hippyman

Uznání v každoroční anketě "10 Actors to Watch" prestižního časopisu Variety za svůj herecký výkon získal debutující Kryštof Hádek (Karel Vojtíšek).

V rámci 26. ročníku MFF v Torontu proběhlo 9. září 2001 galapředstavení filmu, jež bylo zároveň jeho světovou premiérou. Další světové festivalové projekce se uskutečnily 10. října 2001 na MFF v Los Angeles a 13. listopadu 2001 na MFF v Londýně.

Dva funkční Spitfiry z Anglie měli filmaři k dispozici jen na dva týdny.

Realizačně nejnáročnější scénou bylo nouzové přistání pilota Vojtíška (Kryštof Hádek) na louce ve Francii. Pro tento jediný záběr byla navržena speciální konstrukce - model letadla v měřítku 1:4. Ten byl zavěšen na rameno, jež se pohybovalo po kolejnici, přičemž potřebnou dynamiku pohybu dodávalo bungee-jumpingové lano. V postprodukci pak byla odstraněna nosná konstrukce letadla, přidán kouř a mraky.

České trikové studio Universal Production Partners, které se podílelo např. na filmu Talentovaný pan Ripley (1999), vyrobilo celkem 189 trikových záběrů o délce asi 10 minut.

Na filmových tricích se začalo pracovat s dvouletým předstihem.

Ve filmu bylo použito mnoho skutečných historických předmětů a kostýmů od odznaků a pouzder na pistole přes záchranné čluny a vesty až po celou uniformu plukovníka či padáky s původními přezkami, jednu kompletní přístrojovou desku Spitfiru nebo skutečnou radiostanici i s bakelitovými sluchátky. Ne všechny předměty a kostýmy ve filmu jsou však originály. Šedomodré stejnokroje a čepice českých důstojníků z devětatřicátého roku byly ušity podle dobových fotografií. Nové jsou i speciálně vyrobené letecké kombinézy, brýle a další doplňky.

Ondřej Vetchý (František Sláma) nosí na zápěstí také unikátní „psí známku“, s níž vzlétal do skutečného boje inženýr Karel Langhammer z 311. bombardovací perutě.

Kožená kukla a rukavice, jež má na sobě Ondřej Vetchý (František Sláma), patřily Karlu Kuttelwascherovi, legendárnímu esu 1. perutě, jenž byl považován za jednoho z nejlepších nočních stíhačů druhé světové války.

Makety Spitfirů byly tak dokonalé, že se oba angličtí piloti místo ke svým strojům občas rozběhli k těm laminátovým.

V průběhu natáčení nedošlo k žádné vážnější nehodě. Jen jediný úraz - zlomeninu nohy - si přivodil rozvášněný komparzista při fotbale.

Při natáčení z vrtulníku musely Spitfiry snížit svou obvyklou rychlost na půlku, aby neuletěly ze záběru.

Historické Spitfiry pilotovali Nigel Lamb (bývalý automobilový závodník) a Robs Lamplough (syn velitele letky RAF a bývalý válečný pilot v Zimbabwe). Padesátník Lamb létal na Spitfiru MkVb, zapůjčeném ze sbírky The Fighter Collection. Sedmdesátník Lamplough řídil svůj vlastní stroj MkVIII.

Ve filmové historii dosud nikdy nebyly letící Spitfiry tak blízko kameře.

Film se natáčel v širokoúhlém formátu Cinemascope s objektivy používanými v hollywoodských filmech, např. při natáčení filmu Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozba (1999). Širokoúhlému obrazu se muselo často přizpůsobovat aranžování záběrů. Vše, co bylo nahoře (např. lustry a obrazy), se zavěšovalo níž, a vše, co stálo dole (stoly a nohy herců) se podkládalo dřevěnými špalíky.

Záběry na moři se měly původně natáčet přímo ve vodách kanálu La Manche. Producenti filmu Jan Svěrák a Eric Abraham se ale nakonec rozhodli pro JAR, hlavně kvůli nižším cenám a divočejšímu, přesto relativně teplému moři (15 °C).

V továrních halách ČKD se natáčely také scény z vězení. Otřískané dveře cel a zašlé záchody i se splachovacími řetízky byly zapůjčeny z uherskohradišťské věznice.

Úplně první klapka padla 6. června 2003 v 15h v Nemocnici Na Vinohradech, poslední klapla 25. března 2004 v 18:10 v Paláci Lucerna.

Výraznější kusy nábytku, např. pohovka v Susanině (Tara Fitzgerald) obývacím pokoji, byly kvůli navození autenticity přivezeny přímo z Británie.

Vnitřek domu, v němž bydlí ve filmu Susan (Tara Fitzgerald) s londýnskými dětmi, vyrostl v prázdné hale pražského podniku ČKD.