nemůžete nic dělat, protože ho neznáte, nevidíte, nemáte na co ukázat prstem, přesto jeho rozhodnutí ovlivňují životy obyčejných lidí. V dokumentu se mimo jiné odkazuje na zajímavé podobnosti a souvislosti s historií (Stalin, Hitler a jim podobní). Masové psychózy, podmaňování si lidí, propagada. Kéž by alespoň zlomek, jeden malý zlomeček z tohoto dokumentu nebyla pravda. A ještě zajímavější je uvědomění si, že tohle se může dít všude ve světě. USA nebo Rusko, modří nebo červení, vždyť je to jedno. Nejpikantnější jsou ty nepatrné dodatky do ústavy, které potichu a hezky vypadajíce můžou způsobit, že kohokoli můžou zavřít za cokoli a odůvodnit to jako "nenávistné" / "protipatriotní" / "potenciálně nebezpečné". Ono je výsledku jedno, čemu věříte, pořád nemusíte věřit ničemu z toho, co v dokumentu padne, přesto dobrý pocit z toho, že něco takového může existovat, mít nebudete. A naivní představě, že prosté lidi přece nemá důvod nikdo manipulovat, lhát jim, vodit je za nos, tomu přece dnes nemůže nikdo věřit. Kéž by dokument byl jednou velkou pohádkou, která je na hony vzdálená realitě.

Dlouhé, výpravné, monumentálně okázalé nic. Film má úžasnou výpravu, bezvadné herecké výkony, perfektní kameru, zajímavé dobové zasazení a určitou uvěřitelnost, ale pořád, jaksi... to není o ničem. Tohle je jeden z filmů, které mám problém zaškatulkovat, nevím, co si z něho vzít, nevím, jak ho pochopit. Spousta tvůrčích aspektů je na špičkové úrovni, ale já v tom nevidím žádný hmatatelný výsledek. Maurice Jarre coby skladatel nadchl, ale to všechno mi nedává důvod, abych si ten film pustil znovu. Spousta záběrů kde se děje hodně věcí, divák neví, co přesně má sledovat. Ano, jedná se o jeden z top x světové kinematografie, stojí to za zkouknutí, ale jaksi se nedostavuje to, co od filmu čekáte. Jít na tohle do kina, spokojenej bych z něbo zřejmě neodcházel. Tři hveždy (horko těžko) za opravdu nevšední zážitek.

Tenhle film se poměrně dost těžko hodnotí. Hodnotit by se dal zvlášť film jako takový a zvlášť synopse / uvěřitelnost / psychologičnost a toto hodnocení se zdaleka nemusí mezi sebou shodovat. K filmu - dobře zpracované, dobře zahrané. Danny Glover a můj oblíbenec Robert Englund jsou třešničkami v tomto psychologickém koncertu.. Hlavní "hrdina" resp. jeho představitel bezchybný. Celkově film, který stojí za to vidět i když dobře vám z něho asi nebude. Co se týče příběhu, to je na kapitolu samotnou. Osmiletý dítko si přeje být kosmonautem. Má milující rodiče a všechno zavání absolutní idylou. Plně funkční harmonická rodina, co víc si přát. Jenomže, milující rodiče svoje dítko "chrání" před zlým světem, před zprávami, před prostým věděním. Sice mu dovolí občas sledovat něco v televizi, v takovém případě ale jen vybrané pohádky a nezávadné pořady (ano, prosté zpravodajství závadné je). Dítko si dlouho usilovně přeje mít v pokoji vlastní televizi, ale na to rodiče nechtějí ani slyšet. Je přece nezajímá, že všichni jeho spolužáci televizi mají anebo k ní mají neomezený přístup. Vždyť nesmějí toho milého a usměvavého klučinu zkazit. Na dítko jsou rodiče až podivně přísní a do toho přijde moment, kdy těhotná maminka porodí dvojčata. Z toho vyplývá, že klučina se náhle ocitá na druhé koleji, musí poslouchat nepříjemný řev těch malých monster a nemůže spát, nastává komunikační problém s přecitlivělou matkou a další konfrontace s tím, co musí a nesmí, jak velkým musí být sourozencům vzorem a mít pochopení proto, že jeho mladší sourozenci jsou momentálně priorita číslo jedna. Jednoho dne tentokrát už desetiletý kluk televizi skutečně dostane. Samozřejmě s mnoha omezeními (na jak dlouho a na co se smí dívat), na které se on přirozeně vykašle, touha po informační žízni je nezkrotná. Potají začne sledovat zpravodajství, války, válečné konflikty a násilí. A tady klučina už nechce být kosmonautem, ale vojákem. Je fascinován armádou, zbraněmi, násilím. Uvědomuje si, že se svět rozděluje na silnější a slabší lidi, na lidi se zbraní v ruce a na lidi neozbrojené. Pomalu ale jistě se začnou měnit jeho životní hodnoty a cíle. Začíná být drzý a agresivní. Zkouší, co mu svět okolo dovolí, kam až se dostane a kde narazí. Stane se z něho doslova malý zmrd, který škodí a který započal snahu své okolí přizpůsobovat sobě. Z klukovin se stávají průsery a z průserů ještě větší průsery. Pak nastane pár momentů, kdy kluk přemýšlí sám nad sebou, nad svými činy, nad tím, jaký je a jakým by chtěl být... opět mění hodnoty a z toho malého zmrda se snaží být normální slušný člověk. Na chvíli to vypadá, že to i bude fungovat, kluk se snaží, ale posléze jakoby mu tento svět naznačil, že být slušný a férový neznamená to, že k němu bude slušný a férový i okolní svět. A tak rozpolcelná osobnost malého kluka si vybírá, jakou stranu mince si zvolit. Vybírá si tu špatnou, která směřuje jeho osud k závěru, který by dříve či později stejně přišel. Otázky a úvahy cloumají divákem. Co kdo udělal špatně, kde se stala chyba? Kdo je na vině? Na tohle neexistuje jednoznačná odpověď. Smutný pohled na život slušného dítěte, ze kterého se postupně stane hrozba pro okolní společnost.

