tahit

Co je historická pravda v bitvě o Kosovo? A co je mýtus se dnes již asi nedá vypátrat. A právě do této historie se pokouší film nahlédnout. Myslím, že se tvůrcům nesporně tuhle dějinnou událost pozdního středověku podařilo zachytit ve filmové podobě dobře. Úmyslem bylo asi taky snáze pochopit srbský symbolický význam této bitvy o Kosovo z hlediska historie. To ovšem neznamená, že film nemá slabá místa, ale nechce se mi zde podrobně rozebírat dílčí nedostatky, protože to je spíše pro odbornou kritiku. Ovšem to nic na věci nemění, protože jde o film, se kterým jsem byl spokojen.

Jak bych to tak řekl, je to válečný nášup, který je přímo nabit válečnými scénami. I když na druhé straně, nic na válce není zajisté hezké. Četné nové ruské filmy těžící z historie druhé světové války ať tak nebo tak, už nejsou to, co to bývaly, ale v tomto případě z tohoto stereotypu tento snímek určitě vybočuje. Nejenže se opírá o skutečné události operace Barbarossa, která právě při přepadení Ruska narazila u pevnosti Brest na překvapivý odpor, ale poměrně nepřehnaně zachycuje události, které se tak mohly přihodit a jeho smyslem bylo vylíčit události hrdinství obyčejných vojáků. A podle mého názoru se to podařilo natočit opravdu výtečně a s neobyčejnou citlivostí, kde je cítit opravdu drsnost války.

Pozoruhodné náhodné setkání dvou rozličných povah a poetičnost přátelských scén tu má zcela jinou tvář vztahu než obvyklá láska. Nebo chcete-li, příjemně nabídnutý pohled na spirituální love story či oslavu platonického vztahu. Pěkný film k nedělnímu odpoledni.

Velkolepý téměř tříhodinový životopisný seriál není jen líbivou ilustrací pozoruhodné postavy dějin, ale především vynikajícím pohledem na umělcův život. Je to natočeno opravdu s pečlivou důkladností nádherných interiérů a exteriérů, též skvělou výpravou. Co se týče děje, tak stylizovaná, trochu tajemná renesanční atmosféra středověkého času na pozadí kulis dobových obrazů přinejmenším vůbec nevytváří dojem laciné televizní výroby, ale spíše formát realistického velkofilmu. A skutečný zážitek je koukat na výkon francouzského herce Philippe Leroy, který ztvárňuje v titulní roli Leonarda Da Vinci bez hollywoodských mýtů a je v té roli nevšedně sympatický. Rozsah a úroveň historické věrohodnosti je také zachován a dokonce některé scény jsou natáčeny na ověřených místech, kde mistr Leonardo Da Vinci skutečně žil a tvořil. Tak to jsou kvality v divácky atraktivním, byť dnes už poněkud starším seriálu a proto je nutno zvlášť ocenit toto zpracování právě z těchto důvodů, které ani dnes neztratilo nic ze své působnosti a ve své době to byl jeden z nejdražších seriálů v Itálii, na kterém se podílelo finančně také italské ministerstvo kultury. Snad jen dodám, že to byl vskutku nečekaně pěkný zážitek vidět tak dokonale zpracovaný životopis tohoto obdivuhodného muže.

Bez přehánění lze říci, že film nabízí půldruhé hodiny pohodové akční zábavy. A když se to vezme kolem a kolem, vlastně se to nijak zvláště neliší od italských spaghetti westernů, které mají mnoho společných znaků a dokonce obdobné herce, snad jen, že tu není to malebné prostředí z kovbojek. Za sebe teda musím říci, že Mario Adorf opět nezklamal, snad proto, že jeho tvář jako by byla předurčena k noblesním zločineckým postavám, ve kterých se pohybuje s naprostou jistotou a rutinní samozřejmostí. Jako by mu to tvůrci šili na tělo, ale jinak je to sympaťák :-) Snad bych ještě měl dodat, že mimochodem ve skutečném životě je to opravdový gentleman a žádná hvězdná primadona a dost velký kamarád představitele Vinnetoua (Piera Briceho), ale zpět k filmu. A přesto nebo právě proto, že to je film komerční a staršího data vzniku, tak má pořád napínavý děj a připočtu-li k tomu dobré herce, tak jde o slušnou filmařskou práci, která jednoduše baví. Vzato do důsledků, zločince nemám rád, ale tady jsem držel palce Mariovi po celý film.

