Tezuka

Už je to nějaký pátek, co jsem naposledy zažil ten samý pocit, který mám nyní po dokončení první série Kimetsu no Yaiba. Tento pocit je pro mě znamením, že mi dané anime opravdu přirostlo k srdci. Je faktem, že po každé dobré sérii anime cítím v sobě jakousi prázdnotu a pocit smutku, že už je u konce. Ale jen pár vyvolených anime ve mě zanechalo silný pocit stesku, který se dá přirovnat k tomu, když postrádáte milovanou osobu. Přesně tak se teď cítím po Kimetsu no Yaiba. Když jsem tu nedávno pěl ódy na Shingeki no Kyojin a označil ho za nejlepší akční anime, co jsem doposud viděl, nenapadlo by mě, že ani ne za rok budu muset svoje tvrzení opět měnit. Co se týče dynamiky děje, je Shingeki no Kyojin pořád o level výš, nicméně Kimetsu no Yaiba hraje i na jiné struny, které mi u Shingeki no Kyojin zase chyběly. V prvé řadě musím vyzdvihnout prvotřídní animaci, možná nejlepší svého druhu, co kdy dosud vznikla. Studio Ufotable opravdu udělalo kus dobré práce a sledovat tak nádherné detaily boje či prostorového vnímání, byla zkrátka pastva pro oči. Dále chci mluvit o postavách, které ve mě zanechaly neopakovatelný dojem. Už od první série jsem byl fascinován hlavním protagonistem. Kamado Tanjiro není typická shounen postava jakou jsem byl doposud zvyklý vídat. Je to ta nejčistší duše v té nejkřišťálovější podobě, který by se pro druhé rozkrájel. Nikdy si nepostěžuje, vždy přemýšlí jen nad tím, co může zlepšovat a jak může pomoci lidem kolem, včetně své sestry Nezuko, ke které se vzápětí dostanu. Navíc je dabován jedinečným hlasem Hanae Natsukiho, který zní tak klidně a laskavě, že vás to samotného vnitřně naplňovalo blahem a mírem. Jeho sestra Nezuko, která má ty nejkrásnější oči v historii anime, je zase tak přehnaně roztomilá, že by skalní fanoušci v případě jejího zabití byli schopni ukradnout čudlíky a hesla k atomovým zbraním a poslat je na Japonsko jako pomstu. Popravdě, ani já jsem nebyl výjimkou. Inosuke a Zenitsu jako poslední dva doplňky do týmu vítám a oba výrazně přispěli k tomu, že tato série nebyla jen o akci a zabíjení, ale i skvělém humoru a vtipných scénkách v odlehčených sekcích. Hashirové, vyjma Tomioky a Shinobu mně neskutečně vytočili, protože zatímco ostatní nasazují krky, oni si vesele válí pupky ve skrýši a ještě mají drzost ubližovat Nezuko. Hlavní záporák, aneb jak jej trefně fan base pojmenoval "evil Michael Jackson" vypadá zajímavě a jsem zvědav na jeho "Moon dance" v další sérii :D Závěrem chci ještě pochválit nádhernou hudbu a samozřejmě opening, který je v podání japonské zpěvačky LiSY nezapomenutelný. Japonské písně obecně vnímám jako takový malý zázrak v dnešní moderní hudební éře, protože jejich písně ke mně promlouvají, mají nádherný rytmus a zpěváci je zpívají přirozeně. Po první sérii by nyní mělo přijít movie a příští rok, ačkoliv stále nepotvrzená, druhá série. Děkuji za další jedinečný zážitek a právem tohle anime zařadím mezi svoji absolutní špičku.