Po nějaké době jsem opět zabrousil do historie naší kinematografie a i přes to, že některé věci se mohou dnešnímu divákovi jevit s lehkou ironií jako úsměvné, tady jsem opravdu ocenil práci kamery a hereckých výkonů. Největším zážitkem je pro mě jednoznačně Jan Pivec v roli německého majora.

Film začíná poměrně působivě a první část Vás vrhne do dobrodružství, kdy se několik postav snaží v džípu nepozorovaně projet rozbořeným a zdevastovaným prostředím, aby mohla proniknout do zakázané "Zóny" aniž by je spatřila ruka zákona. Tady musím smeknout nad atmosférou, která se dá doslova vycítit. Tichým zdevastovaným prostředím projíždí džíp vydávající toliko zvuku jako vojenský tank, kdy následně řidič spatří osamocenou policejní motorku zaparkovanou na křižovatce. Na tento obraz navazuje moment, kdy osádka džípu vyskočí a zalehne, tudíž obraz působí tak, že zaparkovaný džíp tam stojí stejně opuštěně, jako sutě a nepořádek okolo. A hle, co by se dneska mohlo zdát groteskní, tady opravdu funguje. V dalším pronásledování džíp vjede ve snaze se ukrýt do jedné stavby a při vjezdu do ni zavadí o křídlo otevřených plechových dveří, což namísto kýženého ztichnutí vyvolá těžký mechanický skřípot. Tyhle momenty působí bezvadně, stejně jako ponurost rozpadlých staveb, viditelná oblaka prachu osvícená protisvětlem a bordel válející se všude okolo. Ale zpět k filmu. Naše parta vedená "Stalkerem" se dostává do zapovězeného od okolního světa izolovaného místa, kde nebezpečí číhá na každém kroku. A tady už se začínáme dostávat do fáze, kdy už jsou mnohé pojmy jako právě zmíněné nebezpečí relativní. Prostředí působí opuštěně, krajina zarostle, stavení jsou zdevastovaná. Stalker udává pokyny svým společníkům, podle kterých se mají strikně řídit, jinak se ocitnou ve smrtelném nebezpečí. Divákovi ale pořád není jasné, proč tam jsou, kam jdou, co je jejich cílem. Zhruba v polovině filmu nastává moment, kdy každá z postav moc mluví, samotná cesta už není tolik podstatná, je znát důraz na různé myšlenkové pochody protagonistů, jejich názory a přemítání. Tady už film pro mě bohužel začal ustupovat do roviny, kterou nemám rád. Hlavní postavy mluví víc a víc, hádají se, jsou tu dlouhé nepodstatné momenty, které ano mají svou atmosféru, ale jsou prostě nepodstatné a dlouhé. Kamera snímá v polodetailu pomalu kráčejícího herce, který kráčí, kráčí, kráčí a kráčí. Na jednu stranu to svým způsobem přidává na atmosféře, na druhou stranu některé nestříhané záběry jsou opravdu dlouhé a můžou působit nudně. Nad Stalkerem musíte hodně přemýšlet a je jen na Vás, co si z něho odnesete. Stalker je pro dnešního diváka divný a těžko jednoduchými slovami popsatelný film, přesto ale dokáže nabídnout momenty, které Vám stěží dnešní film nabídne. Já jsem si žádnou myšlenku z něho sice neodnesl, o to spíše mě někdy nudil, ale ta atmosféra měla v sobě cosi, co prostě tomu všemu dávalo šťávu a bylo tak autentické, že tomu člověk prostě věřil. První polovina filmu neměla chybu, druhá mi už tak moc neseděla. Přesto všechno je to takový nevšední, ale pořád zajímavý zažitek.

