Tezuka

Nejlepší projekt poslední doby, něco takového by se mělo vysílat jako televizní seriál místo těch telenovelových sraček.

Nemůžu uvěřit, že už tomu je 20 let, co spatřil světlo světa díl číslo 1 série Pokemon. Za tu dobu se stačilo prostřídat celkem 7 generací, ve kterých se objevilo 802 různých poke příšerek a k dnešními dni má už na kontě neuvěřitelných 1002 epizod. Jelikož jsem se narodil v roce 1995, kdy Satoshi Tajiri poprvé stvořil hru Pokemon, tak není od věci, že mě provázel tak nějak celým životem. Už jako malý jsem na to rád vstával třeba v 6 ráno, a to mi bylo 7-8 let. Co se týče tohoto filmu Pokemone - Volím si tebe, tak je jasné, že se snaží oslovit diváky celého spektra generací, protože tu můžeme vidět Satoshiho prvopočátky, kdy si jde pro svého prvního pokemona Pikachu, se kterým zažívá krušné starty, a potom se stávají nerozlučnými přáteli na život a na smrt. Ale nemyslete si, že film je kopie první generace, to byste se hluboce zmínili, jedná se o úplně unikátní příběh, který popisuje Satoshiho cestu za legendárním pokemonem ligy Johto Ho-ohem, jenž mu na začátku jeho cesty při průletu duhou shodí jedno své duhové pírko. Satoshi tu potkává 2 nové kamarády, kteří přišli z oblasti Sinnoh (4. generace) a v celém filmu se objevují de facto pokemoni ze všech generací, to mi přišlo vtipné, že na začátku už potkává pokemony ze 7. generace (Lycanrock a Incineroar). Já nejsem moc náročnej člověk jako tady kolega Ryuuhei, pro kterého to asi bylo utrpením, kdybych to mohl mít ještě s japonským dubingem, tak jsem spokojen naprosto, a rozhodně mi nevadilo, že se zde objevily takové modifikace, protože to ve výsledku bylo příjemné. Snad jenom ten Pikachu na konci nemusel promluvit, to bylo zvláštní, nicméně v movies je běžné, že jistí pokemoni mluví lidskou řečí, takže to dokážu pochopit. Tak jsem zvědavý, jestli to Pokemon dotáhne na 30 let, rád bych toho byl svědkem, ale i kdyby ne, tak mi navždy zůstane v srdci.

Zde řeknu jen jedno: "Dobrý Will Hunting je opravdu dobrý film". Robin Williams zasloužený Oscar za vedlejší roli, ve které ztvárnil psychologického poradce, a skrz monitor počítače na mě dopadaly všechny emoce, které v tom filmu nechal :)

Oskarová role Nicolase Cage, kterého jsem viděl v mnoha rolích a velice si ho jako herce vážím, protože dokáže každé roli dát přesně takové charisma, jaké je potřeba. V Leaving Las Vegas hraje opuštěného a citlivého Bena, který propadne alkoholismu a rozhodne se utéct do světa Las Vegas, kde se seznámí s půvabnou Sérou, která se živí tím, že poskytuje "služby" za peníze, a když na ni náhodou narazí Ben, řekne si taky o jednu noc. Nicméně místo noci plné vášní se mezi nimi vytvořilo zvláštní pouto, oba se začali sbližovat a zamilovali se. Pozoruhodné bylo, že se oba navzájem tolerovali, i když se Ben upíjel alkoholem k smrti a ona dál pokračovala v tom, co jí šlo nejlépe. Musím říct, že se jedná o poměrně silné psychologické drama, které se neštítí zachytit i tu nejdrsnější realitu, a od toho se odvíjí i ten závěr. I přesto, že se mi to líbilo, tak nemůžu dát 5, protože pochmurný film ve mně vyvolává pochmurné myšlenky a takových si užívám dost i tak.

Terminátor měl skončit po druhém dílu, kdy bylo vše perfektní, ve trojce se zase oživil Soudný den, opět se setkáváme s novým likvidačním terminátorem (kou), Arniem jako novým strojem a dospělejším Johnem Conorem, který však na svého mladšího kolegy ze 2 nemá a ani se mu nepodobá, dokonce se chová jako mimino občas, což se k takovému géniovi vůbec nehodí. Potom tu máme Catherin, bývalou Johnovu spolužačku, která sem Arnieho právě poslala z budoucnosti, protože se stala ženou JC i odbojovou asistentkou. Zkrátka a dobře, tohle mělo zůstat jen v rukou Camerona, a tento díl byl zbytečně navíc, nemělo to už tu šťávu a drive.

Terminátora už jsem jako film v dětství zaregistroval hodněkrát, kdyż jej taťka sledoval, i když jsem si zhruba děj pamatoval, tak to pro mě byl silnej nadčasovej zážitek s prvky, které by mohli obdivovat všichni moderní režiséři akčních filmů. Pan Cameron je mistr svého řemesla, spolu s Vetřelci je to jeho nejlepší dílo všech dob, takhle rychle mi dvě hodiny už dlouho neutekly. A ještě bych rád podotkl, že Rakousko má opravdu tendence dobývat svět, to co se Hitlerovi nepovedlo vojensky, to se povedlo Arnimu v tomhle a kulturistice, uż jako malej jsem ho obdivoval.

