Slepejsek

Žádný laciný pornoslint (možná paradoxně jsou právě sexuální scény největší slabinou filmu - že by úporná snaha nesklouznout do porna?), ale sonda do rozpadu jednoho vztahu. Tak trochu s dokumentaristickým nádechem, ale jako film nepříliš zručná (místy nicneříkající záběry, necitlivě natažené mlčící scény). Ovšem vydatná myšlenkovými podněty. Ať už k samotnému příběhu (Nebyl to nakonec on, kdo zasel první semínko? Co vlastně tak pevný vztah zabilo? Sex? Svoboda? To, co si řekli, nebo to, co si neřekli?), k erotice, resp. sexu (Je lépe něco nevědět anebo si říci úplně všechno? Který sen realizovat a který nechat snem? Věřit nebo nevěřit milosrdným lžím?), ale i ve zcela obecné rovině - zásadním tématem tady je HRA S OHNĚM (začíná to bůhví proč - z lásky = co bych pro tebe neudělal, z neznalosti či naivity = protože netuším a nedomýšlím, co to může přinést, z touhy = po něčem víc, nebo z nudy vyjetých kolejí. Jenže i sebelepší úmysly vás mohou dovést do pekla. Tak začne vrtat ČERVÍČEK POKUŠENÍ až PŘÍLEŽITOST UDĚLÁ ZLODĚJE a už se jede. První trapas se obrátí v žert a DRÁPEK SE ZASEKNE. Vypadá to jako prima vzrůšo. Zábavná hra. Pak se objeví otázka kam až se dá zajít? S JÍDLEM ROSTE CHUŤ a já/my to přece máme pod kontrolou. V tom zápalu a opojení si ani nevšimnete, že jste minuli bod zlomu a cesta zpátky už nevede. Staré záchytné body jsou pryč. Už to nikdy nebude jako dřív. Už to není o návratu, ale o tom jak přežít tu změnu/ztrátu... Ve finále tak film vyznívá jako varovně vztýčený prst před lehkovážnými experimenty.

Film se tváří, jako že chce řešit nějaké vztahy. Nic ale neřeší. Problémy sice otvírá, ale nijak je nerozvíjí, nijak s nimi nepracuje, nechává je bez jakéhokoli posunu či přidané hodnoty zase zapadnout. Nemám nic proti nekomentovaným výsekům z reality, ale tady to vnímám nikoli jako záměr, ale jako bezradnost. Celý dojem z filmu tak pro mne zcela přesně vystihuje cimrmanologické shrnutí: TAK PROŠLA NOC A RÁNO OPRAVDU DOŠLO K DRAŽBĚ...

Současnou bídu českých komediálních scénářů obešel Petr Zahrádka "počeštěním" francouzské předlohy (film GARDE ALTERNÉE z r.2017 - mimochodem i český plakát je počeštěnou verzí francouzského). Originál bohužel neznám, takže nemohu posuzovat nakolik se počeštění povedlo a nakolik ne. Ať tak či onak, stačí to v každém případě na to, aby měl scénář hlavu a patu. To samo o sobě už film vystřeluje k výšinám. Výchozí situace obecně dobře známá, použitá cesta neortodoxní, výsledkem je celkem inteligentní zábava. Škoda jen pár laciných momentů, které film sráží ("pindíci" a "kašpárkové", homoušské pitvoření či občas přehnané přehrávání Chýlkové). Za zmínku stojí ještě hodně okatá podobnost s jiným českým filmem - MUŽI V NADĚJI, co se týče náhledu na manželskou věrnost mužů a roli žen. V obou to vypadá, jakoby muži byli nezkrotní rozsévači (tady Nový, v MUŽÍCH Polívka) a ženy velkorysé udržovatelky rodinného krbu (tady Janžurová, v MUŽÍCH Stašová). "Kdybych měla nabídnout střídavou péči každé, se kterou mne podvedl, potřebovala bych dispečera!" Mám pocit, že jde o brutální vztahové klišé, které je vytvořené víc fantazií než realitou. Jinak bych dřív nebo později musel dojít k závěru, že tyhle filmové manželky jsou jediné vdané široko daleko anebo je výskyt takové ženy možný jenom mimo běžnou realitu. Možná je to dokonce tak, že tohle klišé vytvořily a šíří samy ženy, aby podepřely svoje ego (jakoby říkaly: jsem lepší než vy všechny kolem, protože MÝHO chlapa byste chtěly - a na chvíli i můžete - mít všechny, ale on se nakonec vždycky vrátí ke MNĚ. Jakoby si tím chtěly dokázat, že JEJICH ženství má vyšší hodnotu než ženství těch OSTATNÍCH flunder a cour, pardon, žen...)

pokus o psychologickou sondu? Možná podle všech anoncí a recenzí. V reálu ta tvrzení, že jde o dívku, "která se snaží všem vyhovět" zas až tolik pravdivá není. Nebo aspoň film o něčem takovém nehovoří. Jednotlivé scény se téměř výhradně soustřeďují na rodinu a jsou natolik vytržené z kontextu, že se z nich jednoznačný závěr dělat nedá. Filmu zoufale chybí druhá strana mince. Pohled, který objektivizuje to, co je ve filmu vidět. V téhle podobě mi to přijde spíš jako bezradné chození v kruhu než jako nějaká výpověď. (Vrcholem bezradnosti je scéna u psycholožky, která nedokáže nic zjistit ani posunout - takový odborník je na dvě věci - a film taky). Podtrženo-sečteno: sledujete příběh antihrdinky, která neví, co s životem a se sebou samou, a se kterou se lze jen velmi těžko identifikovat, protože vlastně není schopna ukázat jakýkoli názor či vůli.