Pěkný počin, místy sice nedomyšlený, leč pěkný počin. Jako příznivce žánru (a duchařin obecně) mnoho věcí nepřekvapí, ale pořád se jedná o zdařilý seriál. Jen mi trochu vadily určité nesmysly jako "okultní" schůzky vedoucích představitelů jednotlivých nemocničních oddělení. Co naplat, pokud je nemocnice (nebo jakákoli jiná stavba) postavena na podivné půdě, kde se odehrávaly kdysi v minulosti podivné, zlé a hrůzostrašné události, tak to svou stopu zanechává až do současnosti. Atmosféra tady opravdu funguje a herci jsou, alespoň povětšinou, uvěřitelní. Plusem může být, že se nejedná čistě o horor nebo duchařinu, jsou tu i momenty, u kterých se člověk zasměje.

Titanic: Blood and Steel se těžko popisuje. Je to seriál, který zobrazuje dobu, lidi, tehdejší společnost a samotnou stavbu Titanicu. Samotná stavba lodi (její filmové zobrazení) byla vždy tak nějak opomíjeným faktorem na úkor filmů a dokumentů o samotné katastrofě, kterých vznikl nespočet. Pamatuju si, jak jsem četl knihu, která se věnovala právě tomu, co seriál zobrazuje - stavba lodi, historie jednotlivých postav, problémy, které nastaly při samotné realizaci stavby, tehdejší politika a nesjednocená tehdejší společnost, která striktně oddělovala bohaté od chudých a věřící od nevěřících. Seriál věrohodně zobrazuje tohle všechno, co ostatní filmy nebo dokumenty o Titanicu nezmiňovaly a to je právě faktor, díky kterému si zaslouží vyšší hodnocení vzhledem k autentičnosti. Samozřejmě, jsou tu určité vedlejší a méně důležité děje, které mohou na první pohled působit jako telenovela (jeden pár se pozná, druhý pohádá, muž pátrá po minulosti, o které nevěděl, vztah, který je skálopevný v dalším díle je v troskách...), ale tohle není nic, co by alespoň pro mě ovlivňovalo výsledný zážitek. Pokud chcete znát lidi, kteří Titanic postavili, alespoň nahlédnout do jejich historie, poznat tehdejší rozpolcenou společnost, kdy šlechta se vyžívala v komfortním luxusu na úkor dělníků, kteří dělali ve dne v noci za účelem prachmizerné mzdy, která jim nestačila ani na pronájem bytu, pak se na tenhle seriál podívejte. Speciální pozornost si zaslouží fakt, že už v průběhu stavby Titanicu svou roli sehrálo mnoho opatření, která se při vlastní stavbě měnila. Určitá vrstva kladla důraz na to, aby stavba byla pokud možno co nejlevnější na úkor bezpečnosti, oproti kterým stáli ti, kteří poukazovali na nebezpečí, nepreciznost stavby a obecně na potenciální bezpečnostní průsery, které mohou nastat, pokud stavbu bude provázet levná nekvalitní ocel, nekvalifikovaný způsob nýtování ocelových plátů atd. Zdejším investorům nešlo samozřejmě o nic jiného, než o slávu a peníze (jak jinak), což se promítlo do finální stavby, jejíž kvalita je hodně diskutabilní a sporná, což samozřejmě nikoho až na pár jedinců nezajímalo. Je to takový tehdejší (a možná i dnešní) obraz doby, kdy peníze hýbou světem a ani inženýr metalurgie přes své prokazatelné podklady prohrává nad mocí a arogancí, pro kterou jsou důležité jenom peníze a splnění termínů. K hereckým výkonům - Derek Jacobi nemusí hrát, on snad takový v reálu je. Jeho silně morální postava, která balancuje na snaze být dobrým pro ty nižší, ale i vyšší vrstvy se potýká s nepochopením z obou stran, ale přesto ve Vás něco zanechá. Kevin Zegers coby hlavní postava - inženýr metalurgie Mark Muir si dokáže vybudovat k divákovi vztah, kdy skutečně dokážete sdílet výtězství i prohry postavy, kterou ztvárňuje. Celkové provedení seriálu se dá vzhledem k rozpočtu považovat za nadprůměr. Sice tu už nemáme reálné kulisy nebo maketu části lodi jako u Jamese Camerona, na druhou stranu i omezený rozpočet dokáže udělat svoje. Za zmínku stojí i hudba, kterou složil Maurizio De Angelis, jehož motivy tehdejší doby, pýchy a rozpolcené společnosti padnou jako ušité. Pokud Vás alespoň částečně zajímá, jak to ve skutečnosti bylo a pokud dokážete seriálu odpustit nějaký ten nezajímavý románek, pak seriál stojí za zkouknutí. Jako Titanicofil to není sice na plných pět hvězd, ale díky autentičnosti a věrohodnoti, výkonům a celkové realizaci jsou to čtyři hvězdy s malou částí pomyslné páté.