Vy mě v Japonsku budete mít na svědomí brzo :D Divím se, že mi drží srdce ještě pohromady po zhlédnutí poslední série. Tolik emocí, napětí a akce prostě nedokáže jedno tělo strávit. Hollywodské akčňáky jsou proti tomuto jako Večerníček pro děti. Já opět mohu chrlit samá pozitiva. Začnu tím, že animace je naprosto dechberoucí, snad kromě filmů Makota Shinkaie jsem neviděl tak úžasně propracované detaily. Hudba v pozadí a opening songy jsou absolutně vynikající, neskutečně celkové napětí šponuje a opravdu člověka strhne. Rád bych tu vyzdvihl asi nejikoničtější opening tohoto anime, kterým je naprosto jistě Shinzo wo Sasageyo, jež nakazil i mě, ale přesto všechno jsem si nejvíce zamiloval opening 2. série Red Swamp, který má nádhernou melodii, a hned při prvním poslechu se mě dotkl. Co se dějové linie týče, tak je to obrovská skládačka. Prakticky až do třetí série vám budou chybět všechny informace, které potřebujete, aby vám to začalo do sebe zapadat. Ale to je na tom právě to neskutečně nádherné. Že prostě nevíte. A garantuji vám, že pokud si nepřečtete nějaké spoilery, tak na to vlastní hlavou určitě nedojdete. O to víc překvapující to je, když se to začne rozkrývat. Kdybych od začátku znal pravdu, tak bych se nedokázal tak souznít s postavami, nedokázal bych s nimi prožívat ta horlivá muka a nehořel by ve mě takový vztek na Titány, který jsem sdílel s lidmi, co jim museli čelit. Na příští rok na podzim se chystá poslední 4. série. Upřímně, mně to nedalo a začal jsem si na FANDOM webu číst, co se tam odehrává, jelikož anime kopíruje mangu, které již bylo dokončeno. Abych pravdu řekl, hodně věcí mě překvapilo a byl jsem celkem zhrozen, jak to všechno končí. Třetí série skončila docela ikonicky, že si tak říkám, jestli nebude lepší skončit s ní a už do toho dál nejít, abych si nekazil požitek, který z toho teď cítím. Rád bych vypíchl jednu postavu, kterou bych si přál mít vedle sebe jak Eren, jež si ji však vůbec neváží. Mikasa je prostě úžasná ženská, která vždycky Erenovi kryje zadek a mnohokrát ho vytáhne z bryndy. Je ochotna kvůli němu skočit i do samotného pekla nebo se pro něj prostě obětovat. Kromě toho je to nejlepší bojovnice ze všech Scoutů (vedle Levie Ackermana), který je de facto její příbuzný, protože jsou ze stejného rodu. Strašně mě štve, jak se k ní Eren chová, a neváží si toho, že má vedle sebe tak milující osobu. Každopádně se nebojím tohle anime zařadit mezi top 5, co jsem doposud viděl. Z hlediska akce a napětí jej dokonce dokáži zařadit na samotný vrchol, protože to co se ve mně odehrávalo, když jsem jej sledoval, to fakt nepamatuji. Vážně se divím, že mě to nezabilo :D

Sugoi. Hontoni sugoi!! První verze, která byla dotvořena bez předlohy mangy, nebyla také špatná, ale tenhle originál je úplně něco diametrálně odlišného. Původní verze už od začátku jasně vytyčila mantinely a pravidla, na kterých bude celá série stavět, ale zde nebyla absolutně možno predikovat, jak se bude děj vyvíjet, a objevila se zde celá řada nových postav jak z řad hommonculi, tak i z řad lidí, a dokonce se nám rozšířilo zdejší pojetí světa o další národy. Napětí se postupně stupňuje s tím, jak dochází ke stále většímu množství interakcí mezi jednotlivými frakcemi. Nečekejte od toho žádnou hru na vojáčky, protože tady se slovem smrt (shinu) a zabij (korosu) rozhodně nešetří a krve (chi) je tu více než při vylodění v Normandii. Co by mohl člověk říci k nejlépe hodnocenému anime všech dob? Asi to zkrátím jen na "arigato". Japonsko mě nikdy nepřestane udivovat a nikdy mě nezklame svými počiny. Viděl jsem již mnoho různých anime a v každém jsem se dokázal najít a s nějakou postavou souznít. V tomhle případě jsem si zamiloval asi úplně všechny postavy, které se tu objevily včetně těch tzv. "záporáckých", i když ve výsledku musel alespoň některé člověk hodnotit jako pozitivní. Opět musím vynést do nebes japonský dabing, a to v hlavní roli skvělé ženy Romi Park a Rie Kugimiya, které dabovaly bratry Edwarda a Alphonse. Je neuvěřitelné jak dokáží pracovat s hlasem, protože byste těžko poznali, že to nedabuje chlap. Kromě skvělého zážitku ze sledování jsem si odnesl i novou slovní zásobu japonských frází a slovíček, a to zejména z oblasti armády a válek, na kterých byla série postavena. Subarashī bōkendeshita.