Italská kinematografie na přelomu šedesátých sedmdesátých let vyprodukovala celou řadu filmů z žánrů spaghetti westernů a historických příběhů s přívěškem romantiky, ale také mimo jiné i dost dobrých snímků s kriminální tematikou. A byť se trochu sobě podobají logikou zápletky jako vejce vejci, tak jsou jednoduše zábavné. A není na tom ostatně nic divného, jinak řečeno, stejné rozdané karty a vždy nové napětí, prostě to Italové uměli navodit. A nejinak je to u tohoto filmu, kromě řemeslné podívané i přes výhrady k drsnějším scénám filmu nejde o nic jiného, než o nenáročnou oddechovou zábavu. A to, že přívrženci tohoto žánru budou určitě spokojení, je víc než jisté.

Od úvodních titulků film umocňuje hypnoticky působivá hudba. Píše se rok 1880 a příběh se začíná odvíjet kdesi na sněhové pláni u lesa, prostě zima, že bys psa do ní nevyhnal. Takže německý diplomat Max von Erken (Jürgen Goslar) po střeleckém duelu nad svým sokem vítězí. A jelikož souboje byly doma přísně zakázány, tak musí odejít z vlasti. Na základě toho odpluje s dalšími Evropany do německé kolonie východní Afriky i se svou krásnou manželkou Annou von Erken (Britt Ekland), která se seznamuje na parníku se šarmantním Ronem Ely (Steven Hamilton). Když loď přistane v obchodní stanici, je mezitím napadena domorodá vesnice žoldáckou skupinou najatých černých bojovníků, kteří pracují pro arabského otrokáře Hasana. Tragické momenty zajatých budoucích otroků provází i romantická láska. Toliko asi k úvodu filmu. Nejde ovšem o nějakou vyloženě jímavou story, ale spíše o barvotiskové dobrodružství vycpané násilnými scénami. A na konci je, jak jinak než.., ale to bych už prozradil moc.

Policie se dívá má tak napůl ambice psychologického filmu, ale ve své podstatě velmi účinně zachycuje zločinecké poměry v tehdejší Itálii. A i když v tomto případě jde pravděpodobně jen o fiktivní rekonstrukci, tak režisér Roberto Infascelli propojil velmi šikovně kriminální drama s politickým podtextem. Vše je laděno záměrně v pomalu se stupňující napětí až do okamžiku, než se dostane nekompromisní ochránce zákona Cardone do ožehavé situace, které musí čelit, poté následuje rychle sled událostí, které děj výtečně rozpohybují. Závěrem lze dodat, že sice nejde o kdovíjaký trhák, ale dobře odvedenou filmovou práci, která bezezbytku se vším všudy ani trochu nezklamala, alespoň mne.

Příslušníci Kominterny jsou zde vypodobněni správně jako chátra. Znázornění pouličních šarvátek bylo pojato realisticky, ale o samotné revoluci a jejím skutečném smyslu a významu pro Sověty tam tedy moc není. A právě proto je možná škoda, že tvůrce více opticky nezvýraznil historická fakta a spíše dal více prostoru milostné zápletce, která postrádala jakkoliv hlubší emoce. Jinak film s rozpačitou romancí měl určitě na víc. Nicméně pro příznivce historie je to pořád zajímavá volba

Těžko říci, jestli mě více dojali milí vlci nebo úžasný kraj, ale výsledek je každopádně za **** Navzdory tomu, že je obsah děje slabší, no tak se mi to přesto líbilo.