Pauling

inspirace: konflikt lásky s kulturou a morálkou, vítězí morálka a zvyky

Inspirace: nic převratného a revolučního jsem sice neobjevil, ale bavil jsem se dobře. Nejvíce mne potěšila Kristanna Loken jako sexy terminátorka, její mimické projevy ovšem při sadistických akcích ovšem moc strojově nevypadaly. Ostatně polidštěných T s psychologickým výcvikem bylo více. Pro mne příjemná inspirace - vztek je lepší než beznaděj, dobré a poučné. Projekt T je asi už ukončen, pokud se počítá s Arnoldem, ale nechám se překvapit.

Inspirace: zajímavá je přeměna civilistů ve vojáky během jednoho filmu, nelíbila se mi zjednodušenost neschopnosti povstalců, i přes tragiku a realitu válečné operace trochu to zavání supermanstvím

Inspirace: film (určitě průměrný) mne fascinoval úplně něčím jiným než filmová zápletka a není mi úplně jasné, jestli dvě skutečné postavy hrály samy sebe: Anthony Robbins - guru neurolingvistického programování, který umí skutečně to, co bylo podstatou základní myšlenky filmu (myšlenkově přeprogramovat vnímání) - jeho knihy jsou neskutečné a neurolingistické programování základem např. scientologie nebo Silvovy metody. A potom, ten borec, co bez nohou v závěrečných titulcích tak neskutečně jezdil na lyžích, to byl Chrirstopher Reeve ? Kvůli těm dvěma stojí za to film vidět.

Inspirace: trilogii jsem musel vidět znovu a znovu, abych si skutečně potvrdil, že Chaun, Čtvrtníček a vlastně i Richard Gere vážné tvrdí, že za pěti smysly jsou i smysly další, které nepopisuje biologie, fyzika ani chemie. Jsem tomu rád a nadchlo mne to. Stejně jako mne překvapila drsná realita Indie. Z reportáže z pohřebních obřadů se mi dělala husí kůže.

inspirace: někdy si taky tak připadám se svými dětmi, když nestíhám, v tom je mi Arnold sympatický, jinak je to ovšem průšvih a propagace santaklausismu

Inspirace: Sophie nemá dislexii, ale je analphabet, prostě neumí číst a psát. Isabelle Huppert i Sandrinne Bonnaire jsou neskutečně opravdové. Geneze vzniku zločinu je přesná, tak se skutečně většina zločinů a hlavně vražd stává, najednou, z ničeho nic, z nenávisti, jako reakce na vlastní problémy a neschopnost. Ovšem kontrast napětí Mozartovy opery a klidu přípravy vraždy ve mě vyvolaly pocity, které jsem už u filmu dlouho nezažil, vážně jsem nevěděl, jestli se mám dál s hrůzou dívat, nebo pro klid film vypnout. A Jacqueline je stále stejně půvabná.

Inspirace: běžné životní věci (ranní vstávání, lichva, čištění vany, hraní na klavír) se ve filmu stávají hrůznými a osudovými, naopak na první pohled děsivé věci (hromadná nahota, inženýrka staví správně tábor a je za to zastřelena, likvidace kufrů z transportů) jsou jakoby normální. Velmi silný film, vždy, když jsem na dně mne dostane do reality a uvědomím si, jak krásný je normální život. Dialogy jsou unikátní a neskutečně profesionální. Amon Goeth je skutečně jen "báječný ničema", který se osudem dostal ke své práci - vyhlazování židů. Kolik takových "báječných ničemů" máme kolem sebe.

inspirace: úžasný film, evropský pár má problémy s otěhotněním a jede to řešit do Indie. Dítě zplodí, ale jinak, než si představovali. Za mystikou neposkvrněného početí je skrytý pouze obyčejný chtíč. Sugestivní, suchý anglický humor a tragédie nesvobody.

Inspirace: každá pohádka, i tato moderní má svoje ponaučení. Já ho vidím v tom, že láska může změnit prostitutku v hodné děvče a stejně tak i tuneláře v seriózního byznysmena. Dojemně natočená pohádka. Kdo by nechtěl někdy utratit jen tak nehorázně velkou sumu peněz nebo si zaletět letadlem na premiéru opery...