Můj osobní názor na tohle anime je značně rozpolcený. Do první poloviny této 148 episod dlouhé jízdy, tedy zhruba do 75. dílu, kdy skončila kapitola Greed Island, jsem si to neskutečně užíval. Celý děj byl vysoce dynamický, napínavý, postavy byly naprosto geniální, že se kolem nich doslova vytvořil kult osobnosti a všechno bylo mezi sebou skvěle provázané, že jste si připadali jako byste byli součástí toho světa. Hunter Exam, Zoldycs, Heaven's Arena, Yorknew City a Greed Island jsou kapitoly, které zabírají první polovinu seriálu a pro mě představovaly absolutní vrchol geniality umění. Nebylo tomu co vytknout, naopak zvědavost a nadšení vás nutily pokračovat stále dále a dále. Bohužel, následně přišlo 60 epizod temna, které se zabývali něčím, co bych v tomto ději absolutně neočekával - invaze zmutovaných mravenců v lidské velikosti. Dobře, kdyby vypadali jako mravenci, tak to ještě skousnu, ale jak proboha může mravenec zplodit mutanta v podobě lva, geparda, krokodýla, chameleona, netopýra a já nwm čeho ještě. Přišlo mi, že se autoři musel úplně zbláznit. Ještě ke všemu byli lidožraví, takže to sjelo i do žánru hororu. Děj podle toho taky vypadal. Všechno to, co vás tu od začátku těšilo a co vám přišlo geniální se v této části vypařilo. Lidé umírali, mutanti umírali, Nen se stal jenom zbraní na hromadné ničení a nakonec to starej Netero vyhodil do luftu atomovkou, protože nás diváky z toho chtěl evidentně vysvobodit. Jediným pozitivem na této kapitole bylo zrození krále (japonsky: Ó) Meruema, který měl představovat tu nejsilnější a nejinteligentnější entitu, která kdy na svět přišla. Později se však místo ovládnutí světa zažral do hraní deskové hry Gungi s neporaženou šampionkou Komugi, kterou jako jedinou z lidí nedokázal v něčem porazit. Nakonec spolu zemřeli na toxickou otravu z atomového výbuchu ruku v ruce při hraní této hry, vůči které i šachy vypadají jako hra pro děti. Otravný tři královy strážce tu jmenovat ani nebudu, protože z nich mám pachuť v ústech. To co mě v této kapitole však pobavilo byla invaze na palác, která probíhala ve zpomaleném čase, takže 3 epizody ve skutečnosti zabraly třeba jen 3 minuty v ději. To věčné čekání hlavních protagonistů a rozmýšlení co budou dělat začalo být tak neskutečně otravné, že jsem měl chuť přeskočit celé episody. Když si to tak shrnu, tak jediné souboje, které mě tu uspokojily, byly souboj vytočeného Gona s Pitou a souboj Netera s Meruemem. Poslední kapitola, která byla zfilmovaná byla volba nového předsedy hunterské asociace. Samotné volby nebyly zase tak zajímavé, ale velmi se mi líbila dějová linie Killuy a jeho tajemné sestry Alluky, která disponuje druhou identitou jménem "Nanika" tedy něco. To něco má schopnost garantovat jakékoliv přání, ale nejprve musí být tomu něco splněny 3 žádosti, které však mohou být různě složité, od pouhého pohlazení po smrt či darování orgánů. Jediný Killua však dokázal ve své sestře najít harmonii, lásku a řád, a proto se tato podmínka na něj nevztahovala. Byla to velmi emotivní část děje, a proto mě o to více mrzí, že se vyplýtvalo 60 epizod na nesmyslnou kapitolu, když tu bylo tolik možností rozvoje a nedokončených příběhů. Přiznám se, že jsem zvažoval i snížit hodnocení, ale nemůžu to udělat. Už za těch prvních 75 a posledních 10 epizod by to bylo nespravedlivé, protože ty si zaslouží opravdu to nejlepší hodnocení. Arigato Nippon :))

