D.Moore

U všech Šmoulů, to je ale modrá nostalgie! Ovšem chtělo by to původní dabing s Vlastimilem Brodským jako Taťkou Šmoulou a Jiřím Císlerem coby Gargamelem.

To byl zase jednou koncert. Scénář Cesty do Rokycan napsal odborník na vztahy (snad všeho druhu) Miroslav Plzák, a tak se není proč divit, že všechny ty neodolatelné dialogy znějí tak opravdově. Řeší se tady, jestli se pojede do Rokycan, nebo do Sedlčan, jestli se mají manželé rádi rádi, nebo rádi neradi, a celá ta řadu dní trvající hádka Vladimíra Menšíka a Ivy Janžurové ze všeho nejvíc připomíná jakýsi druh zápasu beze zbraní. Paráda.

Když člověk zaslechne přirovnání "klasická detektivka v kulisách českého království", docela ho to navnadí. Jenže nesmí čekat moc. Respektive raději by neměl čekat vůbec nic, protože já se připravoval na průměrnou podívanou a zážitek, jaký mi Jménem krále připravilo, skončil i přesto ještě níže. Především nuda zapracovala. Příběh je tak prostinký, že nemá vůbec co nabídnout, a zachraňovat ho mohou jen herci. Ovšem neděje se ani to. Když i ten Karel Roden mi tady s jeho drsňáckou postavou lezl krkem, co potom všichni ostatní? Bída s nouzí, seriálové herecké výkony, přehrávání, minimum uvěřitelného, maximum otravného. A atmosféra? Ale kdeže. Ano, kamera sice hezká a hudba místy patřičně historická, ale pořád jsem ničemu z toho nevěřil. Jako polehčující okolnost nemůžu brát ani to, že by Jménem krále přinášelo do českého filmu něco nového - bohužel. Jen to ukazuje, že historické filmy jsme uměli (vynikající Královský omyl, Čest a sláva, Údolí včel, Spanilá jízda...), ale už nám nejdou.

Takřka bezchybný, dobou vzniku naštěstí nïjak netknutý životopisný snímek se skvělými herci (společné scény Vladimíra Ráže a Zdeňka Štěpánka jsou fantastické), scénářem, který laiky do problematiky zasvětí a znalce nepobouří žádným přílišným zjednodušováním, a Fričovou spolehlivou režií, která zejména z části odehrávající se během války vytvořila opravdu hutný zážitek. A ten strhující konec!

Hudba a písně byly stejně jako pěvecké výkony skvělé (s výjimkou scén z dětského domova, v nichž zpívaly děti a jejich opatrovnice), na Mekyho Žbirku s Marikou Gombitovou a Marií Rottrovou se dobře dívalo, a na první (i druhý a třetí) pohled tak trochu bizarním plusem bylo i to, že rodiče hlavní hrdinky hráli Marie Rottrová a Luděk Sobota a jednu z vedlejších a úplně zbytečných postav bůhvíproč Petr Nárožný. Herecké výkony nic moc, chalani na skateboardech byli vyloženě trapní... Čistý průměr za dvě a půl hvězdy. Ale soundtrack si opatřím.

Typický příklad filmu s nepovedeným scénářem plným dialogů bez chuti a bez zápachu, který měli zachraňovat alespoň herci. Všichni jsou sice obsazeni trefně, ale co naplat, když nemají co hrát. Líbila se mi hudba Petra Hapky - melodii znám coby píseň Hany Hegerové "Já ráda vzpomínám".

Je to české, je to animované, je to nápadité, je to chytré a je to vtipné... Víc jsem chtít ani nemohl. Jen škoda, že tvůrci nezfilmovali ještě můj oblíbený příběh o Plivníkovi.

"To je blbost! Uvidíte ty následky!"

Nehorázná, ale nehorázná kravina.Nebýt Jiřího Lábuse a Oldřicha Kaisera, byla by Revue na zakázku nejspíše jen dalším z rozporuplných filmů Zdeňka Podskalského, které vznikly v posledním desetiletí jeho života. Jenže zásluhou pánů "Kailábistů" vzniklo něco... Něco nepopsatelného. Výsledek lze přirovnat k o dost ztřeštěnějšímu Trháku nebo ještě lépe (či hůře) k Hodinářově svatební cestě Korálovým mořem. Ano, sledujeme dvojici komiků vyslanou do Kazachstánu organizovat velkou lední revue, ano, jsou tam postavy typu odvážného kazašského náměstka, ano, je to plné ukázek šikovnosti východních soudruhů (ať už jezdí na koních nebo bruslí)... Ale Kaiser s Lábusem to celé tak neodolatelně a k popukání vtipně komentují! Každý, kdo má jejich typický humor rád, by tenhle snímek, který podle mě není ani na minutu myšlen vážně, neměl minout.

Nudný a hloupý scénář, který Michael Cristofer napsal, sám také zrežíroval. Nudně a hloupě (čili by se poněkud škodolibě dalo říci, že odvedl dobrou práci). Co má být překvapivé, je sprostě očekávané, co má gradovat, ubíjí nudou, co má působit dojemně, je trapné až hanba. A nevýrazný pár Banderas a Jolie výsledku také nepomáhá... Ne, ne, ne, není to ani podprůměrné, je to skrnaskrz špatné. Je to hodinu a tři čtvrtě trvající telenovela obsahující vše, co je telenovelám vlastní. Zaujala mě vlastně jen hudba Terrence Blancharda.