Naprosto krásná animace, prvotřídní příběh, který se dotýká hranice reality a snů, opět můžu jen vyseknout poklonu té hloubce citů a myšlenek, kterou nikdo na světě nenapodobí. Je to zvláštní, že se v Japoncích vyvinul takový smysl pro vnitřní jsoucno a schopnost popsat a vykreslit do detailu každou emoci a prožitek, děkuji za to, že takovej úžasnej národ na planetě existuje. A ta obrovská věž uprostřed Hókkaida, kterou bylo vidět z Tokya 1 000 km daleko, ta mě úplně uchvátila, kéž by něco takového opravdu bylo možno postavit.

Tak tady se naprosto parádně ukazuje umění japonské kreativity, perfektní námět od Hiroshiho Sakurazakiho, který nám zobrazuje mimozemskou invazi naší planety neznámou formou života, která vypadá jako roj robotických chobotnic, nazývají se Mimikové. Existuje tu tříúrovňová hierarchie, největší počet je těch řadových jednotek, druhou formou jsou vzácné modré alphy, které tvoří oči a uši Omegy, což je právě mozek celé grupy, která se skrývá na tajném místě mimo bojiště. Pouze Rita Vrataski ji spatřila ve své vizi, protože zabila modrou alphu a získala tak schopnost restart času a vize Omegy. Naneštěstí tuto schopnost po krevní transfuzi ztratila, do rukou se opět dostala až Cagovi poté, co sám také zabil Aplhu a její krev se mu dostala do jeho ran, takže předtím než zemřel, získal schopnost restartovat čas. A tady začalo to zajímavé, nyní mohl svůj den opakovat stále dokola když byl zabit, aby se poučil ze svých chyb a našel způsob, jak vyhrát válku. Který voják by si takovou schopnost nepřál, no ne? Neměl to však snadné, musel bojovat jak s jednotkami Omegy, tak i se samotnými lidmi, kteří mu nechtěli věřit. Omega jej také jednou nahnala do pasti, když mu poslala falešnou vizi o tom, že se nachází na dně nějaké hluboké přehrady v Německu. S pomocí jednoho vynálezu se Cagovi nakonec podařilo transformovat na frekvenci Alphy a tím získal už přesnou polohu Omegy, která se nacházela na dně zatopeného parkoviště uvnitř galerie Louvre v Paříži. Bohužel po následné honičce s vojáky byl zraněn a odvezen do nemocnice, kde mu také dali transfuzi, a tím i on ztratil svoje schopnosti restartu času, schopnost se vrátila zpět do rukou Omegy. I přesto vše se mu nakonec povedlo dostat až k samotné Omeze, Vrataski a všichni vojáci už byli mrtví a on sám byl těsně u Omegy probodnut Alphou, kterou předtím Vratatski odlákala. Na poslední chvíli upustil pás odjištěných granátů přímo do chřtánu té gigantické potvory, kterou nakonec zabila jejich obrovská exploze. Její krev se potom dostala do ran umírajícímu Cagovi a opět nabyl schopnosti restart času. To už byl závěr, a on se probudil ve vrtulníku v důstojnickém obleku, když zrovna přistával v Londýně, kde uslyšel zprávy o tom, že v Paříži byla zaznamenána masivní vlna energie, která zastavila invazi. Ta poslední scénka, jak se opět setkává na startovní pozici s Ritou, přičemž jen on sám ví, co se všechno stalo, byla k nezaplacení. Oceňuji zde to, jak byl děj poutavý, jednoduchý a přitom ve stínu docela složitý. Za mě 5*

Somálsko je ten největší "bordel", který si na světě dokážete představit, dnes je tato země nejenom rozdělena na Somálsko a Somaliland, ale ještě zde mezi sebou bojují různé frakce, které se ještě víc začaly tříštit, když se rozpadl Svaz islámských soudů na 7 nových odnoží. Co se týče samotného filmu, tak zde uvidíte tolik střelby, že toho na konci budete mít až po hlavu. Nicméně odráží to, co se skutečně v roce 1993 událo, což tomuto filmu dodává na serióznosti, a i když jsem byl věčně hlavou někde jinde, tak nemůžu říct, že by mě nezaujal, proto to ve výsledku budou hezké 4*

Tak jestli jsem jedničce snížil hodnocení za nedostatek nějakého výrazného vnitřního zaujetí, i když film jako takový byl dobrý, tak dvojku budu hodnotit s bradou až na podlaze. Už od té chvilky, co objevili tu roztomilou holčičku (Carrie Henn) celou špinavou a vystrašenou na planetě, kde všichni ostatní zemřeli, ty emoce a osobní empatie začaly působit jako ta kyselina Vetřelců :D. Posledních 30 minut byl takový dechberoucí festival akce a napětí, že by se dalo řezat nožem do železa. Každou sekundu jste ve strachu, aby se Ripleyové a té holčičce Newt nic nestalo, nejhorší chvíle pro mě asi byla když ta bestie tu holčičku chňapla, protože jsem si myslel, že její život je už zpečetěn, ale v Sigourney Weaver se již od první chvíle probudil takový mateřský instinkt a za cenu vlastního života neváhala vlétnout do toho jejich včelího roje, kde nakonec Newt zachránila včas před přisátím čerstvě vylíhnuté potvory a posléze plamenometem vypálila zbytek vajec. To samozřejmě rozohnilo královnu roje a v závěrečné scéně, kdy už to vypadalo, že se bezpečně z planety dostanou se najednou objevila na palubě vesmírné lodi a nervy začaly zase pracovat, naštěstí to dobře dopadlo, a když Ripleyovou holčička na závěr objala a řekla ji "maminko", tak to byla pro mě úžasná sladká tečka tohoto megafilmu. V některých záležitostech jsou fakt 80. léta nezapomenutelná a tohle se určitě zařadí mezi ty speciality.