Nemůžu ani uvěřit tomu, co jsem viděl. Už se mi hrozně dlouho nestalo, že bych se do něčeho tak hluboce ponořil a úplně zapomněl na svět kolem. Po poslední zhlédnuté epizodě mě zachvátil totální záchvat stesku, protože jsem si ke každé postavě, a to myslím doslova, vytvořil tak silné pouto, že jsem si připadal, jako bych se s nimi doopravdy musel loučit. Chtěl bych toho tolik napsat, ale asi bych tu popsal tisíc řádků superlativy, tak se pokusím shrnout ty hlavní dojmy. Prakticky od první epizody mě uchvátila myšlenka světa, ve kterém žijí 4 národy zastupující všechny 4 elementy života (oheň, vodu, vzduch a zemi), což nás trošku nasměřovalo k buddhistickým a dalším východoasijským prvkům. V takovém světě žije i 1 osoba, avatar, který je schopen ovládat všechny 4 elementy technikou zvanou bending, přičemž příslušost avatara k určitému národu se střídá v pravidelném cyklu. Náš hlavní hrdina Avatar Aang je poslední přeživší člen národa zvaného Air Nomads, po 100 letech v zamrzlém ledu jej objeví úžasní hrdinové z vodního klanu Katara a Sokka. Úkol je jasný, naučit Aanga ovládat všechny elementy a porazit ohnivý národ v otevřené válce, kterou před 100 lety rozjel Fire Lord Sozin. Ještě teď mě fascinuje jaké pocity ve mě jednotlivé postavy vyvolaly. Silný vztah jsem si vytvořil i k ohnivému princi Zukovi, který musel padnout až na samé dno, aby z něj opět mohl vyjít silnější a moudřejší. Po celou dobu ho věrně doprovázel jeho strýc Iroh, který mu de facto nahrazoval roli otce a snažil se jej nasměrovat tak, aby si zvolil svůj vlastní osud, ne osud který mu předurčil někdo jiný. Po celých 61 epizod téhle série se ve mě střídaly všechny možné pocity a nálady co vůbec existují, smích, smutek, napětí, vztek, radost, zejména v posledních dílech jsem to prožíval takovým stylem, že mě to nutilo i křičet. Jsem rád, že to i Aangovi nakonec vyšlo z hlediska lásky, protože mu zpočátku moc nebylo přáno. Avatar: The Last Airbender vám opravdu ukáže, že rovnováha je podstatou všeho, když dojde k tomu, že se misky vah začnou převažovat, začnou vznikat problémy, které se stále více a více prohlubují, dokud nedojde k totálnímu selhání. Bez rovnováhy prostě není života, ani vesmír by nemohl existovat bez rovnováhy. Nikdy bych si nemyslel, že se od USA dočkám takové vynikající tvorby, až je mi líto, že něco takového nepřišlo z Japonska, protože by to z hlediska východního cítění dávalo větší smysl. Uvidíme jak si povede pokračování Korry. Každopádně tohle budu rozdejchávat ještě dlouho. Drama mezi jednotlivými epizodami, zejména ve třetí sérii se dalo opravdu krájet nožem, proto se mi stávalo, že jsem byl schopen jet i 10 epizod v kuse.

