hippyman

Smutek se snoubil s nižším očekáváním a virtuální realita třetího dílu bolela jako černý šíp přímo do srdce Tolkienova fandy... tady už Jacksonovi opravdu ujela ruka a namísto trpasličího zlata nahmátl jen laciné, nevkusné bahno. Divák je nakrmen spíš (někdy záměrně, někdy jistě nechtěně, absurdně až sebeparodicky) směšnou počítačovou hrou o Horu než potěšen důstojným zakončením trilogie. Trilogie se sestupnou tendencí, která předně ani trilogií být neměla. 60%

Pixar prostě umí okouzlit. Čtyři hvězdy se zakutálely až sem... 80%

Tuctový název, tuctový poster, všední trailer a příběh tematicky rovněž nijak nová záležitost... na last minute kino jednoduše s pramalým očekáváním odcházivší a následně věkovým průměrem v sále mírně vyděšen, usedl jsem do sedačky s pocitem, že snad moc nebude mladé slečny rušit slyšitelné kornatění mých tepen. Inu o moc horší už to být nemohlo... ale také nebylo. Ba naopak, až na pár kýčovitě umělých scén a pitoreskních charakterů děj poměrně bezbolestně (byť trochu dle očekávání) plynul. Když přimhouřím očko, daly by se z bedny s červenými hvězdami vytáhnout tři a jedna malá k nim. S láskou, hippyman. 70%

Prachbídný a laciný potomek mého jinak velmi oblíbeného žánru. Námět by zřejmě ještě nemusel znamenat totální fiasko, kdyby ho popadl za sedmero pačesů schopný scénárista. To se, bohužel, nestalo, a tak se náročnější divák nemá "na co" koukat a trpí víc než čarodějnice ve stříbrné síti. Už couvající dorůstající krvavý úplněk v prvních minutách hovořil za vše - následovaly mraky fádních či nelogických scén a přes klasický mustr "vše se přes noc naučím, když to ten přede mnou za 10 let nezvládl", se pronudíme až do finále, samozřejmě láska hory a stvůry přenáší a za každým dobře mířeným tnutím nefalšovaná falešná hláška (právem utrápeného) Jeffa Bridgese. Zábava pro náctileté žrouty popkornu, nikoli pro vyznavače fantasy. 50%

Andrea Sedláčková odvedla dobrou práci, jen snad měla přenechat dabing někomu s příjemnějším hlasem a nazvat dokument namísto Život podle Václava Havla " Život Václava Havla", aby bylo zřejmé, že se jedná převážně o biografii, nikoli o filosofická zamyšlení a úvahy Václava Havla o životě. Forma dokumentu je ale přijatelná a velice emotivní. A v dnešní době hulvatizace prezidentského úřadu Miloušem Zemanem by podobné filmy měly z obrazovek otevírat oči (nejen) jeho voličům častěji. 70%

po druhém shlédnutí musím prostě jednu hvězdu ubrat. střízlivé ocenění opojně laciného příběhu s fragmenty kvality nemůže být vyšší než 60%.

Jedinečná reflexe (nejen) chlapectví a dospívání, situací všedních i nevšedních, problémů malicherných i fundamentálních... byť se může zdát, že je snímek obsahově prázdný, opak je pravdou - prožívání, či vlastně doslova žití s dokonale vykreslenými charaktery, bez zbytečných dějových zvratů, uměle vykonstruovaných zápletek nebo hluchých postav... to je uvěřitelná, neřkuli dokumentární realita umě přenesená na plátno. Richarde, dobrá práce, chlapče! 90%

Sladké, příjemné, byť realitě okatě vzdálené. Závan atmosféry z Once dýchne na tvář diváka lehký (místy i široký) úsměv, který mu vydrží prakticky po celou dobu. Hudebně založený člověk nemůže z kina odcházet nespokojen, i když zde nejde o převratnou dechberoucí originalitu. Každopádně ART > KÝČ, a to subjektivně v poměru 70%.

Úsměvné počin na režisérsko-scénáristickém postu debutujícího Krobota odvážně atakuje pitoreskní charaktery obcičky "nowhere in moravia", byť má přirozeně (zřejmě chtěnou) absencí hlubšího děje nedostatečnou výživnost. Když k tomu přičtu nevěrohodnost projevu z pohledu nářečí a povšechnou přihlóplost, jsme na vcelku přijatelném průměru, které je koukatelné, ale žádné odvaz nečekéte. 60%

Jádro myšlenky dobré a staré snad jako lidstvo samo... zpracováné však bohužel žánrem hybridním a nešťastným. Zápletka a první třetina měla slibný potenciál, ze kterého Besson celkově vymáčkl namísto solidní potravy pro oněch 10 % mozku šlichtu pro zbylých devadesát. Ono to samozřejmě není jen tak, úspěšné rozpracování tohoto tématu bych přirovnal ke známému pohybu po tenkém ledu, jelikož v žánru sci-fi musí buď všechno zapadat jako kolečka na orloji (zde tedy spíš všech pět pohromadě), nebo se to zboří nějakým sebemenším nesmyslem jako domek z karet. Lucy má oněch slabin hned několik, ať už zmíněnou žánrovou nevyrovnanost, nesmyslné scény nebo nepravděpodobné jednání aktérů, zejména však plytké a nedostatečné rozehrání myšlenky ustící alespoň v uspokojující cosi... výsledkem je popkornově zabité téma pro pár dolarů navíc. 60%