Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po dokumentu Tibet, dalajlama, poselství další a již úplné zpracování zážitků z cesty Igora Chauna, Petra Čtvrtníčka a štábu České televize po Indii v roce 1998. Dokument je sestaven jako záznam prožitých událostí: šokující výjevy současné Indie se střídají se zážitky bezbranných turistů a s obrazově stylizovanými pasážemi, přibližující-mi duchovní tradici Indie. "Indičtí hinduisté, džinisté a buddhisté považují indickou zemi za posvátnou: přebývá v ní tři sta třicet milionů bohů a bohyní. Indická náboženství nepovažují příslušníky jiných vyznání za nepřátele. Setká-li se Ind s uctíváníhodným bohem jiné víry, zahrne ho mezi bohy své..." Spolu s cestovateli navštěvujeme svatá místa hlavních indických náboženství - islámu, hinduismu a buddhismu a pokoušíme se o zdánlivě nemožné: Pochopit Indii a proniknout do jejího duchovního života, krásy, skryté pod nánosem bídy, odpadků a přelidněnosti...
Cyklus Cesta do Indie je tak spíše než klasickým cestopisem jakýmsi záznamem myšlenkového procesu turisty – jednotlivce. Sledujeme cestovatele od jeho počátečního úžasu nad vším indickým přes jeho smíření se s odlišnostmi Indie až po náznak konečného vhledu – do náboženských a mystických souvislostí, které Indie nabízí… První část má podtitul Úžas. Cestovatelé přijíždějící do Dillí jsou fascinováni indickou realitou. Objevují se lidé – stíny, cestovatelé je nazývají pekelníky! Zprvu jen škleb a odmítání jsou pro ně jedinou ochranou! Následuje přejezd do muslimské Agry a návštěva Tádž Mahalu. Příjezd do Váránasí, města mrtvých. Štiplavý dým ze spalovaných nebožtíků stoupá k obloze a malí chlapci si pouštějí papírové draky… Ve druhé části s názvem Smíření se s Petrem Čtvrtníčkem ocitneme na Ganze, s indickými nebožtíky na kremačním břehu, s Richardem Gerem v tibetské svatyni a s Jeho svatostí dalajlamou mezi tibetskými uprchlíky... V třetím díle nazvaném Vhled se zúčastníme meditace pod Buddhovým stromem Bó. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (29)

Zik2 

všetky recenzie používateľa

Pražští umělci přijeli do Indie dosáhnout nirvány, nebo aspoň zažít něco jiného. Pravda, některé záběry jsou opravdu zajímavé, dost podstatnou část stopáže ovšem zabírají poněkud ujeté komentáře, záběry sama sebe (mistři snídají, obědvají, večeří, chystají se na výlet, dohadují se, diskutují hroznou angličitnou s místními atp.). A s oproštěním se od západní civilizace a jejích hodnot zrovna neladí závěrečné vetření se k Richardovi Gerovi. Pro mě příště prosím trochu méně umělecký dokument, prosím. ()

pimp 

všetky recenzie používateľa

Trága, tenkrát jsem ještě nebyl na CSFD, abych tomu mohl dát odpad a po letech jsem přeci jen trochu smiřlivější. Nejhorší je část, kdy potajmu na patnáct způsobů natáčeji Manikarnika ghat, přitom se stačí dohodnout s rodinou zemřelého na finanční kompenzaci a celý obřad je možné nafilmovat. Existují dokumenty (maně si vybavuju jeden německý přibližně ze stejné doby), kde je to celé bez dramatických schovávaček zaznamenáno. Tento příběh sáhiba, kterak k osvícení přišel, je i s odstupem času komickou karikaturou, která zaujme tak maximálně někoho ze zájezdu all inclusive do Tuniska. ()

Reklama

tragos 

všetky recenzie používateľa

Všechny cesty vedou do Váránasí a tento dokument je čistá pocitovka, kterou stojí za to prožít na vlastní kůži. Chaun moc dobře ví o čem točí a ačkoliv místy s horlivostí žurnalisty poukazuje na věci, na které v praxi často nenarazíte, můžete jeho vizi indické reality věřit. Všechny cesty totiž vedou do Benáres... ()

Pauling 

všetky recenzie používateľa

Inspirace: trilogii jsem musel vidět znovu a znovu, abych si skutečně potvrdil, že Chaun, Čtvrtníček a vlastně i Richard Gere vážné tvrdí, že za pěti smysly jsou i smysly další, které nepopisuje biologie, fyzika ani chemie. Jsem tomu rád a nadchlo mne to. Stejně jako mne překvapila drsná realita Indie. Z reportáže z pohřebních obřadů se mi dělala husí kůže. ()

Roman.Ticka 

všetky recenzie používateľa

Jsem ráda, že mi jedna osoba dokument nepřímo doporučila s vyjádřením, že to bylo něco tak příšerného, takový bordel a hnus, že buďme rádi za ty cigány, co tu máme, že jsou zlatí atd... Tušila jsem menší zádrhel, čekajíc něco víc než jen kritickou ódu antihumanismu a katastrofy civilizace a naštěstí jsem se nemýlila. Bylo to sice, jak zdůraznili autoři, oproštěno o vnímání, cítění, proživání naživo, ale kdo má zájem, mohl si udělat velmi ucelený obrázek o této jedinečné kultuře sám i bez osobní účasti. Jedno je jisté hned, jak nadšení cestovatelé sami přiznali, Indie je magické místo, kde život tepe ve všech směrech a etapách najednou tam a teď a tamní lidé ve své neuvěřitelné chudobě dobře vědí, co je radost a umí si ji naplno a bezstarostně užít. ()

Galéria (4)

Zaujímavosti (2)

  • Název dokumentu odkazuje na film Cesta do Indie (1984). Oba snímky řeší stejné téma, tedy srážku s naprosto jinou kulturou a utrpění toho, čemu se říká kulturní šok. (sator)

Reklama

Reklama