"Co bylo mne nezajímá. Důležité je, co je teď a co bude potom." Častá a oblíbená proklamace. Většinou ale jen do doby, než se nás začne dotýkat osobně. Třeba když se dozvíte, že vaše holka točila porno a to teď visí na netu a ona tam dělá všechno a ještě víc... Tady je téma rozehrané velmi slušně. Rozuměj realisticky. I se zlomem, který přinese odhalení. O to větší škoda, že ze všech možných konců si autoři vybrali ten, který vybrali... PARADOXNĚ: jako divák ve tmě jsem právě tenhle konec dlouho vzýval, na stranu druhou, když konečně přišel, necítil jsem uspokojení, ale zklamání... Hlavní problém totiž (podle mého) není v tom, jak se s tím srovnají ON a ONA. Hlavní problém vidím v tom, jak se ON a ONA srovnají s tím, jak se k tomu postaví jejich okolí - rodina, kamarádi, spolupracovníci, sousedi vesnice... Film to solidně nakousává, bohužel však skončí dřív než první havrani zakrákají...

"historický velkofilm zavede diváka do slunné Itálie, kde Mysliveček žil, tvořil, stal se legendou, ale také zemřel v zapomnění" Bohužel ze sálu jsem odcházel s dojmem, že film mi nic z toho neukázal." Historický velkofilm" skončil u kostýmů a interiérů - nutno podotknout, že volba dobového osvícení svíčkami sice správně uvrhla interiéry do tmy, ale zároveň také zakryla polovinu snahy o historickou věrnost či okázalost. "Slunná Itálie" se neobjevila - drtivá většina filmu se odehrává v interiérech a ty lze prodat stejně dobře jako mlhavý Londýn či chladné Bavory. Zůstává trocha "žil a tvořil", ale blíže nepolíbený divák si může připadat jako na dovolené u moře, kterou tráví u hotelového bazénu - dění okolo mu přijde pořád stejné a film se strašně "vleče". "stal se legendou"? V tom salónním koketování každého s každým se to tu tak nějak ztrácí - rozhodně nemám pocit, že by tu o samotného skladatele byla nějaká velká bitva (na pódiu ani v posteli). Spíš z toho vychází jako chudák, který se snaží každému posloužit. A "smrt v zapomnění"? Tu si představuji rozhodně jinak než dirigováním v divadle (byť se znetvořeným obličejem skrytým pod maskou)... A ještě dvě poznámky: 1. Absolutně nejhorším zážitkem z filmu byl český dabing malého Mozarta 2. Odmítám jakékoli srovnávání s Formanovým AMADEEM. Ty filmy jsou úplně jiné zázemím, pojetím i cílem.

Naivní greendealová reklama říznutá podnikatelskou Nesmrtelnou tetou aneb jak je důležité mít svého donašeče... Ač tam tu pozitivní energii jiné kultury nelze popřít (dokonce v hollywoodsky slzopudné podobě) celkové vyznění je hodně násilná křeč, kterou bohužel nezachrání ani Karel Roden...

Dá se po čtyřech dílech přijít ještě s něčím novým? Dlouho to vypadá, že ne. Snad jen tempo je zběsilejší - ale to nemusí znamenat plus. V marockém Tangeru už vás tlačí zadek a máte pocit deja vu. A taky prosakují první pochybnosti o logické stavbě příběhu - ach, ty ženy! Jasnou novinkou jsou potápěčské scény - tam Indy fakt ještě nebyl. Na druhou stranu, bez klobouku a biče to nějak není ono. Lepší časy přijdou až v Dionýsově jeskyni - bohužel taky nejvíc nahrávek "nevěřícím Tomášům" - a skončí ve válčících Syrakusách s Archimédem v čele. Starého archeologa takové setkání potěší a divák si stejně pobaveně položí otázku "Jakpak se tvůrci z téhle šlamastyky vyhrabou?" Ranou pěstí? Ou, to muselo bolet... takže po hollywoodsku pofoukat až vyhrknou slzičky a šup na kutě. Adios, Indy. Klidný důchod. Anebo snad...

Trnavský masaker múzejnú flintú. (Být to na mně, odpustil bych si Godlu. A české titulky.) Relativně blízké české TERORISTCE.

LvT dokumentuje sestupnou tendenci svých opusů (minimálně poslední tři). Pseudointelektuálské plácání a nadhazování paralel (umění, dokonalost, stavba domu, Blake, světlo a stín …), které jsou ale prázdné a bez obsahu (tentokrát včetně obrazu). Nefungují hlavně proto, že nic takového nedokáže LvT v podání svého vraha ukázat. To není pan Důmyslný, ale packal ala bři Coenové. Jakž takž se vymykají pouze prvý (otravná stopařka) a třetí (lovecký) incident, ale ani tady nedokáže LvT rozvinout prapory umění či dokonalosti a spokojuje se s pokulháváním na dohled společenským mezím (obě "povídky" vyznívají spíš jako černé anekdoty, které jsou vystřižené z poněkud jiného filmu). Vrcholem filosofické masturbace je pak celý závěr s Vergilem a Danteho Peklem - šacoval bych to na nějaký amatérský pokus polosvéprávného zoufalce... Podtrženo-sečteno: od hodnocení ODPAD film zachraňují jen zmíněné anekdoty