Desu Nóto (死のノート) pro mě jako anime znamená strašně moc. Když jsem se jej jal poprvé sledovat před nějakými x lety, a to ještě s českým dabingem, tak jsem pochopil, že anime není jen žánr pro děti, ale je to nekonečný mix různých žánrů pro všechny věkové kategorie, jehož hlavním rozlišovacím znakem od filmu je pouze to, že je animovaný. Od té doby jsem si jej nikdy nepustil s originální japonštinou, což byla obrovská chyba, protože s češtinou to absolutně nemá to, co to má s japonštinou. Hlavní protagonista Light Yagami, dabovaný dle mého skromného názoru nejlepším japonským mužským hlasem - Mamoru Miyanem, je naprosto perfektně ztvárněný villain. Naproti němu stojí největší vyšetřovací eso, známý pod zkratkou L, který byl namluven neméně skvělým hlasem Kappeie Yamaguchiho, který se snaží vypátrat, kdo onen tajemný zabiják Kira je. Na tomto anime je zajímavé to, že stojíte jakoby nad věcí, protože od začátku víte kdo je Kira, zatímco policie a vyšetřovací služby to definitivně zjistí až v poslední epizodě. Cílem autorů bylo divákům naservírovat dokonale zmáknuté psychologické krimi drama, které má hlavně vystihnout souboj myslí dvou geniálních stratégů, přičemž jeden se snaží za každou cenu dopídit po jménu druhého, aby ho mohl zabít, čímž by mu nestálo nic v cestě k jeho cíli, a druhý se snaží vypátrat prvního, aby jej mohl poslat za mříže nebo na popravu, což není v Japonsku v případě hromadných vražd vzácné. Na druhou stranu, Lightova myšlenka na vytvoření světa bez kriminálníků a vrahů v podstatě špatná nebyla, avšak největší zlo je pácháno vždy ve jménu obecného dobra. Jeho osobní touhy nakonec převládly, když dal najevo, že se chce stát Bohem nového lepšího světa. Mimo jiné bych rád vysekl poklonu hudbě v pozadí, která je absolutně geniální a vystihující. Jedna mě obzvláště nabourala tak, že se mi začaly valit slzy po tváři. Její název Death Image s překrásným pianem a smrtelně depresivní hudbou, naplnil přesně účel k jakému byla vytvořena. Smutnější závěr tohle anime mít asi nemohlo, protože všichni zúčastnění de facto prohráli, někteří méně, někteří více, někteří zaplatili životy, jiní utrpěli psychicky jako Misa nebo Sayu. Myslím si, že každého, kdo si tohle pustil, to muselo nějak poznamenat.

Dechberoucí podíváná, a to říkám jako člověk, co volejbalem opovrhoval, když jsem jej musel hrát místo fotbalu na střední. Když se to opravdu umí a sejde se taková dobrá parta, tak to musí být pořádná řežba. Co je pro mě smutné je to, že reálný sport už mě málokdy takhle chytí za srdce, protože dnešní generace nemá tu duši sportovce a hráče na krev. Zejména ve fotbale je to vidět, jak je to přetaktizovaný, přesimulovaný a přeplacený. Snad jen ten hokej a tenis mě dokáže ještě udělat radost. Nicméně chci pochválit zpracování zápasu, které zde bylo velmi věrohodně a napínavě uděláno. Cítil jsem, že tu frustraci prožívám s nimi, měl jsem na Hinatu vztek, že trefil blok, ale zároveň jsem věděl, že udělal maximum co mohl a nelze mu to vyčítat. Doufám, že v pokračování na jarním turnaji si spraví chuť, takže vzhůru do 2. série. Mimochodem, skvělá hudba jak v backgroundech, tak v openingu. Osama vs Dai Osama rivendži hadžimaru!