Pro mě jako skalního Trekkie, který na Star Treku vyrostl, těžko hledám slova, jak zážitek z filmu popsat. Zklamání, dalo by se říct. Vizuálně moc pěkné, zpracování hodně dobré, Giacchinova hudba opět na vysoké úrovni. Těch plusů by se dalo vyjmenovat hodně, ale to nic nemění na tom, že je to průser. Celý příběh nezapadá do světa Star Treku, v souvislosti se světem Star Treku je hloupý a absurdní. Pokud by se film jmenoval jinak a postavy taky, bylo by to možná dobré sci-fi, ale tohle opravdu se Star Trekem už nemá nic společného. Charaktery (neříkám herci) se tu chovají hloupě, úplně jinak než původní Roddenberryho postavy, nelogičnost a absolutní absence fyziky už mě přestala přakvapovat (v předchozím filmu to byl transport ve warpu, tentokrát je to střílení jedné lodi na druhou ve warpu a další, které ani zklamáním nechci rozvádět). Z mnoha scén jsem měl pocit, že koukám na komedii, kde herci mají diváka pobavit, hloupě běhají po palubách a skřepčí jako americké děcko, které právě otevřelo narozeninový dárek. Interiér Enterprise kromě můstku opět připomíná silně industriální nádech ropných plošin, všude jsou obroské roury a plošiny se zábradlím, strojovna lodi vypadá jako nějaká továrna. To všechno by i nějak šlo překousnout, ale ten příběh, ta synopse a její vývoj je úplně mimo svět Star Treku. Konspirace, velitel flotily je blázen popírající principy Federace, hlavní záporák (opět postava známá z předchozích Star Treků) se chová úplně jinak, než by se chovat měla, je to prostě použítí značky Star Trek a jmen jejich postav ve filmu, který se světem Star Treku nemá nic společného. Pan Roddenberry by se obracel v hrobě, kdyby tohle viděl. Jediná scéna, která na mě zapůsobila - vzlet Enterprise v úvodní pasáži nad užaslými a němými výrazy domorodců.

Proti Zdeňkovi Troškovi nic nemám, jako dítě jsem vyrůstal na jeho komediích Slunce, seno..., ale tohle, to se nedá nazvat filmem. Slyšel jsem, že v době premiéry byli lidi, kteří odešli v průběhu projekce ze sálu a upřímně se jim nedivím. Míra WTF za minutu tady za mě asi trhla rekord za poslední rok. Je to hloupý, nevtipný, není tu synopse, není tu prakticky nic, co by se dalo alespoň minimálně vyzvihnout. Co na tom, že je to dobře nasvícené, dobře natočené, když ve výsledu to není nic.... nevím, kdo je cílová skupina tohoto filmu, já se snažil vžít do všech, ale ani v jedné při vší vůli není nic, co by se dalo pochválit. Je to škoda už vzhledem k tomu, že svého času Troškovy filmy opravdu pobavily a zapsaly se do paměti lidí. Tohle ale, je úplně jinde.